JEDOVATÉ ROSTLINY A JEJICH VYUŽITÍ V MEDICÍNĚ 
2. DÍL – ROSTLINY KRYTOSEMENNÉ

V minulém čísle časopisu Botanika jsme si představili několik jedovatých rostlin, které našly uplatnění v medicíně. Šlo o rostliny výtrusné a nahosemenné: vranec pilovitý (Huperzia serrata) a chvojníky (Ephedra spp.), které ovlivňují převážně nervový systém, a tis západoamerický (Taxus brevifolia), jehož obsahové látky se používají k léčbě nádorových onemocnění. Ve druhé části se budeme věnovat rostlinám krytosemenným.

Puchýřnatec jedovatý, bobovité (Physostigma venenosum, Fabaceae)

Puchýřnatec jedovatý je vytrvalá liána s trojčetnými listy a červenými květy; pochází z tropické západní Afriky. Plodem je lusk, využívají se zralá semena, která obsahují fysostigmin a další alkaloidy. Semena jsou známá pod jménem kalabarské boby.

Kalabarské boby byly využívány k rituální jurisdikci, tzv. ordáliím, které sloužily ke zjišťování viny nebo zda je vyšetřovaná osoba čarodějnice či je posedlá ďáblem. Oběť požije nápoj připravený z bobů, pokud jej vyzvrací a přežije, je nevinná, pokud zemře, byla prokázána vina.

Fysostigmin působí jako inhibitor enzymu acetylcholinesterázy a tím zvyšuje koncentraci acetylcholinu v mozku.


Obr. 1: Semena puchýřnatce jedovatého, Physostigma venenosum

Součástí Alzheimerovy demence je mimo jiné nedostatek acetylcholinu v mozku, a tak zvýšení jeho množství působí zlepšení stavu a zpomalení progrese choroby. Fysostigmin má malou terapeutickou šíři a krátký biologický poločas, proto byly syntetizovány příbuzné látky s výhodnějšími vlastnostmi. Syntetický derivát rivastigmin se používá k léčbě Alzheimerovy choroby, obsažen je v přípravku Exelon. Z dalších derivátů je možné uvést pyridostigmin, který se používal jako preventivní antidotum nervových paralytických jedů při Válce v Zálivu. U nás je pyridostigmin registrovaný pro léčbu myasthenia gravis (onemocnění postihující nervosvalový přenos). Fysostigmin se používá také jako antidotum (protijed) při otravě některými léky.

Brčál barvínek (barvínek menší), toješťovité (Vinca minor, Apocynaceae)

Brčál barvínek je vytrvalá bylina s dlouhými podzemními výběžky, vytrvalými tmavě zelenými listy a modrofialovými květy. Často se pěstuje jako okrasná půdopokryvná rostlina. Z nadzemních částí barvínku se získává alkaloid vinkamin, z něj se poté semisynteticky vyrábí vinpocetin, který je pro léčbu vhodnější. Přípravky s obsahem vinpocetinu se používají při poruchách prokrvení mozkové tkáně, např. při poruchách paměti, řeči či hybnosti vyvolaných nedostatečným prokrvením mozku. V očním lékařství se užívá při poruchách cév sítnice při cukrovce a vysokém krevním tlaku. Vinpocetin je obsažený např. v přípravku Cavinton.


Obr. 2: Barvínkovec růžový, Catharanthus roseus

Barvínkovec růžový, toješťovité (Catharanthus roseus, Apocynaceae)

Barvínkovec neboli katarant růžový je vytrvalá bylina či polokeř původem z Madagaskaru. Rostliny mají podlouhlé jasně zelené listy a velké bílé až tmavě růžové květy s tmavším středem. Často se pěstuje jako okrasná rostlina. V tradiční medicíně se barvínkovec používá mimo jiné k léčbě cukrovky. Během experimentů na králících, které měly tento účinek ověřit, se ukázalo, že po jeho podání dochází ke snížení počtu bílých krvinek a že je možné ho využít k léčbě nádorových onemocnění. Celá rostlina obsahuje alkaloidy viblastin a vinkristin, které se používají k léčbě některých typů leukémie.

Mák setý, mákovité (Papaver somniferum, Papaveraceae)

Mák setý je jednoletá bylina s celistvými modře ojíněnými listy a růžovými či červenými květy. Plodem je tobolka (makovice) obsahující velké množství semen s masíčkem. Předek máku setého (patrně Papaver somniferum subsp. setigerum) pochází pravděpodobně ze Středozemí nebo z Blízkého východu. V Evropě se mák pěstuje již od neolitu jako kulturní plodina a semena se využívají v potravinářství. Kromě jedlých semen poskytuje ale mák také opium – zaschlý latex získaný nařezáváním nezralých makovic, který se používá k izolaci čistých alkaloidů, zejména morfinu a kodeinu.


Obr. 4: Makovice máku setého, Papaver somniferum

V současné době se k izolaci alkaloidů pro farmaceutické účely používá především makovina – rozdrcené suché lodyhy a plody, které zbudou po sklizni semen. Přírodní i syntetické opiáty se využívají v medicíně zejména k léčbě silných bolestí u nádorových onemocnění, kodein se používá k léčbě kašle. Vzhledem k tomu, že jde o návykové látky, je při jejich užívání třeba opatrnosti. K otravě může dojít předávkováním, např. u toxikomanů, kteří požívají opium pro jeho narkotické účinky. Nebezpečný je zejména heroin, derivát morfinu (diacetylmorfin). Otrava se projevuje nadměrným spánkem, svalovou relaxací, závratí, zúžením zornic, bradykardií (zpomalením srdeční frekvence) a zástavou dýchání, smrt nastává po 6–12 hodinách.

Náprstník, jitrocelovité (Digitalis spp., Plantaginaceae)

Náprstníky jsou dvouleté až vytrvalé byliny s přímou, obvykle nevětvenou lodyhou, střídavými listy a velkými souměrnými květy. Náprstníky byly dříve řazeny do čeledi krtičníkovitých (Scrophulariaceae), v současnosti jsou na základě molekulárních dat řazeny do čeledi jitrocelovitých. V České republice rostou dva druhy náprstníku – náprstník červený (Digitalis purpurea) a n. velkokvětý (D. grandiflora), nejčastěji na pasekách a lesních světlinách. Z Balkánu pochází náprstník vlnatý (Digitalis lanata), který se pěstuje jako léčivka a ojediněle může zplaňovat. Jako okrasné rostliny se pěstují i další druhy náprstníků.


Obr. 6: Náprstník vlnatý, Digitalis lanata

Náprstníky obsahují velké množství kardioaktivních glykosidů (kardenolidů), např. digitoxinu, gitoxinu, lanatosidů či purpurea-glykosidů. Na jejich použití k léčbě srdečních onemocnění první upozornil anglický lékař William Withering v roce 1785, a to díky receptu, který získal od babky kořenářky, která náprstník používala u pacientů s vodnatelností.

Účinné látky se izolují z listů náprstníku červeného a především náprstníku vlnatého.

Kardioaktivní glykosidy zvyšují stažlivost srdce, zpomalují srdeční frekvenci a upravují jeho rytmus. K léčbě srdečního selhání se používá např. přípravek Digoxin. K otravě dochází zpravidla při náhodném či záměrném předávkování, otrava se projevuje nevolností, zvýšeným sliněním, zažívacími potížemi, poruchami vidění, hypertenzí a srdeční zástavou.

Rulík zlomocný a další zástupci čeledi lilkovitých (Atropa bella-donna, Solanaceae)

Rulík zlomocný patří do čeledi lilkovitých, podobně jako řada dalších známých jedovatých rostlin – durman obecný (Datura stramonium), blín černý (Hyoscyamus niger) a mandragora lékařská (Mandragora officinarum).


Obr. 8: Plody rulíku zlomocného, Atropa bella-donna

Tyto rostliny obsahují tropanové alkaloidy atropin, hyoscyamin a skopolamin. Atropin a příbuzné látky působí jako antagonisté na muskarinových acetylcholinových receptorech; v menším množství mají sedativní účinek, ve větším množství pak způsobují halucinace, euforii, sucho v ústech, mydriázu, nespavost až respirační selhání a smrt. Atropin se používá v medicíně jako premedikace před celkovou anestézií, k léčbě akutních srdečních poruch a jako antidotum při otravě inhibitory acetylcholinesterázy, např. některými insekticidy. Díky mydriatickému účinku (rozšíření zornic) se používá také v očním lékařství. K otravě může dojít náhodným pozřením nebo záměrnou intoxikací toxikomany.

Ocún jesenní, ocúnovité (Colchicum autumnale, Colchicaceae)


Obr. 9: Ocún jesenní, Colchicum autumnale

Ocún jesenní je známá na podzim kvetoucí bylina s fialovými květy. Rostliny mají podzemní hlízu; květy vyrůstají od září do listopadu, zatímco lodyha s listy a plody až na jaře příštího roku. Roste nejčastěji na vlhkých loukách a v lužních lesích. Celá rostlina, zvláště pak semena a hlíza, obsahuje alkaloidy kolchicin a demekolcin, které patří mezi tzv. buněčné jedy. Tyto látky blokují buněčné dělení (mitózu) v metafázi a zastaví tak dělení buněk. Kolchicin se používá k léčbě dny (přípravek Colchicum Dispert), využití najde také v cytologii. Látka se pro tyto účely izoluje ze semen. Otrava ocúnem se projevuje nevolností, zvracením, krvavým průjmem, bolestí břicha, hypotenzí, křečemi a paralýzou.

Sněženka podsněžník, amarylkovité (Galanthus nivalis, Amaryllidaceae)

Sněženka podsněžník je vytrvalá bylina s podzemní cibulí, sivozelenými listy a bílými květy, plodem je tobolka. Sněženka roste obvykle v lužních lesích, křovinách a listnatých lesích; často se pěstuje jako okrasná rostlina. Obsahuje isochinolinové alkaloidy, především galantamin a lykorin, které jsou obsaženy i v dalších rostlinách z čeledi amarylkovitých (např. narcis, bledule, křín). K izolaci galantaminu se používají sušené cibule sněženky podsněžníku nebo kavkazské sněženky.


Obr. 10: Sněženka podsněžník, Galanthus nivalis

Sněženka podsněžník roste v jižní, střední a východní Evropě, formy s vysokým obsahem galantaminu se pěstují zejména v Bulharsku. V České republice patří sněženka mezi chráněné rostliny, proto její sběr v přírodě není povolen. Kavkazská sněženka (Galanthus woronowii) pochází ze západního Kavkazu, pěstuje se především v jižních částech Ruska. Galantamin působí jako inhibitor acetylcholinesterázy v mozku, navíc působí jako agonista na nikotinových acetylcholinových receptorech a zlepšuje tak kognitivní funkce u pacientů s demencí. Používá se zejména k léčbě Alzheimerovy choroby, v České republice je registrován přípravek Reminyl.

Autoři:
Mgr. Zdeňka Navrátilová (Přírodovědecká fakulta Univerzity Karlovy; navratil@natur.cuni.cz),
prof. RNDr. Jiří Patočka, DrSc.
(Jihočeská univerzita; toxicology@toxicology.cz)

• • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • •