Časopis Botanika

Buk – nejvýznamnější česká dřevina pro lišejníky?

Odumírající buky i jejich torza jsou cenným substrátem pro celou řadu epifytických i endofytických (rostoucích na povrchu nebo uvnitř stromu) organismů. Pralesovitá jedlobučina v národní přírodní rezervaci Salajka v Beskydech. Foto J. Malíček

Buk lesní (Fagus sylvatica) a lesy jím tvořené není třeba příliš představovat. Buk je rozšířen ve většině Evropy a je často dominantní součástí lesních porostů. Odhady jeho přirozeného zastoupení (tzn. bez změny druhové skladby způsobené člověkem) v českých lesích se pohybují kolem 40 %, což z něj činí zřejmě potenciálně nejhojnější dřevinu u nás. Jeho aktuální zastoupení v našich lesích se však pohybuje pouze okolo 10 %. Výškové optimum výskytu buku v ČR se nachází zhruba mezi 500 až 1 000 m n. m., ale hojně se může vyskytovat na příhodných stanovištích i mimo toto rozmezí. Obvykle se dožívá 200 až 400 let. Pro zajímavost – nejstarší živý evropský buk je zmiňován z rakouského národního parku Kalkalpen (Vápencové Alpy, pozn. redakce) a aktuálně by měl být 547 let starý.

Buk a jeho porosty jsou velmi významným substrátem pro celou řadu epifytických i endofytických organismů, zvláště pak hub, mechorostů a lišejníků. U lišejníků dokonce opakovaně docházíme k výsledkům, že na buku roste ve srovnání s dalšími českými dřevinami nejvíce druhů epifytů. Jak je to ale doopravdy? Na to nám odpoví Jiří Malíček ve svém příspěvku.

Stromy (i buky) s vyšším pH borky celkem spolehlivě indikuje hůlkovka červená (Bacidia rubella). Foto F. Bouda

Stromy (i buky) s vyšším pH borky celkem spolehlivě indikuje hůlkovka červená (Bacidia rubella). Foto F. Bouda

Více v článku: Malíček J. (2020): Buk – nejvýznamnější česká dřevina pro lišejníky? Botanika 8/2: 2–4.