ZAJÍMAVOSTI ZE SVĚTA ROSTLIN

19. březen

Právě kvete líska

Právě nyní máte příležitost pozorovat květy lísky obecné (Corylus avellana) zblízka. Jehnědy, květenství samčích květů, kterým chybí okvětí, všichni asi dobře znáte. Ale kde jsou skryty samičí květy?


Líska obecná

Líska obecná – samičí květy

Docela blízko, na stejné rostlině. Líska je totiž jednodomá. Samičí květy jsou skryty v šupinatém obalu, z něhož vyčnívají pouze nenápadné, fialově červené nitkovité blizny (každý květ má dvě). A jak je to s okvětím samičích květů? Je velmi nenápadné, v podobě 4–8 drobných zoubků. Zkuste se sami podívat na jednopohlavné květy lísky, třeba pod lupou. Nyní je ta nejvhodnější doba.

1. duben

Právě kvete vrba

Vrby jsou dvoudomé rostliny, samčí květy tedy vyrůstají na samčích rostlinách, zatímco samičí květy na samičích rostlinách, a pro opylení „využívají“ tyto dřeviny hmyz (jsou hmyzosprašné, entomogamní). Květy jsou jednopohlavné, uspořádané v květenstvích – vzpřímených jehnědách. Ano, to jsou ony známé „kočičky“. Z kočičky se ale brzy může vyklubat pěkný kocour, to když si spleteme samičí a samčí rostlinu. Květy vyrůstají v paždí celokrajných, dlouze chlupatých listenů a mají nektáriovou žlázku, která vyrůstá ze strany vřetene jehnědy.


Vrba jíva – samčí květenství

Vrba jíva – samičí jehněda

Vyfotili jsme pro vás vrbu jívu (Salix caprea), náš běžný druh. Její samčí květy mají dvě tyčinky (na obrázku jsou zachycena různá stádia samčích květenství), samičí květy mají dvě blizny (jsou dobře patrné na druhé fotografii). Plodem je tobolka.

Vrb existuje několik set druhů po celém světě, v Austrálii a na Novém Zélandu je však nenajdete.

9. duben

Právě začíná kvést olše

Podél cest a často v blízkosti vodních toků můžeme v těchto dnech vidět květenství olší (Alnus). Olše je rostlina jednodomá (podobně jako líska), má tedy samčí a samičí květy na jedné rostlině. Je také větrosprašná (anemogamní) – k opylení dochází pomocí větru. Samčí jehnědy jsou válcovité a jejich samčí, tedy jednopohlavné květy mají nejčastěji 4četné srostlé okvětí a obvykle 4 tyčinky. Zajímavé jsou také samičí jehnědy, které jsou vejcovité a samičí květy (mají dvě nitkovité blizny) jsou v nich chráněny listénci a podpůrnými listeny, které za plodu vytvářejí neopadavou dřevnatějící šupinu.


Olše lepkavá

Olše lepkavá – samičí jehnědy

Výsledkem je známá šištice s nažkami. Dva naše druhy, olši lepkavou a olši šedou, poznáte poměrně snadno. Olše lepkavá (Alnus glutinosa) má okrouhle obvejčité až okrouhlé, tupé nebo vykrojené listy, které jsou v mládí lepkavé, a plodní šištice jsou zřetelně stopkaté. Olše šedá (Alnus incana) má listy vejčitě eliptické, špičaté, nelepkavé a plodní šištice vesměs přisedlé.

13. duben

Sedmikráska chudobka (Bellis perenis) a její žlutobílý úbor

Má mě rád(a), nemá mě rád(a) – dětská říkanka spojená s odtrháváním bílých plátků ze sedmikrásek kvetoucích v trávě. Možná i toto se vám vybaví při pohledu na květy sedmikrásky. Ale je květ opravdu květem?


Sedmikráska chudobka

Na první pohled se tak žlutý střed obklopený bílými plátky jeví. Skutečnost je však trochu složitější. Podobně jako u ostatních zástupců čeledi hvězdnicovitých (Asteraceae) je zdánlivý květ vlastně květenství složené z mnoha květů, zvané úbor. Žlutý terč uprostřed květenství je složen z trubkovitých oboupohlavných květů (tj. květy mají pestík s čnělkou a bliznou a tyčinky s prašníky). Ony bílé „paprsky“ kolem terčovitého středu jsou vlastně samičí jazykovité květy.

Brzy si ukážeme další příbuznou rostlinu – pampelišku, která právě kvete a kterou všichni znáte. Myslíte, že dobře? Pampeliška totiž dosud skrývá mnohá překvapení i pro vědce…

Znáte ještě jiné rostliny, které se „tváří“, že mají květ, a přitom je to úbor? Určitě si na mnohé vzpomenete sami.


21. duben

Pampeliška lékařská (Taraxacum)

Již v prosincovém čísle časopisu Botanika jsme si ukázali, že pampelišky jsou docela zajímavé rostliny. Nejenže mohou mít úbory různých barev, od zlatožluté přes oranžovou až po bílou, ale jejich kořeny mohou dokonce sloužit jako alternativní zdroj kaučuku. Připomeňme si také, že pampelišky jsou léčivé rostliny, jak již dávno vypozorovali a vyzkoušeli naši předkové. U sedmikrásky chudobky (Bellis perennis) jsme si uvědomili, že to, co mnozí považují za květ, je vlastně květenství zvané úbor.


Pampeliška lékařská

I pampeliška má svůj zlatý úbor složený z velkého množství oboupohlavných jazykovitých květů. Jistě jste si všimli, že úbory pampelišek lákají včely i jiný hmyz. Nenechme se ale mýlit, naše pampelišky se bez opylovačů obejdou. V evoluci totiž získaly schopnost asexuální tvorby semen (resp. plodů – nažek), zvaný apomixie. Tento způsob reprodukce je velmi složitý a vědcům se dosud nepodařilo jej plně pochopit a dovést k využití např. v zemědělství.

Apomixie u pampelišek zahrnuje tři fáze – tvorbu neredukované vaječné buňky (jev se nazývá diplosporie), vývoj zárodku bez oplození samčí buňkou (partenogeneze) a autonomní tvorbu endospermu (u sexuálního rozmnožování je jedno pylové jádro využito k tvorbě endospermu, zde nikoli).

Výsledkem je potomstvo téměř stoprocentně identické jak s mateřskou rostlinou, tak i vzájemně (genetická uniformita). Zní vám to složitě? Pak vězte, že věc je ještě složitější. Ale máme pro vás dobrou zprávu – k tématu rozmnožování rostlin se v našem časopise ještě vrátíme.


24. duben

Procházka v lese, velký jarní „růstový třesk“ a kyčelnice devítilistá

Návštěva lesa v těchto jarních měsících může být jedinečným zážitkem. Takřka v přímém přenosu můžete pozorovat, jak se ohromné množství energie a živin uvolňuje v biochemických procesech a uplatňuje při přechodu rostlin ze „zimního klidu“ do růstové fáze.


Kyčelnice devítilistá

Transpirační proud, vedoucí minerální látky a vodu cévními svazky dřevními, a asimilační proud, vedoucí asimiláty (produkty fotosyntézy – sacharidy) a z nich odvozené další látky cévními svazky lýka, jsou na první pohled neviditelné, ale zásadní „tepny“ rostlin.

Fotosyntézou, díky energii slunečního záření, vznikají z oxidu uhličitého a vody sacharidy a kyslík. Metabolismus buněk, tedy látková přeměna vede k tvorbě dalších rozličných látek, nezbytných pro fungování rostlin. Důležitou skupinou jsou rostlinné hormony, ovlivňující růst a vývoj rostlin (ontogenezi).

Základem růstu je buněčné dělení, které se liší u běžných somatických (tělních) buněk a u pohlavních buněk. Somatické buňky se dělí na buňky se stejným počtem chromozomů v procesu mitózy. Buňky, ze kterých vznikají pohlavní buňky, se dělí redukčním dělením, meiózou, a výsledné pohlavní buňky tedy mají poloviční počet chromozomů. Pokud by tomu tak nebylo, počet chromozomů by po splynutí samičích a samčích pohlavních buněk neustále rostl.

Na obrázcích vám přinášíme kyčelnici devítilistou, kterou nyní naleznete kvetoucí v bučinách. Patří do čeledi brukvovitých (Brassicaceae), kam patří také známé plodiny brukev zelná (a její odrůdy: zelí, kapusta, kedluben, květák, brokolice), brukev řepka olejka, hořčice setá, ředkev setá (ředkvička nebo bílá ředkev) či řeřicha setá.


28. duben

Co spojuje vlaštovičník větší s pampeliškou?

Odpověď zní – oba mají zdroj latexu, tzv. mléčnice. Tento typ vyměšovacího základního pletiva nacházíme u vlaštovičníku (Chelidonium majus) či u máku (Papaver somniferum), oba zástupci jsou z čeledi makovitých (Papaveraceae), nebo právě u pampelišek (Taraxacum).


Vlaštovičník větší

V buňkách, jejichž příčné přepážky jsou zcela nebo částečně rozpuštěny (tato možnost platí u jmenovaných rostlin, majících článkované mléčnice), se vytváří roztok sekundárních metabolitů, tzv. latex. Jeho významnou složkou jsou různé alkaloidy, které mají využití např. v medicíně. U vlaštovičníku je velká pozornost výzkumu věnována jeho protinádorovému účinku. Z opia získaného z máku se zase připravuje morfin a další odvozena léčiva, užívaná k tišení bolesti (analgetika). A k léčbě kašle se užívá další alkaloid obsažený v máku – kodein.

Znáte další rostliny, které produkují latex? Pryšce, kaučukovník, fíkovník…


30. duben

Pryskyřníkovité – krásné, leč jedovaté

Mezi rostlinami, které kvetou v jarním období, nalezneme mnoho zástupců čeledi pryskyřníkovité (Ranunculaceae). Mnohé jsme si ukázali na FB, např. čemeřici nachovou (18. 3. 2015), sasanku hajní (27. 3. 2015) nebo sasanku pryskyřníkovitou, orsej jarní a hlaváček jarní (17. 4. 2015). Dnes vám přinášíme dalšího zástupce této evolučně starobylé čeledi, blatouch bahenní (Caltha palustris).


Blatouch bahenní

Stejně jako výše uvedené byliny máte nyní možnost vidět v přírodě také kvetoucí blatouchy. Najdete je často na podmáčených místech, u potůčků a mokřin.

Jedním ze společných znaků čeledi pryskyřníkovitých je jejich JEDOVATOST. Mezi známé jedy patří např. protoanemonin, který vzniká z ranunkulinu účinkem enzymů při porušení pletiva pryskyřníků a který může při neopatrné manipulaci s rostlinou způsobit podráždění očí a nosu či kontaktní dermatitidu. Známý jed ze skupiny alkaloidů je např. vysoce toxický akonitin, který je obsažen v oměji (Aconitum). Hlaváček jarní (Adonis vernalis) zase obsahuje srdeční glykosidy (kardioglykosidy), které ovlivňují srdeční činnost.

Zajímavé je, že pryskyřníkovité tvoří různé typy plodů, např. nažky (sasanky, orsej), měchýřky (čemeřice a blatouch) nebo bobule (samorostlík – Actaea).

Určitě znáte i další zástupce této čeledi – jmenujme např. talovín zimní, pryskyřník prudký, orlíček obecný, jaterník podléšku, plamének plotní, ostrožku stračku, upolín evropský… Nezapomeňte, všichni jsou jedovatí!


10. květen

Poznáte květy buku?

Tedy, lépe řečeno, jeho květenství? Květen je měsíc, kdy je můžeme pozorovat.

Buk lesní (Fagus sylvatica) má květenství samčích květů ve svazečcích, samičí květy jsou uspořádány po dvou v červenavé číšce, porostlé dlouze chlupatými, později dřevnatějícími výrůstky. Plody jsou známé bukvice – trojboké nažky uzavřené v dřevnaté číšce.


Buk lesní – samičí květy

Buk lesní – samčí květenství

Věděli jste, že buk lesní byl na území České republiky dříve mnohem běžnější než v současnosti? Již od neolitu ustupoval zemědělství a také jej na mnohých místech nahradily např. smrkové monokultury. Buk lesní se u nás vyskytuje obvykle v nadmořské výšce od 300 do 1 000 m n. m.


13. květen

Habr obecný

Při návštěvě smíšeného lesa nebo parku v květnu můžeme pozorovat květenství habru obecného (Carpinus betulus).

Jedná se opět o strom či keř, který má květy uspořádané v jehnědovitých květenstvích na jedné rostlině, je tedy jednodomý. Samčí jehnědy jsou válcovité s jednotlivými květy, které jsou ukryty v úžlabí brvitých listenů a jejich prašníky mají na špičce chocholku chlupů. Samičí jehnědy jsou válcovité s květy po dvou v úžlabí kopinatého opadavého listenu, blizny mají fialově červenou barvu.


Habr obecný – samčí jehnědy

Habr obecný (zcela vlevo a zcela vpravo samičí jehnědy)

Plodem je oříšek s trojlaločným plodním křídlem, dozrávající v říjnu. Protože obvykle plodí až v pokročilém věku (uvádí se až 20 až 30 let), často jsou květenství umístěna poměrně vysoko. Zaměřte svůj zrak k výšinám a zkuste najít nenápadná květenství habru. Je nejvyšší čas, samčí jehnědy již brzy odkvetou.

15. květen

Jehnědovitá květenství břízy

Mezi další běžné větrosprašné a jednodomé stromy patří bříza (Betula). I ona právě kvete. Zkuste se na ni tedy podívat očima botanika. Co spatříte?

Napovíme vám. Nejpravděpodobněji uvidíte břízu bělokorou (Betula pendula), často již jako statný strom s pružnými větvemi vlajícími ve větru, typický svou bílou, „papírovitou“ borkou na povrchu kmene.


Bříza bělokorá (nahoře zelené samičí jehnědy, v dolní části samčí jehněda)

Bříza bělokorá – samčí jehnědy

Pokud si pospíšíte, můžete nyní ještě vidět samčí květy v samčích jehnědách, které však už možná mnohde opadaly, ale jistě spatříte samičí jehnědy. Ty jsou zelené a každým dnem se zvětšují s tím, jak se vyvíjí oplozené vajíčko v samičích květech v semeno, tvořící plod – křídlatou nažku. Křídla jí umožňují snadné šíření větrem (anemochorii), což můžeme pozorovat později, v době zralosti.

Víte, že bříza je také léčivka? Kromě chorob ledvin a močového ústrojí stojí za zmínku její antirevmatické účinky i využití v kosmetice při péči o pleť či vlasy. Bříza obsahuje betulin a betulinovou kyselinu – tyto látky a jejich deriváty jsou zkoumány pro své protinádorové působení.


23. květen

Šťavel kyselý (Oxalis acetosella)

Šťavel kyselý

Rádi bychom vám představili drobnou bylinu z čeledi šťavelovité (Oxalidaceae).

Šťavel kyselý je rostlinou, která má typické pětičetné květy, s květním obalem rozlišeným na kalich (pět kališních lístků) a korunu (pět bílých korunních lístků).

Rozmnožovací orgány představují samičí semeník z pěti plodolistů s pěti čnělkami s bliznou a 10 tyčinek, tedy samčích pohlavních orgánů, nesoucích prašníky s pylovými zrny. Plodem je tobolka.

Drobné rostlinky rostoucí obvykle ve velkých počtech pospolu najdete v lesích a hájích, kde právě kvetou.

• • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • •

Autorka:
RNDr. Lenka Záveská Drábková, Ph.D. (drabkova@ibot.cas.cz; Taxonomické oddělení)

• • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • •