PRŮHONICKÝ PARK Z POHLEDU MYKOLOGA – 3. DÍL


Obr. 1: Svraštělka javorová (Rhytisma acerinum) je u nás místy hojná a roste převážně na listech javoru mléče a klenu. Na fotografii je zachyceno nepohlavní stadium, známé jako černovka javorová (Melasmia acerina). Černická obora u Bechyně. Říjen 1986. (Foto František Kotlaba)


Obr. 2: Dřevnatka parohatá (Xylaria hypoxylon) roste velmi hojně na pařezech, mrtvých kmenech a větvích listnáčů. Velká hora na Karlštejnsku, na odumřelém kmínku dřínu. Prosinec 2004. (Foto František Kotlaba)


Obr. 3: Dřevnatka kyjovitá (Xylaria polymorpha) se nápadně liší od dřevnatky parohaté tlustě kyjovitými černými stromaty. Divoká Šárka, Praha 6. Březen 1992. (Foto František Kotlaba)

V minulém pokračování o houbách Průhonického parku (Botanika 2015/1) jsme psali o vřeckovýtrusných houbách operkulátních (u nichž se vřecka v době zralosti otevírají víčkem) a v tomto dílu pokračujeme jednak o houbách inoperkulátních (jejich vřecka se otevírají štěrbinkou nebo otvůrkem), jednak o tvrdohoubách; tím ukončíme část věnovanou vřeckovýtrusným houbám. Z inoperkulátních vřeckovýtrusných hub byly v Průhonickém parku zjištěny hned tři druhy rodu terčka (Rutstroemia) s plodničkami tvaru malých hnědých pohárků na krátkých stopečkách. Je to terčka tuhá (Rutstroemia firma), která roste nehojně na ležících větévkách dubů nebo lísek, terčka Sydowova (Rutstroemia sydowiana), rostoucí na spadaných listech dubů, a terčka číškomilná (Rutstroemia echinophila), jejíž plodničky vyrůstají na starých číškách žaludů dubů a číškách plodů jedlých kaštanů (v Průhonickém parku např. v místě zvaném „U jedlých kaštanů“ poblíž Glorietu).

Mimořádně velký počet vřeckovýtrusných hub náleží ve starším systému do skupiny tvrdohub (Pyrenomycetes), která v moderním systému zahrnuje i určitou část terčoplodých hub. Některé z nich se vyznačují různotvarými „plodnicemi“ – správně stromaty, což jsou pevná pletiva, na nichž nebo v nichž se tvoří vlastní plodničky s vřecky a výtrusy. Některé tvrdohouby ale stromata netvoří, jako např. rážovka rumělková (Nectria cinnabarina), o níž jsme se zmínili v předminulém čísle Botaniky (2014/ 2), kde jsou i její fotografie. V klasech žita se dříve nacházel námel v podobě fialově černých růžků. Jsou to sklerocia paličkovice nachové (Claviceps purpurea), z nichž získává farmaceutický průmysl důležité léčivé látky. V Průhonickém parku se může vyskytovat na některých velkých travách, avšak tvoří menší sklerocia. Na listech především javoru mléče a klenu tvoří černé okrouhlé skvrny leckde hojně se vyskytující svraštělka javorová (Rhytisma acerinum, obr. 1). Černé skvrny však představují nepohlavní stadium uvedené houby se jménem černovka javorová (Melasmia acerina). Tato houba je zajímavá tím, že se vyskytuje především v oblastech s čistým ovzduším a vyhýbá se územím znečištěným zejména plynnými exhalacemi. Velmi hojné jsou u nás dva druhy rodu dřevnatka (Xylaria) s rozdílně vyhlížejícími stromaty: dřevnatka parohatá (Xylaria hypoxylon, obr. 2) a dřevnatka kyjovitá (Xylaria polymorpha, obr. 3). První z nich vytváří ze dřeva vyrůstající černé „stopky“, na nichž vyrůstají většinou rozvětvené „růžky“, které jsou pokryté práškovitými bílými výtrusy (konidiemi); později se na zčernalých stromatech tvoří ve vřeckách výtrusy. Druhý zmíněný druh se vyznačuje většími, kyjovitými, na povrchu černými a uvnitř bílými stromaty. Oba druhy rostou na mrtvém dřevě listnáčů. K méně častým druhům dřevnatek patří dřevnatka dlouhonohá (Xylaria longipes), která vyrůstá z padlých kmenů a ležících větví listnatých dřevin a má štíhlá, kyjovitá, černá stromata.

Na bázích nebo kořenech živých stromů, ale i na pařezech nebo mrtvých kmenech často vyrůstá spálenka skořepatá (Ustulina deusta, obr. 4 a 5). Její stromata, na nichž se tvoří konidie, jsou tenká, plochá, křehce kožovitá, dlouho šedavé barvy, s bílým okrajem; askospory se tvoří později na zčernalých stromatech. Je to parazitický druh škodící rozkladem dřeva napadených listnatých stromů. Z mnoha druhů rodu dřevomor (Hypoxylon) lze v parku nalézt např. dřevomor červený (Hypoxylon fragiforme, obr. 6 ) s červenými, později až hnědými, skoro kulovitými nahloučenými stromaty. Roste na ležících větvích nebo i kmenech listnáčů, zejména buků. Podobný dřevomor hnědý (Hypoxylon fuscum) se liší hnědým zbarvením a většinou menšími stromaty.

Obr. 4: Spálenka skořepatá (Ustulina deusta). Nepohlavně vznikající konidie se tvoří na šedavých stromatech s bílými okraji. Báze živého javoru stříbrného, park Na Valech, Praha 6. Květen 2013. (Foto František Kotlaba)

Obr. 5: Pohlavně vznikající výtrusy spálenky skořepaté (Ustulina deusta) se tvoří v černých lesklých stromatech (na snímku viditelné mezi stromaty s konidiemi). Průhonický park, pařez jírovce maďalu. Květen 1996. (Foto František Kotlaba)

Jinou skupinou tvrdohub jsou korovitky (rod Diatrype), z nichž nejhojnější je korovitka tečkovaná (Diatrype stigma), tvořící plochá široká černá stromata na odumřelém dřevě různých listnáčů. Naproti tomu např. korovitka terčovitá (Diatrype disciformis) vytváří drobná, pravidelně okrouhlá (diskovitá) stromata, která prorážejí kůru mrtvých větví listnatých dřevin, především buků. Té je dosti podobná polštářnatka dubová (Diatrypella quercina, obr. 7 ), rostoucí velmi hojně na suchých větévkách dubů. Další zajímavou skupinou tvrdohub jsou masenky (rod Hypocrea), z nichž je hojná a nápadná masenka citronová (Hypocrea citrina, obr. 8 ). Tvoří rozlitá, zprvu bílá až nažloutlá, později výrazně citronově žlutá stromata na holé půdě nebo na zbytcích dřeva.

Poslední skupinou tvrdohub, jež ale nebyly dosud v Průhonickém parku zjištěny, jsou neobyčejně zajímavé housenice (Cordyceps sp. div.). Mají velmi zajímavý způsob života: některé totiž parazitují na hmyzu, zatímco jiné na některých podzemních houbách; vytvářejí tvarově i barevně pozoruhodné plodnice. Podobně je tomu i s dalšími vřeckovýtrusnými houbami, které tvoří polopodzemní nebo podzemní, brambůrkům podobné plodnice a nazývají se krátce podzemky. Patří sem mimo jiné lanýže (Tuber), bělolanýž obecný (Choiromyces meandriformis) a jelenky (rod Elaphomyces); ty ale bohužel v Průhonickém parku dosud zjištěny nebyly, ačkoli některé by tam růst mohly.

V příštím pokračování našeho seriálu o houbách Průhonického parku se začneme věnovat houbám stopkovýtrusným (Homobasidiomycetes).

• • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • •

Autoři:
RNDr. František Kotlaba, CSc. a prom. biol. Zdenek Pouzar, CSc.
(emeritní pracovníci taxonomického oddělení; frantisek.kotlaba@ibot.cas.cz
)

• • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • •