ŠLECHTĚNÍ BYLINNÝCH PIVONĚK


Obr. 1: Paeonia 'Abalone Pearl'

Obr. 2: Paeonia 'Illini Warior'

Pivoňky představují významnou skupinu zahradních trvalek, které mají místo jak v tradičních, tak i moderních zahradách. Novodobou historii šlechtění bylinných pivoněk je možné počítat od začátku 19. století. Do Francie a Anglie byly nezávisle na sobě dovezeny z Číny již značně prošlechtěné odrůdy pivoňky čínské (Paeonia lactiflora). Novinka uchvátila zahradníky zejména různorodostí květů, která výrazně předčila v té době pěstované odrůdy evropské pivoňky lékařské (P. officinalis) – jak co se týče barevných odstínů, tak jejich tvarů. Samozřejmě vzápětí byly vyšlechtěny první evropské odrůdy pivoňky čínské, některé z nich se pěstují dodnes.

V druhé polovině 19. století se k evropským a americkým šlechtitelům dostávají plané středozemní a kavkazské pivoňky. První známý zahradní uměle získaný mezidruhový hybrid P. x smouthii (P. tenuifolia x lactiflora) byl vyšlechtěn již v roce 1845, cíleně se však mezidruhová hybridizace začíná využívat až v první polovině 20. století. Šlechtění hybridních bylinných pivoněk dosahuje druhého vrcholu ve čtyřicátých a padesátých letech minulého století, především díky prof. A. P. Saundersovi. Pivoňka čínská je postupně křížena s pivoňkou lékařskou, p. cizí (P. peregrina), p. tenkolistou (P. tenuifolia) a s kavkazskými druhy (P. macrophylla, P. mlokosewitschii). Výsledkem křížení jsou rostliny s rozdílným habitem a především s neobvyklou barvou květu. Pivoňka cizí dává základ pro svítivě červenou a korálovou barvu, pivoňka lékařská se v odrůdách projevuje tmavě červenou barvou a kavkazské pivoňky barvami krémovými a nažloutlými.

Posledním impulsem ve šlechtění bylo zkřížení bylinné pivoňky čínské a dřevité pivoňky ze skupiny P. x lemoinei.

Teoretický základ šlechtění daly pokusy Japonce Toichi Itoha koncem čtyřicátých let minulého století. Většina komerčně úspěšných odrůd však vzniká později, v osmdesátých a devadesátých letech minulého století. Meziskupinové (Itoh) hybridy se habitem, tvarem listů i květů podobají spíše nízkým dřevitým pivoňkám, velké jsou však jako bylinné pivoňky. Význam křížení byl především v tom, že vnesl sytě žlutou barvu a vzpřímené postavení květů.

Vyšlechtění meziskupinových hybridů byl poslední významný počin ve šlechtění pivoněk. Šlechtitelská práce sice dále pokračuje, ale už nepřekvapí novinkami. Má to několik důvodů. Jednak byly nejspíše vyčerpané genetické zdroje, které by přinášely nové vlastnosti. Šlechtění pivoněk je navíc na rozdíl od jiných okrasných rostlin poměrně zdlouhavý proces. Vypěstovat ze semen kvetoucí rostliny trvá v dobrých podmínkách kolem pěti let. A ještě déle trvá napěstování zkušebního a prodejního materiálu. Protože množení pivoněk tkáňovými kulturami je obtížné a komerčně zatím nevyužívané, jsou šlechtitelé odkázáni na klasické dělení trsů. A to je v dnešní uspěchané době, požadující pravidelný přísun novinek a rychlou tvorbu výsledků, problém. Která agentura či podnikatel by financovali šlechtění, jehož výsledky bude možné využít za 15–20 let?

Přesto existuje několik firem a amatérských nadšenců, kteří ve šlechtění pivoněk pokračují. Čím se vyznačují nově uváděné odrůdy? Samozřejmě snahou zaujmout. Především se pokračuje ve šlechtění hybridních bylinných pivoněk, snaha je obohatit barevnou škálu především korálových odrůd a vyšlechtění hybridních pivoněk s poloplnými či japonskými květy. Druhým směrem šlechtění je získat menší kompaktní rostliny s výškou kolem 50 cm. Na trh jsou uváděny jako obrubové, skalkové či nádobové pivoňky. Většinou mají jednoduché červené květy, nejčastěji se jedná o hybridy pivoňky tenkolisté.

Zvláštní skupinou jsou pivoňky s neobvyklými monstrózními květy. Mají úzké okvětní lístky, často zkroucené, bíle a červeně žíhané, někdy se zeleným nádechem. Podle charakteru květů bývají někdy označované jako kaktusové, jiřinkové, chryzantémové nebo „daisy“. Květy některých odrůd jsou spíše zajímavé než krásné a myslím si, že brzy dojde k nasycení trhu a monstrózní pivoňky budou představovat pouze doplňkový sortiment.

Šlechtění pivoněk v Průhonické botanické zahradě na Chotobuzi

Obr. 3: Paeonia lactiflora CH 10
Obr. 4: Paeonia lactiflora CH 11

Šlechtění pivoněk se v Čechách věnovalo několik zahradníků v období První republiky, např. Antonín Horák v Bystřici pod Hostýnem. Po válce se jim však nikdo hlouběji nevěnoval, až Ing. Uljana Blažková započala s experimentálním křížením v osmdesátých a devadesátých letech minulého století. Především se jednalo o rostliny ze semen z volného sprášení, jako mateřské rostliny volila jednak pivoňky s japonským tvarem květu, a dále hybridní bylinné pivoňky. Z několika set semenáčů jsme vybrali 31, které zaujmou tvarem a barvou květu. Rostliny budou dále sledovány, pečlivě popíšeme jejich vlastnosti a porovnáme je se zbývajícími rostlinami sbírky. V budoucnosti možná některé z nich budou registrovány jako odrůdy. (obr. 3–6 ▲ ►)

• • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • •

Autor:
RNDr. Pavel Sekerka
(pavel.sekerka@ibot.cas.cz
; Oddělení genofondových sbírek)

• • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • •