JAKÁ ROSTLINNÁ SPOLEČENSTVA JSOU V PRŮHONICKÉM PARKU DRUHOVĚ NEJBOHATŠÍ?


Obr. 1: Ovsíř pýřitý (Avenula pubescens) – kvetoucí

Kdo hádal louky, hádal správně. Louky totiž patří v parku k nejcennějším biotopům nejen proto, že zde mohou na 25 m2 hostit i přes 40 druhů cévnatých rostlin, ale hlavně v nich přežily druhy, které již v širokém okolí vymizely. Příkladem budiž orchidej prstnatec májový (Dactylorhiza majalis). Rozmanitost lučních stanovišť se utváří zejména na vlhkostním gradientu. Máme zde mokřadní a vzácně prameništní společenstva na bahnitých a vodou trvale zamokřených půdách, na ně v mozaice navazují sezonně vysychavé nebo přeplavované louky. V nejvýše položených úsecích nebo na svazích rostou teplomilné ovsíkové louky, v lesních průhledech pak mechaté a většinou druhově chudé porosty s psinečkem obecným (Agrostis capillaris) nebo medyňkem měkkým (Holcus mollis).

Jako každé druhotně vzniklé stanoviště se louky musejí pravidelně udržovat, jinak by postupně rychleji či pomaleji zarostly během tzv. sukcese nejprve křovinami a později lesem. Sukcesi se brání sečí i třikrát ročně. Louky se tak vyznačují velkou proměnlivostí nejen v rámci jednoho roku, ale v závislosti na výkyvech počasí se každý rok střídají i dominanty travin a bylin.

Park nejsou jen louky

Největší plochu parku zabírají lesy. Ty patří paradoxně k nejvíce přetvořeným stanovištím, protože při krajinářské kompozici byly dosazovány různými exotickými druhy, které v nich na mnoha místech zplaněly. Bez vlivu člověka by zde přirozeně rostly (a leckde tomu tak i je) potoční luhy s olšemi, jasany a vrbami. Na ně by navazovaly dubohabřiny s více či méně bohatým bylinným patrem, místy vzácně se suťovými lesy s javory a lípami na svazích. Na jižně ukloněných svazích s mělkou půdou by pak rostly kyselé teplomilné doubravy s vtroušenou borovicí a břízou, na rovinách by většinou převažovaly druhově chudé doubravy.


Obr. 2: Podrost acidofilní dubohabřiny
Obr. 3: Interiér zbytku lužního lesa
Obr. 4: Břehový porost Dobřejovického potoka s pomněnkou bahenní (Myosotis palustris)
Obr. 5: Porost s osladičem obecným (Polypodium vulgare)

Průhonickým parkem protékají Dobřejovický a Zdiměřický potok, které se vlévají do Botiče, který pak dál vytváří i meandry a pěkné náplavy. Na toku byly v parku vybudovány čtyři rybníky, přičemž nejlépe vyvinutou pobřežní (litorální) vegetaci s orobincem úzkolistým a na hladině s okřehky nalezneme na Labešce. Jednou za čas se rybníky musejí vypustit, aby se odbahnily (tomu říkáme letnění), a to pak zde rostou nevídané druhy, které se obnovují buď ze semenné banky ukryté v bahně, nebo sem semena nalétají i z velké dálky. Najdeme zde také skály a sutě, které na jižně ukloněných svazích hostí např. tolitu lékařskou (Vincetoxicum hirundinaria) a na zastíněných roste zase kapradina osladič obecný (Polypodium vulgare). Na zámeckých zdech se pak uchytily zvěšinec zední (Cymbalaria muralis) a dymnivka žlutá (Pseudofumaria lutea).

• • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • •

Kontakt:
RNDr. Petr Petřík, Ph.D.
(petr.petrik@ibot.cas.cz; Oddělení GIS a dálkového průzkumu Země)

• • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • •