TRÁVNÍKY V MĚNÍCÍ SE KRAJINĚ


Obr. 1: Krajina bývalých Sudet – opuštěná jsou pole, louky i sakrální stavby. Pohled z Holého vrchu na kostel v Zahořanech, kopec Křemín a panorama Českého středohoří.

Není trávník jako trávník. I když jsou od sebe vzdálené třeba pár desítek nebo stovek metrů a vypadají na první pohled stejně, už na ten druhý se mohou velmi lišit. Pro upřesnění: nemluvíme tady o žádném anglickém trávníčku, ale o rostlinných společenstvech svazu Bromion erecti, která se běžně označují jako suché trávníky. V krajině na pomezí Litoměřicka, Roudnicka a Úštěcka – tedy na úpatí Českého středohoří – se vyskytují takové trávníky zejména na lokalitách označovaných jako bílé stráně podle světlé slínovité půdy. Její vysýchavost a nízký obsah živin spolu se suchým a teplým klimatem brání uchycování stromů a keřů a zejména prudší stráně si tak relativně dlouho udržují bezlesý charakter. Přesto je absence lidského obhospodařování (kosení, pastvy) znát a trávníky postupně zarůstají. Další lokality jsou naopak zastavěny solárními elektrárnami nebo je trávník rozorán. Cenná stanoviště a s nimi i vzácné druhy tak z krajiny postupně mizí.

Pro efektivní ochranu rostlinných druhů i jejich společenstev je klíčové porozumět faktorům, které určují rozšíření a dynamiku těchto druhů v krajině. Proto se tým z Oddělení populační ekologie BÚ AV ČR snaží zjistit, proč se druhová bohatost a druhové složení na jednotlivých lokalitách tolik liší, nakolik je přítomnost či nepřítomnost konkrétních druhů náhodná a zda se mohou druhově bohaté trávníky vyvinout i na opuštěných polích.


Obr. 2: Potenciální dominanty svádějí konkurenční boj. Sklizeň v experimentální zahradě BÚ v Průhonicích.

Na jednotlivých lokalitách jsou dominantní odlišné druhy trav nebo bylin. Pravděpodobně je každý druh kompetičně nejsilnější v trochu jiných podmínkách prostředí, ve kterých potom převládne. Stejně tak je ale možné, že převládající druh se na danou lokalitu jednoduše dostal jako první. Obsadil prostor, vytvořil si podmínky jemu příznivé (např. půdní) a naopak pro uchycování konkurenčních druhů často nepříznivé. Zjistili jsme, že dominantní druh má velký vliv na to, jakým dalším druhům se podaří v jeho porostu uchytit a jak bohaté společenstvo vznikne. V současné době probíhá série terénních a zahradních experimentů, které by měly ukázat, nakolik je dominance druhů předurčena podmínkami prostředí a nakolik vzniká náhodnými procesy. Například celkové množství semen může výrazně ovlivnit složení vzniklého společenstva, i když je poměrné zastoupení vysévaných druhů konstantní.

V minulosti bylo pro zemědělství typické opouštění starých polí a zakládání nových, takže krajina byla mozaikou vývojových stadií od pole přes úhor až po les. Že v této krajině rostlinné druhy přežily, musí být mimo jiné výsledkem jejich schopnosti dynamicky osidlovat nově vzniklá stanoviště. Analýza historických map ukázala, že na místech mnoha dnešních trávníků byla v padesátých a někdy ještě i v osmdesátých letech 20. století pole. Současně ale platí, že největší druhová bohatost je na lokalitách s nejdelší kontinuitou travinného společenstva.

V druhé polovině 20. století však prošla naše krajina výraznými změnami, zejména šlo o scelování pozemků, chemizaci a intenzifikaci zemědělství, upuštění od některých typů obhospodařování. Současné úhory – tedy pole opuštěná až po těchto výrazných změnách v zemědělství a krajině vůbec – se tak liší od polí opuštěných před 30 a více lety svou velikostí, změněnými podmínkami v důsledku intenzivního obhospodařování a izolovaností od trávníků, ze kterých se rostliny mohou šířit. Výsevy rostlin na opuštěných polích ukázaly, že pravděpodobnost úspěšného uchycení a vytvoření životaschopné a plodné populace je silně omezena stávající vegetací. Počet spontánně uchycených druhů tak zřejmě závisí na rozsahu narušených nebo řidčeji zarostlých plošek na úhoru, kterých je více např. na prudších svazích nebo na polích, která nebyla po opuštění oseta travní směskou. Naopak izolovanost pole má na druhovou bohatost jen nepatrný vliv, což by mohlo znamenat, že druhy se v krajině relativně dobře šíří.

Úspěšnost, s jakou jednotlivé druhy osidlují opuštěná pole, příliš nezávisí na jejich specifických schopnostech šíření nebo stanovištních nárocích. Opuštěná pole osidlují zejména ty druhy, které jsou zároveň běžné v suchých trávnících a jsou to druhy s širokou tolerancí k podmínkám prostředí. Vzácné a specializované trávníkové druhy, které snesou jen úzké rozmezí podmínek a jsou méně kompetičně zdatné, se na polích vyskytují pouze zřídka, a to zejména na okrajích. Dá se proto předpokládat, že tyto druhy jsou vázané na suché trávníky a jejich ochrana tedy závisí na vhodném obhospodařování současných stanovišť.

• • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • •

Kontakt:
Ing. Jana Knappová, Ph.D. (jana.knappova@ibot.cas.cz; Oddělení populační ekologie)

Více informací o tématu:
Land. Ecol. 27/1: 97–108 (2012)
Plos ONE 8/6, DOI: 10.1371/journal.pone.0065879 (2013)

Pozn.: PDF nemusí být správně zobrazeno v některých internetových prohlížečích (např. Mozilla).
Pro správné zobrazení otevřete soubor v programu Adobe Reader.

• • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • •