PROČ SE NETÝKAVKA ŽLÁZNATÁ U NÁS TAK ÚSPĚŠNĚ ŠÍŘÍ


Obr. 1: Netýkavka žláznatá na typickém stanovišti, na břehu potoka

Obr. 2: Netýkavka žláznatá na jednom z netypických stanovišť, skalnatém břehu

Netýkavka žláznatá (Impatiens glandulifera) je jednou z nejznámějších zavlečených invazních rostlin na našem území. Díky svému masivnímu šíření byla zařazena mezi nejobávanější invazní rostliny Evropy v databázi DAISIE, do které Botanický ústav významně přispívá a je jedním z jejích správců. Na příčiny úspěchu netýkavky žláznaté se zaměřoval jeden z našich projektů, ve kterém jsme tento druh srovnávali s dalšími dvěma blízce příbuznými druhy vyskytujícími se na našem území, domácí netýkavkou nedůtklivou (Impaties nolitangere) a rovněž zavlečenou a invazní netýkavkou malokvětou (Impaties parviflora).

Ekologické nároky všech tří druhů se částečně překrývají, a proto se často vyskytují společně. Na vybraných lokalitách jsme zjišťovali, jak je překryv nároků silný a zda jsou druhy schopné v rámci téže lokality dlouhodobě růst společně. Zjistili jsme, že se netýkavka žláznatá častěji vyskytuje na mírně zastíněných stanovištích bez ohledu na vlhkost půdy, zatímco zbylé dva druhy se s větší pravděpodobností nacházejí na stinnějších místech; netýkavka malokvětá na sušších a netýkavka nedůtklivá na vlhčích. Netýkavka žláznatá je ale na těchto místech schopna růst také. Pokud se vyskytuje společně s oběma příbuznými druhy, omezuje jejich růst. Podmínky, ve kterých netýkavka žláznatá roste v přírodě, odpovídají optimálním růstovým podmínkám zjištěným v pokusu, při němž jsme měnili zastínění a dostupnost vody. Ostatní dva druhy se ale ve svém růstovém optimu s netýkavkou žláznatou shodují a také lépe rostou při slabším zastínění. Z toho vyplývá, že na místech společného výskytu s netýkavkou žláznatou mohly být tímto invazním druhem vytlačeny mimo své růstové optimum.

Příčin, proč netýkavka žláznatá vytlačuje ostatní druhy, je několik. První spočívá v jejím mohutném vzrůstu; tuto výhodu si udržuje během celého životního cyklu – již od velmi raných stádií je větší než ostatní druhy netýkavek.

Plně vyvinutá dospělá rostlina je nejvyšší bylinou naší flóry; v tomto ohledu jí nedokáže konkurovat žádný z našich domácích druhů. V přítomnosti sousedních rostlin výrazně protahuje stonky, což jí umožňuje umístit listy do vyšších pater porostu, kde je lepší dostupnost světla. Současně tak může zastínit sousedy a omezit tím jejich růst. Další příčinou úspěchu tohoto druhu je schopnost tolerovat široké rozmezí podmínek prostředí. I když dává přednost málo zastíněným místům, je schopná přežívat i v hlubokém stínu v lesním podrostu. Kromě toho je schopná růst jak na velmi suchých, tak i velmi mokrých místech a dostupnost vody nijak zásadně neovlivňuje její růst ani produkci semen, kterou výrazně převyšuje další druhy. Semena klíčí poměrně brzy zjara, často dříve než semena ostatních druhů, a klíčení je velmi synchronizované. Díky obrovské produkci semen tak často vznikne zapojený porost semenáčů, tvořících jakýsi baldachýn, pod kterým nejsou ostatní druhy, zvláště jejich semenáče, schopné dobře růst. Dospělé rostliny přežívají do pozdního podzimu. Tím, že hynou až s prvními mrazy, drží volný prostor pro semenáče.

Nízká tolerance vůči mrazu může v kombinaci s časným klíčením znamenat značné riziko, protože mladé rostliny mohou při příchodu pozdních jarních mrazíků uhynout. Toto riziko zesiluje i skutečnost, že všechna semena klíčí naráz a prakticky žádné nevydrží v půdě do následující sezóny. Toho lze využít při hubení tohoto invazního druhu – stačí rostliny zničit (posekat nebo vytrhat) před tím, než dozrají semena. Obnova takového porostu v dalším roce je pak velmi málo pravděpodobná. Hubení netýkavky žláznaté však nemá smysl na místech, kam se mohou snadno dostat semena z jiných populací. To platí především pro břehy řek, které představují jednu z hlavních linií šíření netýkavky. Nyní se vyskytuje na březích všech našich větších řek a z jejich koryt se šíří do okolní krajiny. To spolu s výsledky našich pokusů ukazuje, že vlhká místa v blízkosti říčních koryt nejsou upřednostňovaným biotopem netýkavky žláznaté a její výskyt v blízkosti řek je spíše důsledkem snadného šíření tekoucí vodou.

Zdá se tedy, že masivní šíření netýkavky žláznaté bude i nadále pokračovat. Jako první budou s velkou pravděpodobně invadovány lesní paseky a opuštěné louky. Šíření do dalších biotopů může být posíleno vznikem populací specializovaných na různé podmínky prostředí. Právě diferenciace populací netýkavky žláznaté je předmětem našeho budoucího výzkumu.

• • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • •

Kontakt:
RNDr. Hana Skálová, Ph.D. (hana.skalova@ibot.cas.cz; Oddělení ekologie invazí)

Více informací o tématu:
PLoS One 85: e62842 (2013),
Annals of Botany 110: 1429–1438 (2012)

Pozn.: PDF nemusí být správně zobrazeno v některých internetových prohlížečích (např. Mozilla).
Pro správné zobrazení otevřete soubor v programu Adobe Reader.

• • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • •