KRISPROVÁNÍ TENTOKRÁT V POSLANECKÉ SNĚMOVNĚ ANEB PERSPEKTIVY GENETICKÝCH MODIFIKACÍ V EVROPSKÉM ČESKU

Předchozí článek o genově editačních technikách (viz zde) se na konci zmiňoval o jednom ze závěrů prosincové UNESCO konference v mexickém Cancúnu, který dal zelenou dalšímu pokračování výzkumu procesů „gene drive“. Výzkumu, který by co nejpečlivěji zmapoval jejich přínosy i možná rizika a také definoval pravidla jejich aplikace.

Nejde však jen o extrémní gene drive technologie, ale také o podstatný průlom v klasickém mutačním šlechtění rostlin. Jak se tedy na ono „krisprování“ dívá nejen svět, ale hlavně sama konzervativní Evropa?

Genově editační techniky samozřejmě procházejí obrovským boomem také v základním výzkumu evropském a slibují obrovský přínos v biomedicíně a v zemědělství. Představují asi největší technický, poznatkový i aplikační přelom v biologii, medicíně i zemědělství posledních několika desítek let. Vzbuzují množství nadějí i obav, mají mimořádný dopad odborný, politický, ekonomický i etický. Jsou tedy recentně ve středu zájmu jak vědců, tak legislativců. Předmětem je v prvé řadě spor o klíčová patentová práva, v druhé pak dosažení konsenzu v pravidlech jejich použití v základním i aplikovaném výzkumu a samozřejmě zejména v biomedicínské a zemědělské praxi.

Tuto nutnost, včetně adekvátní informace pro evropské instituce i širokou veřejnost, si mimo jiné uvědomilo sdružení evropských národních akademií zvané EASAC, tedy European Academies Science Advisory Council. Plénum zástupců 29 členských společností vydává periodikum EASAC Policy Report. V jeho čísle 31 je v rozsahu 35 stran podrobně rozvedena daná problematika, včetně bohaté literatury a zejména potřebných závěrů a doporučení nejen pro evropské autority. Připravila ji pracovní skupina patnácti národních expertů. Akademii věd České republiky v ní zastupuje doc. R. Sedláček z Ústavu molekulární genetiky AV ČR v Praze.

Doc. Sedláček byl zároveň jedním z řečníků semináře, který se konal dne 3. května 2017 na půdě Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR pod názvem Perspektivy genetických modifikací v biomedicíně a zemědělství, a to jako součást cyklu seminářů Vědecké poznatky – základ pro lepší, konkurenceschopnou společnost. Jeho organizátory byly AV ČR společně s PS.

Seminář nebyl volně přístupný. „Vstup pro zvané hosty s pozvánkou a průkazem totožnosti“ – stojí na pozvánce rozesílané Kanceláří AV ČR. Důvodem zřejmě nebyla obava o bezpečnost přítomných, ale snaha, aby se do druhého největšího sněmovního sálu kromě řečníků a vybraného pléna odborníků vešli i sami poslanci, pro něž přednostně byla akce určena. A tomuto cíli byly logicky přizpůsobeny i obsah a forma jednotlivých přednášek: nejednalo se tedy o „top“ vědeckou konferenci, ale klíčové informační bloky k danému tématu.

Seminář trval zhruba půl dne, program byl složen ze dvou trojic půlhodinových přednášek s pětiminutovým prostorem na dotazy. Moderátor byl více než zkušený – prof. J. Doležel z ÚEB AV ČR v Olomouci, jinak místoředitel Centra regionu Haná. Řečníci taktéž osvědčení a vysoce kvalitní. Již výše zmíněný doc. R. Sedláček z ÚMG AV ČR v Praze (vedoucí Českého centra fenogenomiky) hovořil na téma Programovatelné nukleázy – nejefektivnější nástroje pro editaci genomu ve službách biomedicíny. Ano, jsou vskutku efektivní i efektní, s obrovským potenciálem aplikací v biomedicíně, zahrnující i tu lidskou, eticky nejcitlivější. Prof. J. Petr z VÚŽV v Praze-Uhříněvsi stručně a s rutinou informoval posluchače o geneticky modifikovaných hospodářských zvířatech. Opět s ohledem nejen na přínosy technické a potravinářské, ale také kupř. na zakázkové pěstování náhradních orgánů pro lidské xenotransplantace. Mgr. T. Moravec z ÚEB AV ČR v Praze komentoval problém Použití transgenoze při šlechtění rostlin – je třeba se obávat? Snad dostatečně přesvědčivě i pro laické bázlivce. Nikoliv, neobjevila se žádná nová rizika – a nepotvrdila žádná předchozí, v kontextu s ohrožením zdraví, biodiverzity, dokonce ani sociální stability v zemích, které GM plodiny pěstují.

Osvěženi přestávkou na kávu mohli přítomní vyslechnout další „genomově editační“ přednášku dr. R. Hobzy z BFÚ Brno (jinak také pracovníka Centra regionu Haná) Moderní metody editace genomu: nástroje pro zajištění dostupnosti a kvality potravin. Výbornou, obecněji pojatou, i laikovi mj. v kontextu objasňující přirozené mechanismy mutageneze, z nichž byly/jsou v minulých letech ony téměř fascinující postupy modifikace genomu postupně odvozeny. A kromě různých mediálně vděčných příkladů dílčí genové mutageneze rostlin s přímým praktickým dopadem také dokumentujících, jak lze její použití skloubit s klasickými šlechtitelskými postupy. Tedy jak je kupř. možno cílenými zásahy do struktury celých chromozomů navozovat jejich přestavby (inverze, delece), dávat tak nové šance klasickým mendelistickým rekombinacím během meiózy u hybridů a umožnit šlechtitelům konstrukci zásadně nových genotypů nelimitovaných původní genovou vazbou.

Žel, takto navozený optimismus byl vzápětí ochlazen závěrečnými dvěma příspěvky, a to přednáškou zástupkyně Ministerstva zemědělství, ředitelky odboru bezpečnosti potravin Ing. J. Gotzové Geneticky modifikované potraviny a krmiva – obejdeme se bez nich? a přednáškou Ing. Z. Doubkové, vedoucí oddělení geneticky modifikovaných organismů Ministerstva životního prostředí, s názvem Právní úprava nakládání s geneticky modifikovanými organismy: změna je nutná. Na vině nebyla kvalita přednášejících. Vlastně si nelze stěžovat ani na obecný přístup obou ministerstev k danému tématu, Česká republika je stále ještě téměř jedinou bílou vránou v EU, jejíž relevantní ministerstva aplikace GM plodin v mezích evropských možností podporují. Nicméně politická realita je zřejmá.

Stručný a nikoliv překvapivý závěr?

GM potraviny současná Evropa samozřejmě nepotřebuje. Raději bude dál třeba ošetřovat svoje ekosystémy tunami insekticidů. Herbicidrezistentní plodiny do našich polí také nepustí, dostatečně přece využívá glyfosátový Roundup či různá jeho generika v zemědělství klasickém. Samozřejmě dál bude dovážet miliony tun GM mouček či jiných směsí, zejména těch pro drůbeží velkochovy.

A právní úpravy relevantních předpisů?

Evropská administrativa je již po více let neschopná přizpůsobit dosavadní legislativu, šitou na míru tradičním GMO, nové realitě tzv. NBT, tedy New Breeding Techniques, zahrnujících i celý blok metod genové editace. Od dávných zinkových prstů po nedávné krisprování. Je tedy čím dál pravděpodobnější, že odborný pohled biologů, genetiků, resp. molekulárních biochemiků bude odmítnut ve prospěch různých ideologicko-politických nátlakových skupin. A tyto techniky tedy spadnou do šuplíku GMO a tím i celkového evropského moratoria.

Odborník samozřejmě namítne, čím je vlastně tato cílená mutageneze horší té klasické – radiační či využívající mutagenů chemických. A neměly-li by tedy být veškeré mutační metody (a nejspíš i všechny dosud v praxi využívané radio- či jinak mutantní plodiny) také postaveny mimo evropskou legislativu. Šlechtitelům tak zůstanou k dispozici jen postupy hybridizační. A konkurenceschopnost evropského šlechtitelství se konečně zhroutí – a možná tak všemožné ortodoxy přivede k rozumu. Ale možná ne.

Genově editační seminář pro poslanecké posluchačstvo byl v ČR, pokud vím, zatím první svého druhu. Těch o problematice GMO byla v minulosti již pěkná řádka, v PS i Senátu. Účast poslanců byla tradičně minimální. Odpovědní činitelé zřejmě toto vše ani vědět nechtějí. Možná i proto se ani špičkových akcí, hlavně pro ně konaných, vůbec nezúčastňují. Pokud snad jsem někoho z nich přehlédl, omlouvám se – v žádné z diskusí se ale neobjevil.

Bude tedy pokračovat dosavadní legislativní přístup evropských institucí, založený nikoliv na přínosu, resp. bezpečnosti určitého „bioproduktu“, ale na technologickém postupu, jimž byl získán? Zařadíme mezi klíčové požadavky risk assessment, tedy posouzení rizika určité technologie, také riziko z důsledků jejího včasného nepřijetí? Nebo Evropa nezadržitelně spěje k zásadní nekonkurenceschopnosti?

Uvidíme.

Autor:
prof. RNDr. Zdeněk Opatrný, CSc. (Přírodovědecká fakulta Univerzity Karlovy; opat@natur.cuni.cz)

• • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • •