CITIZEN SCIENCE NEBOLI ZAPOJENÍ VEŘEJNOSTI DO VĚDECKÉHO VÝZKUMU NA PŘÍKLADU SLEDOVÁNÍ A OCHRANY VODNÍCH ZDROJŮ

Co je NETLAKE a citizen science?

V minulém čísle časopisu Botanika jsme čtenářům představili jeden z projektů akce COST NETLAKE. NETLAKE (Networking Lake Observatories in Europe) sdružuje vědce, vodohospodáře, učitele, studenty i širší veřejnost zabývající se monitoringem a ochranou jezer, přehradních nádrží a dalších stojatých vod napříč Evropou. V rámci této sítě funguje několik převážně vědeckých pracovních skupin. Jednou z nich je i skupina Citizen Science (do češtiny překládáno nejčastěji jako občanská věda), v níž vědci a veřejnost spolupracují při řešení zdánlivě jednoduchého vědeckého projektu. V našem případě jde o sledování základních vlastností povrchových vod. Jak oslovit veřejnost, motivovat ji k výzkumu a dovést projekty spolupráce s veřejností do zdárného konce – tím vším se zabývá skupina NETLAKE Citizen Science v rámci pravidelně pořádaných workshopů v různých evropských zemích.

Workshop Citizen Science

V roce 2016 proběhl workshop popularizující a propagující vědu na Oddělení vegetační ekologie v Brně. Zúčastnilo se jej 22 odborníků a nadšenců z osmi zemí (Česká republika, Dánsko, Irsko, Itálie, Nizozemsko, Srbsko, Švédsko a Turecko).

Náplní byly jednak přednášky týkající se projektů citizen science v jednotlivých zemích (např. projekty propagující ochranu vod u široké veřejnosti včetně školních dětí či v komunitě potápěčů a rybářů), jednak výroba a testování jednoduchých pomůcek ke sledování kvality vody a závěrečná úprava návodů, v nichž se výroba i použití těchto pomůcek podrobně popisují (obr. 1 a 2). Protokoly s návody, podle nichž si pomůcky zvládnou připravit a výzkum provést i děti ve školách nebo v zájmových kroužcích, naleznete na webových stránkách.

Obr. 1: Citizen Science workshop v Brně – začíná výroba Secchiho disku.
Obr. 2: Citizen Science workshop v Brně – diskuse nad protokolem o zkoumání dekompozice pomocí čajových sáčků.

Zkušenosti z brněnského workshopu využili účastníci při výzkumu vod ve svých zemích. V rámci Evropy se tak podařilo podchytit 25 vodních nádrží, převážně přírodních jezer. Českou republiku reprezentovaly dvě lokality.

Žebětínský rybník aneb Hrajeme si na vědce

S dětmi z mateřské a základní školy v městské části Brno-Žebětín jsme od června do září 2016 sledovali Žebětínský rybník. Práci jsme zahájili výrobou měřicích a odběrových pomůcek.


Obr. 3: Secchiho disk pro měření průhlednosti vody vyrobený z CD. Láhev naplněná rybniční vodou slouží jako závaží.

V červnu následovala terénní exkurze, během níž jsme s dětmi pomocí tzv. Secchiho disku vyrobeného ze starého CD (obr. 3) změřili průhlednost vody (vyjádřenou tzv. Secchiho hloubkou), podle barevné stupnice určili její barvu, změřili šířku listů rákosu (tento parametr vypovídá o úživnosti prostředí) a cedníkovým odběrákem ze silonové punčochy odebrali vzorek na stanovení obsahu mikroplastů (20 μm – 5 mm velké kousky plastů vzniklé buď rozpadem plastového odpadu, nebo uvolňující se z některých kosmetických krémů, zubních past nebo ze syntetického prádla při jeho praní, obr. 4). V příbřežní zóně rybníka jsme do vody umístili rám s teplotním čidlem hermeticky uzavřeným v plastové lahvičce a čajovými sáčky ke stanovení intenzity rozkladu organických látek (obr. 5). Děti se dozvěděly, jak je voda důležitá, proč ji chránit a jaké organismy v ní žijí (obr. 6). Na oplátku pro nás vědce vymyslely nová jména: zkumavci a přízkumníci. Na akci navázalo mikroskopování odebraných vzorků sinic a řas ve třídách mateřské a základní školy (obr. 7 a 8) a na podzim, tj. po třech měsících v rybníce, i vylovení teplotního čidla a čajových sáčků. Data a část materiálu, který vyžadoval speciální zpracování, jsme odeslali kolegům do Nizozemska, kde proběhlo (a zčásti ještě probíhá) závěrečné vyhodnocení.

Obr. 4: Exkurze k Žebětínskému rybníku – jak ulovit mikroplasty punčochovým odběrákem?
Obr. 5: Exkurze k Žebětínskému rybníku – ukázka konstrukce s čajovými sáčky pro sledování rozkladných procesů ve vodě.
Obr. 6: Exkurze k Žebětínskému rybníku – děti velmi zajímalo, co v rybníce žije, ať již šlo o žáby, pijavky, vodní plže nebo rostliny.

Rybník Dehtář a jeho specifika

Metodiku skupiny Citizen Science jsme se rozhodli vyzkoušet i na rybníce Dehtář, kde jsme díky grantu COST (č. LD14045) paralelně prováděli měření i „vědečtějšími“ metodami. Zajímalo nás, zda se budou výsledky zjištěné různými metodami lišit a jaké bude srovnání jednoho z největších jihočeských rybníků s jihomoravským rybníkem nevelké rozlohy. Kvůli velké rozloze Dehtáře jsme sledování většiny parametrů uskutečnili na třech místech rybníka, vždy na transektech pro výzkum vegetace a poblíž stanic se systémy senzorů. I na Dehtáři jsme teplotní čidlo a čajové sáčky pro sledování dekompozice, obojí připevněné na dřevěné tyčky zabodnuté hluboko do rybničního bahna, vylovili po třech měsících.


Obr. 9: Dehtář – tyč s čajovými sáčky a teplotním čidlem před umístěním do vody

Obr. 10: Dehtář – čajové sáčky a čidlo vylovené z rybníka bylo nutné opatrně sejmout z nosné tyče a odnést k dalšímu zpracování do laboratoře.

Nutno ovšem přiznat, že z celkem 18 čajových sáčků se nám v září 2016 podařilo najít pouhé tři. Rozkladné procesy byly tak intenzivní, že zlikvidovaly i nitě, na nichž čajové sáčky visely (obr. 9 a 10). Ani pečlivé prohmatávání sedimentu na dně v okolí zabodnutých nosných tyček nám nepomohlo ztracené sáčky odhalit. O to se zřejmě „postaralo“ vlnobití a možná také amuři, kteří během léta v mělkém litorálu rybníka zkonzumovali téměř vše, na co přišli.

Jak obstály české lokality v evropském srovnání?

Z hlediska obsahu živin dosahovaly české lokality v rámci Evropy nejvyšších hodnot. Průměrná šířka třetího listu rákosu byla 3 cm, což je ve srovnání s jezery ve Švédsku a Irsku dvojnásobek. Svědčí to o výrazné eutrofizaci (obohacení ekosystému o živiny). Zajímavé je, že vysoká úživnost substrátu byla takto potvrzena na obou lokalitách, přestože Dehtář je rybník s běžným rybářským obhospodařováním, a tudíž značným vstupem živin, zatímco na Žebětínském rybníce je hospodaření kvůli územní ochraně omezeno. Rozklad organických látek, demonstrovaný na dekompozici čaje v čajových sáčcích, byl na obou rybnících rychlý a téměř kompletní, což svědčí o intenzivní mikrobiální aktivitě. Podobný stav byl zaznamenán u belgických, nizozemských a srbských jezer, zatímco mikrobiální aktivita v alpských živinami chudých a irských rašelinných jezerech byla nízká. V českých rybnících byly rovněž naměřeny nejvyšší hodnoty teploty vody (Žebětínský rybník 29,8 °C, Dehtář 29,2 °C). To se může zdát na první pohled zvláštní, neboť některá ze zkoumaných jezer leží v oblastech s výrazně teplejším klimatem, než jaké máme v jižních Čechách i na jižní Moravě. Je však třeba vzít v úvahu malou hloubku rybníků (zejména Žebětínského), která má na průběh teplot značný vliv. To bylo patrné i na Dehtáři, kde průběh teplot z námi instalovaného čidla víceméně odpovídal datům z nejbližší měřicí stanice umístěné u hráze rybníka, ale naměřené absolutní hodnoty z mělkého litorálu byly vždy o několik stupňů vyšší. Kupodivu průhlednost vody, v našich rybnících obvykle malá, nedopadla oproti našemu očekávání v mezinárodním srovnání nejhůře. V této kategorii „vyhrálo“ jezero v Srbsku s průhledností pouze 0,2 m.

K čemu je dobrá citizen science?

„Proč bychom vůbec měli začlenit veřejnost do našich výzkumných aktivit? Nezvládli bychom to sami lépe?“ napadne možná některé kolegy-vědce. V řadě případů přímé zapojení veřejnosti skutečně není možné nebo přínosné. U projektů citizen science jde však o takové aktivity, k jejichž realizaci není zapotřebí speciální vzdělání ani drahé vybavení, zato vyžadují pravidelné, často dlouhodobé sledování, například v terénu na mnoha místech současně. Kapacity vědeckých týmů na takový úkol obvykle nestačí. To se jasně ukázalo i v případě NETLAKE Citizen Science – během jednoho léta byla s minimálními náklady shromážděna data o vodních nádržích z celé Evropy. Navíc se díky podobným projektům daří propagovat vědu u široké veřejnosti včetně nejmladší generace a v neposlední řadě vytvářet kladný vztah k objektu studia, což v našem případě považujeme za největší přínos projektu.

Autorky:
Mgr. Martina Fabšičová
(Oddělení vegetační ekologie, Botanický ústav AV ČR; martina.fabsicova@ibot.cas.cz),
Mgr. Markéta Fránková, Ph.D.
(Paleoekologická laboratoř, Botanický ústav AV ČR; marketka.kozakova@seznam.cz),
Mgr. Kateřina Šumberová, Ph.D.
(Oddělení vegetační ekologie, Botanický ústav AV ČR; katerina.sumberova@ibot.cas.cz)

Více v:
webové stránky aktivity NETLAKE Citizen Science
zprávy z akcí NETLAKE Citizen Science na stránkách Botanického ústavu AV ČR (zde a zde)
Video o mikroplastech
Šumberová K. et al. Botanika 2016, 4(2): 19–21.



     

Komunita občanských vědců je aktivní na facebooku ve skupině NETLAKE Citizen Science.
Přidejte se!

• • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • •