RÝŽE ZLATÁ, VELEBENÁ I ZATRACOVANÁ

VAD – Vitamin A Deficiency (nedostatek vitaminu A). Příčina těžkých onemocnění dětí a mladých lidí, nezřídka končících smrtí. Světové statistiky už léta vykazují obdobná čísla: ohroženo je až 19 milionů těhotných žen a 190 milionů dětí předškolního věku. Důsledkem je dětská slepota u cca půlmilionu nově narozených dětí ročně. Nejsou-li léčeny, polovina z nich umírá. U dospělých VAD způsobuje také v prvé řadě šeroslepost, ale i vážné poruchy imunity a funkce různých orgánů, zvyšuje riziko vzniku nádorových onemocnění. Prevence či léčba jsou založeny na včasném a dostatečném přísunu buď samotného vitaminu A, nebo jeho prekurzorů, zejména beta-karotenu. Přijímáme je v pro nás běžné potravě, rostlinné (špenát, mrkev i další zeleniny, kukuřice) i živočišné (játra, rybí tuk, vaječný žloutek). Jsou komunity, které maso nejedí, z principu či z chudoby, a potřebnou hladinu beta-karotenu neobsahuje ani jejich strava rostlinná.


Obr. 1: Geneticky modifikovaná rýže obohacená beta-karotenem, zrna zlaté rýže vlevo a bílé rýže vpravo. Foto: Isagani Serrano/International Rice Research Institute

Jejich standardní, mnohdy jedinou celoživotní potravinou je – rýže. Loupaná. Se zrnem bělostným a bohužel tedy neobsahujícím zmíněný beta-karoten. Chronický problém Indie, Pákistánu, Indonésie, ale také některých států Afriky a paradoxně i částí Číny. Nikoliv náhodou tak řešení problému VAD patří k mnohaletým prioritám UNESCO či různých zdravotnických organizací. Nepomáhají zdánlivě logické strategie kavárenských debat typu dovozu vitaminových kapslí či výchovy těchto komunit ke změnám spektra jejich lokálního zemědělství či tradiční výživy. Realita produkční i logistická je silnější než lákavé ideologie.

Nikoliv náhodou tak již před více než čtvrtstoletím vymyslelo několik předních odborníků na rostlinnou biologii a z ní odvozené biotechnologie projekt přímého obohacení oné rýžové potravy o chybějící beta-karoten.

Tento příběh formálně započal spoluprací týmů univerzity ve Freiburgu a věhlasné Eingenosische Technische Hochschule (ETH) v Curychu v roce 1992. Ale vlastně již daleko dříve, v roce 1933, kdy se v tehdejším Hirschbergu (nyní Jelenia Gora) na pruské/polské straně Krkonoš narodil Ingo Potrykus.


Obr. 2: Profesoři Ingo Potrykus a Peter Beyer

Krás Krkonoš si neužíval dlouho: jeho otec musel narukovat do Wehrmachtu a matka se čtyřmi dětmi ještě před koncem války postupně doputovala až do Bamberku. Ingo později vystudoval univerzitu v Kolíně nad Rýnem, získal doktorát z biologie na tamním Max-Planck Institute a koncem osmdesátých let přesídlil do tehdejší Mekky počínající molekulární rostlinné biologie (a biotechnologií), Friedrich-Miescher Institute firmy CIBA-Geigy v Basileji. Odtud na přelomu let 1988 a 1989 vedla jeho cesta do již zmíněného ETH. Provázela jej pověst výborného, invenčního a velmi houževnatého až umanutého vědce a zároveň i pedagoga.

Jeho tým byl průběžně tvořen mladými nadanými doktorandy a postdoktorandy, často původem z východních zemí Evropy, Asie a Afriky. I díky tomu byl velmi vnímavý k tamním problémům chudoby, podvýživy, hladu a problémů zdravotních. V tomto tvůrčím prostředí tak vznikl i projekt Zlatá rýže. Projekt, který i jeho blízkým kolegům připadal jako spíše fantaskní. Doufat při tehdejší míře znalostí technologie cíleného genového přenosu v úspěšné fungování řetězce hned čtyř návazných genů (fytoen syntáza – psy, fytoen desaturáza, beta-karoten desaturáza a lykopen cykláza) potřebné metabolické dráhy vypadalo spíše jako zbožné přání. Typy genů a možné zdroje byly vybrány na základě spolupráce s profesorem Peterem Bayerem z univerzity ve Freiburgu. Hlavním cílem bylo v organismu rýže var. japonica rozšířit „hrdlo lahve“, tedy nahradit/doplnit funkci jejího enzymu psy. Z řady možných genových zdrojů byl nakonec vybrán psy gen narcisu.

Štěstí aspoň občas přeje odvážným. Údajně tak jedna jediná z více než 500 transgenních linií se pyšnila obilkami s endospermem nikoliv bílým, ale výrazně nažloutlým/nazlátlým a chemická analýza v ní potvrdila slušnou hladinu beta-karotenu. Světlo světa tak spatřila Golden Rice, naděje a budoucí noční můra svých tvůrců.

Jednou z jejích prvých veřejných prezentací byla paradoxně přednáška na meetingu, který ETH v Curychu uspořádal k Ingově šedesátým pátým narozeninám, a tedy i jeho odchodu do penze. Kompletní rukopis byl poté odeslán do časopisu Nature, ale nebyl přijat. Ve svém příspěvku do AgBioView z 23. října 2000, s názvem „The Golden Rice Tale“, Ingo doslova píše: „Nature editor ani nepovažoval za nutné poslat jej oponentům a obratem jej vrátil. Nepomohly podpůrné dopisy předních evropských vědců. Z profilu obdobných článků, které v té době Nature publikoval, se dalo usoudit, že zřetelně preferuje články spíše význam genového inženýrství zpochybňující.“ Pomohla až iniciativa Petera Ravena, ředitele Missouri Botanical Garden v St. Louis, jenž na poslední chvíli pozval Inga přednášet na XVI. International Congress v St. Louis v srpnu 1999. Poté tisková konference a následně publikace v časopise Science v lednu 2000, která odstartovala bouře nad Zlatou rýží pro budoucích více než patnáct let.

Odpůrci GM technologií si totiž velmi záhy uvědomili obrovské riziko, které pro jejich snahy představuje. Netuším, kdo ji asi poprvé nazval „Trojským koněm GM“, měl ale pravdu. Obvyklé mediálně vděčné protiargumenty totiž v jejím případě selhávaly. Sama o sobě nenabízela žádný komerční přínos. Nestvořili ji experti Monsanta či jiné „profláknuté“ nadnárodní společnosti. Pravda, velká část relevantního výzkumu byla dotována z prostředků Rockefeller Foundation, ale ta už léta a celosvětově sponzorovala a sponzoruje aktivity spíše bohulibé, mnohdy i velmi „zelené“. Nejrůznější světové firmy a univerzity (celkem 32) se ve prospěch projektu vzdaly svých patentových práv – prý více než sedmdesáti, jak tvrdí tehdy ustavený Golden Rice Humanitarian Board. Podporu projektu vyjadřovalo více a více nejrůznějších humanitárních společností a zlatým zrníčkům se postupně dostalo přímého požehnání tří za sebou následujících papežů. Byla pochopena jako jednoznačný prostředek boje proti světové chudobě, podvýživě, hladu a nemocem. Byla pochopena, ne však povolena k praktickému využití, a to z řady důvodů.

Tím prvním byla rychle se rozvíjející mediální antikampaň. Nebrala v úvahu, že projekt je vlastně teprve na začátku a že od prvých vědeckých úspěchů k aplikaci vede jako obvykle dlouhá cesta. Začala zesměšňováním – a nutno připustit, že založeným na argumentech zcela racionálních. Hladina provitaminu A v této Golden Rice (dále GR1) dosahovala zhruba 1,6 mikrogramů na gram potraviny. Při potřebné denní normě FAO/WHO třeba pro kojící matky (850 mikrogramů) by jí tak chuděrka kojící mamina musela denně zkonzumovat přes šest kilogramů. A dvouleté dítě dokonce sedm. Jenže vědci neotáleli a do dalšího výzkumu se zapojily jednak další významné instituce, jako Mezinárodní Institut pro výzkum rýže (International Rice Research Institute, IRRI) v Manile na Filipínách či různé univerzity v USA, a společnost Syngenta (vzniklá jako důsledek propojení dřívějších agro/bio obrů Zeneca a Novartis). Ta mohla již v roce 2005 publikovat zásadní úspěch. Krom jiného našla účinnou náhradu za narcisový gen psy, a to z kukuřice, a výsledkem byla linie GR2 s produkcí beta-karotenu bezmála 40 mg/g zrnek.


Obr. 3: Polní pokus se zlatou rýží. Foto: International Rice Research Institute

Její další úpravy pak vyřešily produkční problém natolik, že v roce 2012 mohl společný tým amerických a čínských vědců publikovat v časopise American Journal of Clinical Nutrition studii porovnávající léčebnou účinnost různých zdrojů vitaminu A: standardních farmaceutických kapslí a výživy obsahující zlatou rýži. Jenže to neznáte Hadimršku: pečliví čtenáři z řad Greenpeace dodatečně zjistili, že přinejmenším někteří rodiče čínských „pokusných“ dětí nebyli předem upozorněni, že jejich potomci budou živeni GM potravou. A tak se v lednu 2013 i naši čtenáři na Technet.cz mohli setkat s titulkem „Boj o zlatou rýži trvá již 15 let, vědci dostali trest za pokus s dětmi“. Tedy čínští vědci. Časopis se dodatečně od článku distancoval, ale odpůrci zlaté rýže si mohli připsat další úspěšnou čárku.

Výzkum nejen v IRRI, ale i na dalších místech však nadále pokračoval. Jakkoli totiž hlavním cílem GR bylo řešit problém VAD formou farmaceuticky cenné potraviny, pro cílové spotřebitelské populace musí být i dostatečně nutričně hodnotná a také levná. Pro běžné farmáře pak musí představovat záruku přijatelného zisku a vlastně by mělo být její pěstování dotováno, jako v případě biopotravin, je přece skvělým příkladem zdravotně využitelné biofortifikace a musí překonat i obvyklý pěstitelský konzervatismus.

Na tomto místě je logická otázka, proč takový výzkum i produkci dosud nedotují či jinak nepodporují zejména vlády nejvíce dotčených zemí, zmíněných v úvodu článku. Inu bližší košile než kabát. Díky jistému Normanu Borlaugovi odstartovala před málem půlstoletím tzv. Zelená revoluce. Jedním z prvních a nejznámějších jejích produktů se stala Miracle Rice (s genem zajišťujícím její zakrslý růst a enormní produkci zrna). Díky ní a jejím šlechtitelským dětem se zejména Indie a Pakistán staly ze zemí hladomorných světovými rýžovými velkoexportéry. Přece nebudou riskovat, aby se do jejich produkce omylem či záměrně dostali nějací GM kontaminanti a nevratně tak poškodili jejich pověst. Nadto celosvětová kampaň vedená zejména evropskými Greenpeace již zahrnuje nejrůznější místní aktivisty, oč méně informované odborně, o to více ideologicky.


Obr. 4: Terasová políčka místní rýže v Kordillerách. Budou někdy oseta i Zlatou rýží?

Důsledkem jsou mimo jiné mediálně atraktivní přímé akce, tedy ničení místních polí IRRI s pokusnými GR/GM plodinami. Tamní vědci se již opakovaně obrátili na světovou veřejnost s naléhavou prosbou o podporu alespoň formou podpisových akcí. Ohlas byl rychlý a značný, vždy se sešly tisíce podpisů, včetně těch českých. Akce však ustaly jen dočasně. A tak se v letošním červenci ve světových mediích objevilo vyjádření podpořené podpisy 107 nositelů Nobelových cen. „Greenpeace, zastavte svoje akce proti Golden Rice. Kolik dětí bude ještě muset kvůli vám zemřít?“ Oficiální reakce různých greenpeacových mluvčích si najděte na internetu: jak bychom my mohli bojkotovat nějaký výzkum, to je přece hlas lidu.

A Zlatá rýže je jen mýtus. A z žijících nobelistů podepsala vlastně jen třetina. A že navrhují žalovat organizaci Greenpeace za její aktivity v kontextu s GR pro genocidu? To chtěli Ingo Potrykus a jeho kolegové již před deseti lety. Pravda, od té doby ta čísla opět narostla…

Ale zkusme být také optimisty. Zpráva z médií: Dne 4. února 2016 v Basileji v centrále chemického koncernu Syngenta předstoupil před švýcarské novináře Ren Jianxin, prezident China National Chemical Corporation (ChemChina), a oficiálně oznámil završení snahy o převzetí švýcarského koncernu. ChemChina zaplatí za převzetí Syngenty 43 mld. USD. Jde údajně o zdaleka největší světovou čínskou akvizici. O koupi se Číňané dlouho přetahovali s koncernem Monsanto – a americký Výbor pro zahraniční investice musel posoudit, zda výsledkem nebudou poškozeny národní zájmy a bezpečnost USA. Podle zprávy z 22. 8. 2016 výbor akvizici schválil. Akvizici posuzuje také Evropská komise, ale firmy očekávají, že obchod bude uzavřen do konce roku 2016.

Syngenta je nadále jedním z největších světových výrobců osiv i chemických látek pro zemědělství. Ani náhodou si tedy nemyslím, že hlavní motivací byla právě kauza „Zlatá rýže“, určitě ale také know-how v oblasti GM plodin.

Jak známo, v přístupu k nim se reálný čínský postoj zejména od toho evropského zásadně liší. Volně řečeno, mantinely předběžné opatrnosti řeší v tomto případě Čína až na základě velkoobjemových polních pokusů. Zlatou rýži ke komerční dokonalosti nejspíš rychle dovede standardním šlechtěním jejich rozsáhlých populací v přirozených přírodních podmínkách. Ekoaktivisté do něho přímou akcí, soudím, nezasáhnou. A odbyt své rýžové produkce Čína zcela jistě zajistí spotřebou domácí a zároveň tak vyřeší i svůj vlastní problém VAD. Snad to pak bude příklad i pro okolní dezinformovaný, zkorumpovaný či prostě nepoučitelný svět.

Autor:
prof. RNDr. Zdeněk Opatrný, CSc. (Přírodovědecká fakulta Univerzity Karlovy; opat@natur.cuni.cz)

• • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • •