ODHALUJEME MIKROSKOPICKÉ HOUBY V PODZEMNÍM PROSTŘEDÍ


Obr. 1: Cordyceps sp. Napadená píďalka jeskynní (Triphosa dubitata) často nacházená ve štolách Českého krasu. Z mrtvého těla vyrůstají stopky nesoucí na konci shluky žlutých plodnic (perithecií). Foto Sony DSC 717

V naší krajině najdeme kupodivu docela dost různých opuštěných důlních chodeb nebo jeskynních systémů. I když tu tma obecně neumožňuje růst rostlin, přesto nejsou tyto prostory tak úplně bez života, jak by se na první pohled mohlo zdát. Např. na dřevě můžeme v těchto prostorách najít nápadné, často bizarní tvary kloboukatých hub (Basidiomycota). Ale i pro mykology zabývající se mikroskopickými houbami je to pravý ráj. Spory hub jsou sem přineseny vzduchem z vnějšího prostředí. Většina z nich tu sice nenajde vhodné podmínky, ale o to zajímavější jsou houby, které se adaptovaly na zdejší nižší teploty a skrovné substráty, které by je uživily. Těmito substráty mohou být drobní savci (např. netopýři), přezimující hmyz (např. můry, pavouci), trus drobných a menších savců (např. i zatoulané lišky) a v neposlední řadě i mrtvá těla různých malých živočichů či již zmiňované dřevo.

Najdeme zde tedy jak příležitostně patogenní, tak saprotrofní houby. Tyto mikroskopické houby jsou schopné všechny dostupné substráty využít, vyprodukovat spory a šířit se tak dál, či přežívat v sedimentovaném substrátu štol a čekat na svoji příležitost.


Obr. 2: Pseudogymnoascus destructans. Nepravidelně větvený konidiofor, z něhož se uvolňují laterální a terminální arthrokonidie. V době zralosti mají typický zakřivený tvar. Takovéto útvary můžeme najít i přímo na čenichu netopýrů. SEM, mikroskop JEOL 6380 LV, zvětšení 3000x, fixace OsO4.


Obr. 5: Chaetocladium jonesii. Šedavé porosty této houby tvoří bohatě větvené sporangiofory a na nich nápadné ježaté spory. SEM, mikroskop JEOL 6380 LV, zvětšení 2500x, fixace OsO4.

Z poslední doby je známým příkladem takové houby druh Pseudogymnoascus destructans (obr. 2), který se před pár lety objevil v Severní Americe a způsobil tam úhyn netopýrů. Tato mikroskopická houba napadá netopýry v době hibernace a způsobuje léze na pokožce, hlavně na čenichu a létacích blanách. U nás dlouho unikala pozornosti, protože našim netopýrům nezpůsobuje výraznější újmu, což je pravděpodobně výsledkem dlouhé koevoluce obou organismů na euroasijském kontinentu. Houbu lze velmi snadno poznat podle jejích charakteristicky zakřivených konidií. Ostatní druhy rodu Pseudogymnoascus tvoří totiž většinou kapkovité konidie. Člověka tato houba nenapadá; roste maximálně do teploty 20 °C. Nedávno bylo prokázáno, že je schopna se rozmnožovat i sexuálně, ale její plodnice dosud nebyly nalezeny.

Jiné mikroskopické houby v podzemí však nejsou tak známé. Entomologové/jeskyňáři např. často nacházejí ve štolách či jeskyních mrtvá plesnivá těla různého hmyzu. Zvláště časté jsou nálezy píďalky jeskynní (Triphosa dubitata), z níž trčí zvláštní stopkaté útvary (obr. 1). Ty jsou tvořeny vřeckovýtrusnou houbou rodu Cordyceps (housenice, Ascomycota, Hypocreales), která přezimující můry napadá a způsobí jejich smrt. Vytvoří pak stopky nesoucí na konci shluky plodnic (perithecia) s askosporami (obr. 3 a 4).

Na mrtvých tělech drobných savců, např. i netopýrů, se uživí celá armáda mikroskopických hub. V první fázi jsou svými vysokými a bohatými porosty nápadné zygomycety, např. druhy rodu Mucor, Thamnidium či Chaetocladium. Na obrázku 5 je Chaetocladium jonesii (Mucoromycotina, Mucorales), rostoucí původně na mrtvém vrápenci v Javoříčských jeskyních. Nejde však tentokrát o parazita. Když se naskytne příležitost, nepohrdne houba ani trusem různých malých savců.

Na trusu netopýrů či přímo v půdě můžeme najít zvláštní houbu zvanou Coemansia aciculifera (obr. 6). Ta již není svým habitem tak nápadná, tvoří jemné světle žluté mycelium a na něm tzv. sporokladia (připomínající svým tvarem kartáčky nebo housenky) nesoucí pseudofialidy se sporami. Těmi se nepohlavně rozmnožuje. Dnes je řazena do Kickxellomycotina, další z větví, na něž se rozpadly zygomycety.

Jinou houbou nápadnou svými morfologickými znaky je rod Myxotrichum (Ascomycota, Leotiomycetes). Ze sedimentu štol Malé Ameriky v Českém krasu vyrostly zvláštní trnité útvary, které jsou ve skutečnosti plodnicemi s tmavými přívěsky, obsahujícími ve svém centru shluky vřecek s askosporami (obr. 7). Tato houba, podobně jako i výše uvedené příklady, patří mezi psychrofilní či psychrotolerantní houby. Jejich růstové optimum je tedy posunuto do nižších teplot (např. 10–15 °C) a na to je třeba brát ohled i při jejich kultivaci na agarových médiích v laboratoři. Dalším specifikem těchto hub (snad kromě mnohých zygomycetů) je, že rostou velmi pomalu a rovněž plodnice mohou vytvářet až po několika měsících kultivace! Co konkrétně tyto houby rozkládají, čím se živí a jaké mají vlastně schopnosti, zůstává ještě tajemstvím, které čeká na odhalení.


Obr. 6: Coemansia aciculifera. Vlákno s vícebuněčnými sporokladii, pseudofialidami a vřetenovitými sporami. Spory jsou slepeny slizovitým obalem. Tato houba vyrostla na vlasové návnadě položené na sedimentu ze štol Velké Ameriky (Český kras) po inkubaci 2 měsíců při 10 °C. Preparát byl připraven v Melzerově činidle, mikroskop Olympus BX51, zvětšení 1000x, fázový kontrast.

Obr. 7: Myxotrichum sp. Mikroskopické plodnice jsou opatřené rozvětvenými přívěsky, které pravděpodobně slouží k šíření houby v prostředí. Plodnice vyrostly až po 4 měsících kultivace na agarovém médiu. Preparát byl připraven v Melzerově činidle, mikroskop Olympus BX51, zvětšení 200x, Nomarského kontrast.

Autorka:
RNDr. Alena Kubátová, CSc.
(Přírodovědecká fakulta Univerzity Karlovy;
kubatova@natur.cuni.cz)

• • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • •