Představujeme botanické zahrady a arboreta v České republice

PARK SANATORIA V JABLUNKOVĚ

V této nové rubrice se postupně budeme věnovat botanickým zahradám a arboretům na území naší republiky. Úvodem bychom vám rádi představili méně známý a možná i trochu neprávem pozapomenutý park sanatoria v Jablunkově.

Abychom se dostali k samotnému unikátnímu parku, začněme trochou historie, která nám napoví smysl budování tohoto krajinářského díla. S nápadem na zřízení plicní léčebny v Jablunkově přišla Okresní nemocenská pojišťovna ve Fryštátě, v roce 1925 se výstavby ujal spolek Slezská Humanita v Orlové. Se stavbou prvního pavilonu se začalo v roce 1927, dokončen byl o rok později. V roce 1935 byl otevřen nový sanatorní komplex. Konečnou podobu pavilonů v konstruktivistickém slohu či chcete-li funkcionalistickém stylu navrhl architekt Miloš Laml a patří k čelným dílům konstruktivismu u nás. Základní myšlenkou bylo vybudovat dokonalý ústav podle nejmodernějších lékařských a technických zásad. Velký důraz byl kladen i na wellness, tedy snahu o zlepšení a další rozvoj celkové kondice organismu pacientů, neboť i psychická pohoda bezesporu zlepšuje výsledky léčebných procedur.

Souběžně s výstavbou pavilonů byl proto budován i ústavní park. Do konce roku 1929 se park nákupy a výměnami pozemků rozrostl na 14,4 ha, v roce 1936 měl již více než 36 ha. Projekt parku vypracoval ředitel brněnské Městské zahradní správy arch. J. Rull ve spolupráci s předsedou spolku V. Jelínkem. Na projektu i vlastní realizaci se výrazně podílel také vedoucí zahradník L. Palacký. Součástí parku bylo i arboretum. Park sloužil nejen při léčbě a relaxaci pacientů, ale také jako objekt studijní, jako živá sbírka domácích i introdukovaných rostlin. Při tvorbě parku i získávání rostlinného materiálu zahradníci intenzivně spolupracovali se špičkovými československými institucemi, například s Dendrologickou společností v Průhonicích, Vysokou školou zemědělskou v Brně či Mlyňanským arboretem. Značná část semen pocházela také od významných zahraničních botanických zahrad. Lesní školka léčebny pěstovala sazenice převážně ze semen s maximální genetickou čistotou. Parková sbírka obsahovala v roce 1938 asi tisíc druhů, variet a forem dřevin, z toho 400 taxonů jehličnanů, čímž se řadila k největším v republice. Arboretum bylo postupně dekorováno sochami Vincence Makovského a Jana Třísky.

Během druhé světové války došlo bohužel k obrovským škodám, které se však postupně podařilo napravit. V roce 1975 byl park spolu s budovou sanatoria vyhlášen státem chráněnou památkou, v roce 1994 byl park zaregistrován jako významný krajinný prvek.

V devadesátých letech byla zahájena revitalizace parku, díky které se opět řadí k nejvýznamnějším dendrologickým zahradám České republiky. Postupně byly vykáceny nálety dřevin, obnoveny byly průhledy, cestní síť a drobná zahradní architektura. V parku byla vysázena řada nových dřevin a doplněny záhony trvalek. Můžete si též prohlédnout naučnou stezku Procházka historií vzniku a budování sanatoria v Jablunkově. Park je od roku 2005 členem Unie botanických zahrad ČR. Celý areál Sanatoria Jablunkov je naprosto unikátní kulturní památkou, představující skloubení architektury a zahradního umění ze třicátých let minulého století. Ještě před pár lety byl park pro veřejnost uzavřen, v současné době je pro návštěvníky volně přístupný.

Autoři:
RNDr. Pavel Sekerka
(Oddělení genofondových sbírek; pavel.sekerka@ibot.cas.cz),
Ing. Libor Müller (Sanatorium Jablunkov)

Více v:
Konečný R. et al. Plicní sanatorium v Jablunkově. Muzeum Beskyd Frýdek-Místek, 2013.

• • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • •