VZÁCNÍ KRÁTKOVĚCÍ TRPASLÍCI V BOTANICKÉ ZAHRADĚ


Obr. 1: Obnažené písčité břehy rybníka skýtají útočiště pro mnohé světlomilné drobné jednoletky, například právě nakvétající kuřinku ostnosemennou nebo puchýřku útlou.

Obr. 2: Typické stanoviště drobných vlhkomilných jednoletých rostlin (zde např. vzácné puštičky pouzdernaté), obnažené rybniční dno s bahnitým substrátem.

Obr. 3: Část expozice drobných vlhkomilných druhů ve Sbírce vodních a mokřadních rostlin BÚ AV ČR v Třeboni.

Sbírka vodních a mokřadních rostlin v Třeboni se v mnoha ohledech vymyká „klasickým“ botanickým zahradám. Přestože je rozlohou malá, pečuje o velké množství druhů. Zvláštní postavení mezi nimi mají drobné jednoleté rostlinky, které návštěvníka obvykle na první pohled nezaujmou a jejichž krása vynikne až téměř „pod lupou“.

Kromě toho, že jsou všechny droboučké, mají i další společné vlastnosti. Nejenže všechny mají rády vlhko, dokonce jim prospívá po určitou dobu úplné zaplavení vodou. Jsou to rostliny jednoleté s velmi krátkým a rychle ubíhajícím životním cyklem. To znamená, že za příznivých podmínek vyklíčí, vyrostou, vykvetou a vyprodukují semena, ve kterých potom delší dobu zase přečkávají. Těm nejrychlejším z nich trvá celý vývoj ze semínka po produkci vlastních semen méně než jeden měsíc. Může vás napadnout, k čemu takový chvat? Vysvětlení je jednoduché. Obvykle rostou na přechodně se objevujících stanovištích, jako jsou obnažená rybniční dna, vlhké nově naplavené břehy vodních toků, dříve také vlhké okraje extenzivně obhospodařovaných polí atd., kde příznivé podmínky pro jejich růst a vývoj trvají jen krátkou dobu. S napuštěním rybníka, záplavami nebo vyschnutím tato dočasná stanoviště zanikají. Rostlina musí překonat nepříznivé podmínky ve formě semen a být připravena rychle se za příznivých podmínek zase rozmnožit.

Existence vlhkých obnažených půd, tedy míst, na kterých tyto drobné druhy klíčí a rostou, je v naší krajině ve velké míře závislá na činnosti člověka. A protože se postupem času mění způsob, jakým člověk na rybnících, vodních tocích i okolních zamokřených pozemcích hospodaří, mění se i stanoviště těchto drobných druhů. Bohužel pro uvedené rostlinky ne zrovna k lepšímu. V dnešním na výnos orientovaném rybářském hospodaření k letnění rybníků nedochází v pravidelných intervalech, jako tomu bylo ještě před 50 lety. Rybáři nechtějí ztrácet čas držením rybníka bez vody, takže rybníky letní zřídka, některé rybníky nejsou letněny prakticky vůbec. Navíc hladina většiny rybníků je držena často výše, než bývalo před lety obvyklé (vyšší vodní hladina zvětší vodní plochu, vejde se více ryb…).

Na což doplácejí i poslední zbytky populací těchto rostlin, které v neletněných rybnících přežívaly na obnažených březích. S regulovanými vodními toky je to podobně. Stanoviště nových naplavenin meandrujících řek jsou v dnešních „ohrázovaných“ a narovnaných vodních tocích střední Evropy velmi vzácná. Mokrá extenzivní pole v obvodech mokřadů prakticky neexistují. K tomu přistupuje všudypřítomná eutrofizace, jež zvýhodňuje především mohutné, rychle rostoucí druhy schopné lépe hospodařit s živinami. Naše drobné rostliny proto přežívají pouze na periodických stanovištích, tedy těch, která se objevují dostatečně často a na dostatečnou dobu, aby rostliny stihly vyprodukovat dostatečné množství semen. Ty nejmenší přežívají jen na živinami chudých, například písčitých substrátech, kde nehrozí jejich přerostení a zastínění rychleji rostoucími a většími druhy. Taková místa však aby dnes člověk pohledal.

Obr. 4: Šáchor Micheliův (Cyperus michelianus) je drobná, ostřici českou připomínající rostlina z čeledi šáchorovité (Cyperaceae) rostoucí od jihozápadní Evropy až po jihovýchodní Asii a Austrálii. U nás ho najdeme velmi vzácně na jižní Moravě a v jižních Čechách.
Obr. 5: Šáchor žlutavý (Cyperus flavescens) z čeledi šáchorovitých (Cyperaceae) má rozsáhlý areál v Evropě, jižní Asii, severní Africe i Americe. U nás je to druh na pokraji vyhubení, v poslední době uváděný jen z Třeboňska.

Proto je většina uvedených rostlin v přírodě velmi vzácná. Některé z nich se na původních lokalitách již v podstatě vůbec nevyskytují a jejich domovem se paradoxně stávají především lidmi vytvořená nová stanoviště s panenským substrátem. I ta jsou však vzhledem k pokračující sukcesi vhodná jen velmi krátkou dobu a jejich spontánní osídlení těmito v krajině velmi vzácnými druhy je málo pravděpodobné. U nás ve Sbírce vodních a mokřadních rostlin v Třeboni pěstujeme zmiňované rostlinky v nádržích, kde se snažíme napodobit podmínky jejich přirozených stanovišť. Nádrže periodicky zaplavujeme vodou, mícháme substráty podle nároků jednotlivých druhů, sbíráme, uchováváme semena a znovu je vyséváme. Ve spolupráci se Správou Chráněné krajinné oblasti Třeboňsko vracíme některé z těchto druhů „do přírody“ na pečlivě evidovaná druhotná člověkem vytvořená stanoviště. V podmínkách Třeboňska jde především o pískovny. To vše proto, aby tito vzácní rostlinní trpaslíci nezmizeli zcela z naší květeny, mohli je i nadále obdivovat všímavější pozorovatelé a především, aby zůstali zachováni do budoucna, kdy možná budou podmínky pro jejich život příznivější, než je tomu dnes.

Obr. 6: Sítina strboulkatá (Juncus capitatus) patří do čeledi sítinovitých (Juncaceae). Je naší nejmenší sítinou. Má rozsáhlý areál především v Evropě a severní Africe. U nás se dříve roztroušeně vyskytovala na vlhkých písčinách a březích rybníků, dnes patří k druhům velmi vzácným a je udávána jen z několika lokalit na Třeboňsku a Českolipsku.
Obr. 7: Sítina rybniční (Juncus tenageia) z téže čeledi sítinovité (Juncaceae) roste hlavně v jižní a střední Evropě a přilehlých oblastech. U nás se jedná o druh velmi vzácný, vymírající a v současné době uváděný pouze z Třeboňska a blízkého okolí.
Obr. 8: Puchýřka útlá (Coleanthus subtilis) patří do čeledi lipnicovitých (Poaceae). Tato drobná snadno poznatelná travička má rozsáhlý, ale značně mezerovitý areál rozšíření na celé severní polokouli. Nejstabilizovanější populace v Evropě jsou právě u nás v jihočeských pánvích, rostlina je celoevropsky chráněná.
Obr. 9: Myší ocásek nejmenší (Myosurus minimus) je zajímavá, až exoticky vypadající rostlinka z čeledi pryskyřníkovitých (Ranunculaceae). Má rozlehlý areál v Evropě, Přední Asii a Severní Americe i Austrálii. U nás rostla donedávna roztroušeně na vlhkých polích, obnažených dnech rybníků na vlhkých písčitých až jílovitých půdách. Dnes v důsledku intenzifikace zemědělského a rybničního hospodaření ustupuje.

O dalších vzácných jednoletých rostlinách obnažených den se můžete více dočíst v příštím čísle.

Popularizace Sbírky vodních a mokřadních rostlin probíhá za podpory Strategie AV21 a programu ROZE.

     

Autorka:
Mgr. Jana Navrátilová, Ph.D. (Sbírka vodních a mokřadních rostlin BÚ AV ČR, Třeboň; Oddělení funkční ekologie; jana.navratilova@ibot.cas.cz)