JEDOVATÉ ROSTLINY A JEJICH VYUŽITÍ V MEDICÍNĚ


Obr. 1: Tis červený (Taxus baccata)

Proč jsou rostliny jedovaté

Rostliny patří mezi organismy, které se na rozdíl od většiny živočichů nemohou proti predátorům aktivně bránit útěkem, nemají ani imunitní systém k obraně proti mikroorganismům. Vyvinuly si tedy jiné způsoby ochrany. Jednou z možností je tzv. chemická obrana – rostliny obsahují látky, které způsobují jejich nepoživatelnost. Je však nutno dodat, že řada živočichů si vyvinula mechanismy, které jim umožňují tuto ochranu překonat. Toxicita jednotlivých rostlin i z nich izolovaných látek se proto u různých živočišných druhů může výrazně lišit, a to i v rámci savců – např. morče toleruje vysoké dávky strychninu, který je pro člověka prudce jedovatý.

Co jedovatost způsobuje

Jed je látka, která negativním způsobem ovlivňuje organismus a jeho fyziologické funkce. Již Paracelsus, slavný lékař a alchymista žijící v 16. století, formuloval základní princip toxikologie „Dosis sola facit ut venenum non sit“ (Je to dávka, která určuje, zda nejde o jed). Jako jedy označujeme zpravidla látky, které působí toxicky již v malém množství. Toxicitu látky vyjadřujeme nejčastěji ve formě střední smrtné dávky (LD50), což je množství látky, které usmrtí polovinu zkoumaného počtu pokusných zvířat.

Existuje řada sekundárních metabolitů rostlin, které je možné zařadit mezi toxiny. Patří k nim zejména alkaloidy, kyanogenní glykosidy, kardioaktivní glykosidy, toxické aminokyseliny a peptidy, lektiny, saponiny, kumariny a některé terpenické látky. Obsah těchto látek v rostlině se může výrazně lišit podle ročního období. Rozdílné množství a zastoupení látek také obsahují různé části rostlin.

Jedovaté rostliny

V běžném životě se člověk setkává s řadou rostlin, které můžeme zařadit mezi jedovaté. Tyto rostliny mohou při náhodném či záměrném požití způsobit závažné zdravotní problémy i smrt. Opatrní bychom měli být zejména u malých dětí a také při sběru léčivých rostlin v přírodě, kdy může dojít k záměně za jedovatý druh.


Obr. 2: Konvalinka vonná (Convallaria majalis) vs. česnek medvědí (Allium ursinum – dolní snímek)

Zaznamenána byla např. záměna přesličky bahenní a přesličky rolní, konvalinky a česneku medvědího (obr. 2) nebo kýchavice a hořce žlutého (obr. 3), které si však můžeme splést pouze ve vegetativním stavu. K první pomoci při otravách patří zpravidla vyvolání zvracení či výplach žaludku a podání aktivního uhlí. Proti některým toxinům existují protijedy, jiné je možné odstranit pomocí dialýzy, u některých pak terapie spočívá jen v podpoře životně důležitých funkcí. Pro určení vhodné terapie je nutné identifikovat rostlinu, která otravu způsobila.

Jedovaté rostliny ale nelze vnímat jen z negativního hlediska. Alkaloidy i některé další toxiny obsažené v rostlinách lze díky jejich silnému fyziologickému účinku využít v medicíně k léčebným účelům. Používají se obvykle čisté látky, které se získávají buď izolací z rostlin, nebo synteticky či polosynteticky. Některé přírodní látky však mají vlastnosti, které jejich použití omezují – jsou příliš toxické a vykazují velké množství nežádoucích účinků, mají malou terapeutickou šíři (rozmezí dávek, při kterých nastoupí požadovaný účinek při zachování dostatečně nízké toxicity) či krátký biologický poločas (doba, po jejímž uplynutí je polovina množství léčiva z těla vyloučena). Proto jsou vyvíjeny jejich polosyntetické i syntetické deriváty s výhodnějšími vlastnostmi. Vzhledem k vysoké toxicitě patří použití většiny těchto léčiv výhradně do rukou lékaře.

Následující přehled uvádí nejznámější jedovaté rostliny, jejichž obsahové látky našly své uplatnění v medicíně. V první části se budeme věnovat rostlinám výtrusným a nahosemenným.

1. část – rostliny výtrusné a nahosemenné

Vranec pilovitý, plavuňovité (Huperzia serrata, Lycopodiaceae)


Obr. 4: Vranec pilovitý (Huperzia serrata)

Vranec pilovitý, tzv. čínský mech (obr. 4), je rostlina, která se odedávna používá v tradiční čínské medicíně k léčbě mnoha onemocnění, především horečky a zánětů, a také při ztrátě paměti. Obsahuje alkaloidy huperzin A a B, A je několikanásobně účinnější. Huperzin působí jako inhibitor acetylcholinesterázy v mozku, brání odbourávání acetylcholinu a tím zvyšuje jeho hladinu v mozku. Huperzin má pozitivní vliv na paměť a kognitivní funkce, v Číně je schválen jako oficiální léčivo proti Alzheimerově chorobě. V USA je testován jako potenciální protijed proti některým nervovým jedům. Huperzin A je v malém množství obsažen i v našem původním druhu vranci jedlovém (Huperzia selago).

Chvojník čínský, chvojníkovité (Ephedra sinica, Ephedraceae)

Chvojníky jsou neopadavé bohatě rozvětvené keře s dlouhými zelenými metlovitými větvemi; představují jedny z nejprimitivnějších rostlin. Chvojníky obsahují alkaloidy efedrin a pseudoefedrin. V tradiční čínské medicíně se používá zejména chvojník čínský (Ephedra sinica), známý pod tradičním jménem ma huang.


Obr. 5: Chvojník dvouklasý (Ephedra distachya)

Efedrin ale obsahují i další druhy rodu Ephedra – např. chvojník dvouklasý (E. distachya, obr. 5), který roste vzácně na jižním Slovensku, E. equisetina či E. fragilis. Efedrin má výrazné stimulační účinky na centrální nervový systém, kromě toho rozšiřuje průdušky a tím zlepšuje dýchání, působí vasokonstrikčně (zužuje cévy) a zvyšuje krevní tlak. Ve sportu patří mezi zakázané látky. Pseudoefedrin je součástí některých volně prodejných léků na nachlazení, kde slouží k uvolnění ucpaného nosu (např. Modafen, Paralen Plus, Nurofen Stopgrip). Tyto přípravky jsou často zneužívány k výrobě drogy metamfetaminu (pervitinu), proto je jejich prodej omezen na konkrétní množství na osobu a měsíc.

Tis západoamerický, tisovité (Taxus brevifolia, Taxaceae)

Tis západoamerický je jehličnatá dřevina pocházející ze severozápadu Severní Ameriky. U nás roste pouze jediný zástupce z čeledi tisovitých – tis červený (Taxus baccata, obr. 1). Tisy jsou jedovaté celé kromě míšku obklopujícího semena. Tis západoamerický obsahuje diterpenickou látku s protinádorovým účinkem – paclitaxel (obr. 6), který byl registrován pod obchodním názvem Taxol.


Obr. 6: Strukturní vzorec paclitaxelu

Používá se k léčbě různých typů nádorových onemocnění, především karcinomu prsu, vaječníků a plic.
Tis západoamerický obsahuje účinné látky pouze ve velmi malém množství (cca 0,05 %), proto se paclitaxel určený k léčebným účelům získává polosyntézou z látek získaných z dalších druhů tisů, např. tisu červeného; produkce je možná i pomocí buněčných kultur. Vyvinuty byly další strukturně podobné látky s protinádorovým účinkem, např. docetaxel.

Autoři:
Mgr. Zdeňka Navrátilová (Přírodovědecká fakulta Univerzity Karlovy; navratil@natur.cuni.cz),
prof. RNDr. Jiří Patočka, DrSc. (Jihočeská univerzita; toxicology@toxicology.cz
)