Vědci vyzývají k přijetí opravdu účinných opatření pro udržitelnost společné zemědělské politiky EU

Udržitelné zemědělství, zodpovědné k budoucím generacím, je celosvětovou výzvou. V Evropě dochází vlivem intenzivního zemědělství ke ztrátě biologické rozmanitosti, zhoršuje se podnebí, dochází k degradaci půdy a kontaminaci podzemních i povrchových vod hnojivy a pesticidy. Nastavení současné i připravované Společné zemědělské politiky EU (SZP) je pro řešení těchto problémů zcela nedostatečné. Evropští vědci proto požadují nápravu. Mezi signatáři výzvy je i několik vědců z Botanického ústavu AV ČR.

V posledních letech byla vypracována řada hodnocení, která konstatovala negativní vliv zemědělství na životní prostředí. Nicméně odezvou členských státu pro nové kolo SZP jsou pouze dílčí návrhy, které současnou krizi nijak neřeší. Základem SZP jsou dotace v řádu několika desítek miliard eur ročně.

„Je nezpochybnitelné, že průmyslové zemědělství, které využívá velké množství hnojiv a pesticidů, a v případě ČR se provozuje na obrovských lánech bez ekologických prvků jako meze, louky, mokřady a stromořadí, je hlavní příčinou úbytku biodiverzity a kontaminace vod sloučeninami dusíku a pesticidy. V této formě by nemělo být podporováno z veřejných peněz, protože je dlouhodobě neudržitelné a poškozuje veřejné statky,“ říká Jakub Hruška z Ústavu výzkumu globální změny AV ČR a České geologické služby.

V návrhu nové SZP se počítá s velkým podílem přímých plateb na plochu (v takzvaném pilíři I) s nízkými environmentálními požadavky. „Tento systém je prokazatelně neúčinný k dosahování proklamovaných environmentálních cílů a z celospolečenského hlediska je navíc nespravedlivý. Navrhované zastropování, tedy limit plateb pro velké podniky a tzv. přerozdělování budou s velkou pravděpodobností – protože záleží na implementaci v jednotlivých členských státech – nedostatečné“, vysvětluje ekolog Jiří Guth. Dále má dojít k omezení výdajů na rozvoj venkova, včetně opatření v oblasti životního prostředí a klimatu. Nejasné jsou i požadavky na tzv. zelenou architekturu, kdy mohou členské státy a jednotliví zemědělci plnění obcházet prostřednictvím nenáročných, resp. málo účinných opatření.V návrhu nové SZP nejsou uvedena nutná konkrétní opatření ve prospěch biologické rozmanitosti a životního prostředí, například podpora druhově pestrých trvalých travních porostů nebo podpora krajinné mozaiky (např. mezí, cest, mokřadů a potoků), která zvlášť v naší zemědělské krajině velmi chybí. Pokud jde o environmentální hledisko, dosavadní zkušenosti bohužel jasně ukazují, že neurčitost požadavků povzbuzuje „závod ke dnu“, když členské státy „soutěží“ ve formulování co nejméně přísných podmínek pro přímé platby svým zemědělcům“, připomíná Jiří Reif z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy.

Při uplatnění těchto návrhů tak dojde k dalšímu prohlubování ekologické nestability, zhoršování stavu životního prostředí a ve svém důsledku i k poklesu celkové druhové diverzity a degradaci zemědělské krajiny. „Intenzivní zemědělství v posledních 70 letech vedlo ke ztrátě krajinné pestrosti, zejména v důsledku masivního zmenšení neobdělávaných (polo)přírodních) stanovišť. Tato stanoviště jsou ale zcela klíčová pro udržení biologické rozmanitosti (biodiverzity), která v zemědělské krajině dramaticky klesá. Momentálně jsme tak svědky výrazného úbytku hmyzu, polního ptactva, zajíců, ale i drobných savců“, vysvětluje Martin Šálek z Ústavu biologie obratlovců AV ČR.

„Kromě toho, jsou tato stanoviště nenahraditelná při zadržování vody v krajině, což znamená, že mají schopnost zadržovat vodu v období jejího přebytku a posléze v období sucha vodu uvolňovat, tj. zmírňují dopady sucha a povodní. Dále redukují proces eroze a zlepšují kvalitu vody ve vodních tocích. Což je v kontextu právě probíhající klimatické změny velice důležitá skutečnost“, dodává Pavel Richter.

V květnu 2019 byl zvolen nový Evropský parlament a posléze ustanovena nová Evropská komise, což je skvělá příležitost pro obnovení jednání a diskuzí o smysluplných úpravách SZP. Cílem těchto úprav, podpořených vědeckými poznatky, by mělo být udržení úrodné a životaschopné zemědělské krajiny, ale i zachování biologické rozmanitosti, což je dnes hlavní prioritou ochrany přírody. „Podle mne jde o hodně. Mnoha škodám na životním prostředí totiž můžeme zabránit a mnoho peněz může být naopak využito ve prospěch biologické rozmanitosti, lidského zdraví, života na venkově a zmírňování důsledků změny klimatu“, zdůrazňuje Jiří Guth. „Zvýšení obsahu uhlíku v půdě změnou zemědělské praxe představuje velký potenciál pro sekvestraci uhlíku z atmosféry a tím i snížení antropogenní změny klimatu. Je škoda, že tuto možnost nevyužíváme a místo toho zemědělskou půdu obděláváme způsobem, který vede dlouhodobě k poklesu uhlíku v půdě a tedy k navyšování jeho množství v atmosféře.“, dodává Jan Weinzettel z Centra pro otázky životního prostředí UK.

Na základě těchto skutečností vyzývají vědci (jejichž spolupráci koordinuje dr. Guy Pe’er z Centra pro integrativní výzkum biologické rozmanitosti iDiv v Lipsku) v časopisu People and Nature Evropský parlament, členské státy EU a Evropskou komisi k přijetí deseti naléhavých opatření k zajištění udržitelné výroby potravin, zachování biologické rozmanitosti, či zmírňování dopadů klimatických změn. Mezi tato opatření patří: přijetí zásady, že veřejné prostředky slouží pro veřejné statky a služby, pokud jde o nástroje, tak do roku 2030 opustit současný systém přímých plateb (paušálních při splnění administrativních a technických požadavků) a nahradit ho platbami podle výsledků (tedy stavu vody, půdy, ovzduší a biodiverzity), k tomu vybrat vhodné ukazatele a hodnotící metody, určit větší podíl výdajů jak na konkrétní opatření na ochranu klimatu, tak na adaptaci na již probíhající změny a také zajistit soulad s ostatními politikami EU, zejména v oblasti zahraničního obchodu. Výzvu již podpořilo téměř 4000 vědců, z toho přes 200 z České republiky (kompletní seznam signatářů zde: https:// doi.org/10.5281/zenodo.3685632).

 

Zdroje:

rukopis s výzvou (Pe’er et al., 2020): https://besjournals.onlinelibrary.wiley.com/doi/10.1002/pan3.10080

překlad článku do češtiny (by L. Rajmonová): https://www.idiv.de/fileadmin/content/Files_CAP_Fitness_Check/signatories/Zmeny_ve_Spolecne_zemedelske_politice_EU_nezbytne_pro_reseni_problemu_udrzitelnosti_3.2020.pdf

souhrn J. Gutha v češtině: https://www.kulturni-noviny.cz/permalink/26753

 

Autoři TZ: dle abecedního seznamu

Mgr. Alena Fornůsková, Ph.D., Ústav biologie obratlovců AV ČR, v. v. i., fornuskova@ivb.cz

Mgr. Jiří Guth, ekolog a redaktor Kulturních novin, Jiri.Guth@ecn.cz, tel: +420 602 682 902

Prof. RNDr. Jakub Hruška, CSc. Ústav výzkumu globální změny AV ČR, v. v. i. a Česká geologická služba, jakub.hruska@geology.cz, tel: +420 728 452 967

Mgr. Vladan Hruška, Ph.D., Katedra geografie Přírodovědecké fakulty Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem, Vladan.Hruska@ujep.cz

RNDr. Petr Petřík, Ph.D., Botanický ústav AV ČR, v. v. i., petr.petrik@ibot.cas.cz, tel: +420 607 266 210

doc. Mgr. Jiří Reif, Ph.D., Ústav pro životní prostředí, Přírodovědecká fakulta, Univerzita Karlova, jirireif@natur.cuni.cz

Ing. Pavel Richter, Ph.D., Výzkumný ústav vodohospodářský T. G. Masaryka, v. v. v., pavel.richter@vuv.cz, tel: +420 220 197 461

Mgr. Martin Šálek, Ph.D., Ústav biologie obratlovců AV ČR, v. v. i., martin.sali@post.cz

doc. Ing. Jan Weinzettel, Ph.D., Centrum pro otázky životního prostředí, Univerzita Karlova, jan.weinzettel@czp.cuni.cz, tel. +420 732 356 531

 

Použití glyfosfátu na lokalitě Stodůlky: “Posklizňová desikace místo orby je operace, která by podle mě byla být zakázána zcela”, říká Jakub Hruška. Foto: J. Hruška