Optimistický příběh
Sledujete s obavami příběhy o vymírání druhů, o nevratných ztrátách na biodiverzitě? Ať už se jedná o vakovlky, blbouny či bílé nosorožce, jsou navždy ztraceni, už je více nepotkáme. Kromě těchto smutných příběhů ale existují i ty optimistické. O jeden takový příběh se postarali naši kolegové z oddělení populační ekologie rostlin.
Mezi lety 2011 a 2015 se populace endemického druhu kuřičky hadcové, která neroste nikde jinde na světě než na dvou lokalitách s hadcovým podložím ve středních Čechách, zmenšila z 1252 na 434 jedinců. Hrozba, že endemický druh zcela vyhyne v důsledku malého množství lokalit, vandalismu a spásání, podnítila ochranáře a botaniky hledat řešení. Nasbírali semínka v přírodních populacích a vypěstovali semenáčky, kterými zpětně posílili přírodní populace, ale také založili nové populace v 19 soukromých zahrádkách a 2 veřejných botanických zahradách. Zahrady a zahrádky získaly 15 až 385 jedinců kuřičky, podle rozlohy, kterou dedikovaly její záchraně. Mladé rostlinky nebyly sázeny přímo do záhonů, ale bylo jim vytvořeno prostředí, které k životu potřebují. Z lomu, kde se těžil hadec, byl do zahrad navezen tento speciální substrát, který se vyznačuje velkým obsahem těžkých kovů, malým obsahem živin a snadným vysycháním. Navíc byla přivezena půda z přírodních populací, aby se tu rostlinky cítily jako doma.
Po 5 letech se kolegové z oddělení populační ekologie, kteří záchrannou akci organizovali, rozhodli zjistit, jak se jim v zahradách podařilo napodobit prostředí, ve kterém se kuřičky přirozeně vyskytují, a jak se kuřičkám v nových domovech daří. Prostředí na zahradách odpovídalo tomu, že nebyly stíněny stromy a že mateřská hornina zde ležela jen krátce a nebyla schopna ovlivnit půdní podmínky: teploty v zahradách více kolísaly, půda obsahovala méně živin a byla méně kyselá než na přírodních lokalitách. Samotné rostliny na zahradách většinou přežily, a dokonce se rozmnožily, byly však menší a vykazovaly známky stresu, ve srovnání s přírodními populacemi. Důvodem bylo větší oslunění a také nestabilita čerstvě navršené horniny v zahradách.
Přes zaznamenané potíže se ukazuje, pěstování v soukromých zahradách je jednou z možností, jak k ochraně druhů přistoupit. Pomocí pěstování v soukromých zahradách se podařilo zvětšit několikanásobně počet jedinců druhu, a tím lépe chránit jeho genetickou diverzitu. Dále se vědci dozvěděli více o podmínkách, které druh ke svému růstu potřebuje, a v neposlední řadě se podařilo zlepšit povědomí veřejnosti o problematice ochrany vzácných druhů.
Uměle vytvořená skalka s kuřičkou hadcovou na veřejném prostranství v obci Bernartice v roce 2025. Obec je zapojená do Záchranného pěstování v soukromých zahradách. (Foto Hana Pánková).
Bucher, SF; Münzbergová, Z and Pánková, H. 2025. Using private gardens to conserve Minuartia smejkalii – a novel approach for ex situ conservation. Biological Conservation 310, 111345. doi.org/10.1016/j.biocon.2025.111345
Kontaktní osoba: Hana Pánková (hana.pankova@ibot.cas.cz)
Pro blog Botanického ústavu napsala Jitka Klimešová.