Od lavinové sondy po satelit
V době mých studií ekologie rostlin byl mezi studenty velmi oblíbený Zimní kurz ekologických měření. V rámci tohoto kurzu jsme jezdili do zimních hor a tam jsme kopali díry ve sněhu a měřili teplotu, abychom se přesvědčili, že metr tlustá sněhová pokrývka způsobí, že rostliny na povrchu půdy nezmrznou ani za dost silných mrazů. Potom jsme pomocí lavinových sond měřili hloubku sněhu napříč a podél pohoří, abychom ověřili, že různé typy společenstev jsou kryty různou vrstvou sněhu a zažívají v zimě různé teploty a že na jaře různě rychle sněhovou peřinu ztrácejí.
Zimní kurz ekologických měření stále existuje, ale studenti dnes nemohou, díky oteplujícímu se klimatu, kopat tak velké díry ve sněhu, jako jsme kopali my. Navíc dnes máme metody, které nám umožňují studovat odtávání sněhu a rostlinná společenstva na dálku, takže do hor vlastně nemusíme ani vážit cestu. Toho využili naši kolegové z Oddělení geoekologie pod vedením Martina Macka, ve spolupráci s kolegy z Oddělení funkční ekologie a z Katedry prostorových věd České zemědělské univerzity v Praze. Podívali se okem družic a klimatických modelů na sněhovou pokrývku, srážky, teploty a zelenost vegetace v Západním Himálaji, kde už léta zkoumají adaptace rostlin na vysokohorské podmínky.
Analýzy 20 let klimatických poměrů a zelenosti (tedy produkce biomasy) ukázaly, že srážky v létě a vytrvávání sněhové pokrývky na jaře mají v této aridní oblasti největší vliv na meziroční variabilitu v zelenosti vegetace ve všech nadmořských výškách od 2500 po 5500 m. Oteplování klimatu (vyšší roční průměry teplot) má na zelenost vegetace také vliv, ale tento vliv je překvapivě negativní. Rostliny chladných pouští Západního Himálaje, hlavně v nižší nadmořské výšce, totiž s narůstajícími teplotami a časnějším odtáváním sněhové pokrývky trpí suchem. Tím se reakce vysokohorské květeny této části Himálaje odlišuje od vlhčích pohoří, kde se s oteplováním hory zelenají.
Autor známého verše „Ach, kdeže loňské sněhy jsou!“ François Villon (1431-1463) by byl překvapen, že dnes máme archivy záznamů o sněhových podmínkách kdekoliv na Zemi a můžeme je použít k analýzám, aniž bychom nasadili lyže!
V Západním Himálaji dlouhodobě měříme teplotu a vlhkost pomocí čidel. Na stejné místo jsme se dostali po devíti letech (nahoře foto z 25. 8. 2013, dole 18. 8. 2022). Satelity a naše čidla jej však snímkovaly nepřetržitě celou dobu. Data z čidel nám mimo jiné pomáhají ověřit spolehlivost satelitních dat. Foto M. Macek
Macek M, Prošek J, Doležal J, Wild J, Ježek V, Kopecký M. 2025. Elevation-dependent sensitivity of spectral greening to temperature and precipitation in the Western Himalayas. Environmental Research Letters 20, 054078 https://doi.org/10.1088/1748-9326/adc9c7
Kontaktní osoba: Martin Macek (martin.macek@ibot.cas.cz]
Pro blog Botanického ústavu napsala Jitka Klimešová.