Fénixové mezi rostlinami
Zrození bájného ptáka Fénixe z jeho vlastního popela je fascinující představa, kterou lze zhmotnit nanejvýš pomocí filmových triků, jako jsme byli svědky v adaptaci knih o Harrym Potterovi. Když si ale na místě ptáka představíte rostlinu, nejedná se o nic zas tak zvláštního. Požár je celosvětově jeden z nejvýznačnějších konzumentů rostlinné biomasy, společně se spásači, a rostliny jsou mu přizpůsobeny: shoří a z popela zase vyrostou.
Jak takové přizpůsobení na požár může vypadat? Jednou ze strategií je vyprodukovat hodně semen, shořet a uvolnit místo příští generaci, která se uchytí na požářišti, protože klíčení semen je podporováno kouřem nebo vysokou teplotou. Další strategií je shořet a přežít požár pod zemí pomocí specializovaných orgánů obsahujících zásoby cukrů, které slouží jako stavební jednotky a energie pro nový růst, a pupenů, ze kterých nové nadzemní části rostlin vyrůstají. Rostliny podle požáru časují důležité kroky svého životního cyklu, třeba kvetou hned po požáru, protože je mizivá šance, že se požár vrátí a květy jsou nápadné a opylovači je snadno najdou. Rostliny se také mohou požáru vyhnout, stromy v savanách rostou zpočátku velmi rychle do výšky, aby v co nejkratší době překonaly období, kdy jsou zranitelné požárem, který spaluje trávy v jejich podrostu.
Každý ekosystém, který je pravidelně vystaven požáru, je na daný typ a načasování požáru připraven a potřebuje ho ke své existenci. V tropických savanách například hoří každé 2-3 roky, kdy se nahromadí dost biomasy, která shoří v rychlém nízkém ohni. Keřovitá společenstva středozemského klimatu hoří každých 5-10 let a oheň je mnohem intenzivnější, takže ho některé druhy nepřežijí, lesy boreální zóny mohou hořet jen jednou za 50 až 100 let a oheň je intenzivní a zničí celé stromové patro.
Člověk od nepaměti do režimu požárů zasahuje: dříve tím, že požár založil, aby podpořil travnaté plochy výhodné pro zvěř, na které byl závislý. Dnes většinou člověk výskyt požárů potlačuje a tím způsobuje, že náhodně vzniklé požáry jsou mnohem ničivější díky nashromážděné rostlinné biomase. Potlačení výskytu požárů mění složení rostlinných společenstev, protože umožňuje růst rostlin, které nejsou na oheň adaptovány. Zatímco společenstvo adaptované na požár se brzy obnoví, začne produkovat nadzemní biomasu pro spásače a chrání půdu před erozí, společenstvo, které adaptované není, ztratí mnoho druhů, obnova biomasy trvá déle a půda není chráněna.
V Česku jsme v nedávné době byli svědky velkého požáru, který zničil stromové patro jehličnatého, borového a smrkového lesa a dnes, ani ne po měsíci, už můžeme pozorovat první fénixe z rostlinné říše, třeba hasivku orličí, která regeneruje z hluboko uložených oddenků. Podobně regenerují i některé druhy trav a brzy jistě přiletí nebo se probudí semena dalších druhů a kouzlo bude dokonáno.
Podzemní orgány vrbovky úzkolisté, jejíž anglické jméno je fire weed (požárový plevel). Po požáru může regenerovat z pupenů vyrůstajících z kořenů. Kresba J. Klimešová
Pro blog Botanického ústavu napsala Jitka Klimešová.