Co si ostatní myslí, že umíme, a co doopravdy umíme
Laici si obvykle myslí, že botanik pozná každou rostlinu, zvláště tu, kterou nafotili rozmazaně mobilním telefonem. Botanik však ve skutečnosti potřebuje mít kvetoucí rostlinu v ruce, aby si ji mohl dobře prohlédnout, často k tomu potřebuje také lupu a klíč k určování. Nyní však přišli američtí kolegové s řešením. Připravili pro laiky průvodce pro takové to botanizování z automobilu (Practical Guide for Roadside Wildflower Viewing). Překlad do češtiny a přizpůsobení českým poměrům nebude problém.
Na fotografii žlutá čmouha, text říká: „Je-li jaro, projíždíte podél lánu kvetoucí řepky, je-li léto a jste na jižní Moravě, jedete podél pole se slunečnicemi, je-li jiná část roku nebo se nacházíte jinde v Česku, jedete patrně kolem žluté budovy.“
Popravdě řečeno, i botanik se často musí spokojit při určování rostlin s málem, které se vyrovná té rozmazané fotografii: potřebuje zjistit druh u nekvetoucí rostliny, má k dispozici jen kořeny nebo kousek listu, semeno nebo pyl. Například podle pylu můžeme určit některé rostliny jen zhruba: nezjistíme přesně, ke kterému druhu náleží, ale mnohdy se musíme spokojit s určením do rodu nebo čeledi, jako je tomu u trav. Podobně jako řidiči kolem silnice, vidí palynologové* v pylovém záznamu, který se nám zachoval z minulosti, jen druhy nebo skupiny druhů, které dominují pylovému spektru. Vidí jen rostliny, které rostly nad místem jejich vrtu, nebo rostliny, které produkují velké množství lehce šiřitelného pylu. V jedné věci se však rostlin-milovní řidiči od palynologů liší: obvykle nechtějí podle žluté čmouhy viděné ze silnice rekonstruovat vegetaci celé České republiky.
Jak to ti palynologové dělají, aby se v rozmazaném obraze zorientovali? Metodami, které využívají, jsou například: (i) srovnání spektra pylových zrn se spektrem dalších zbytků rostlin, které se nacházejí v rašelině nebo jezerním sedimentu na stejném místě (semen a úlomků listů); a (ii) lapání pylu v současné známé vegetaci a srovnáním se spektrem z minulosti. Díky těmto metodám například naši kolegové z brněnského pracoviště pod vedením Petry Hájkové zjistili, že zastoupení smrku v pylových spektrech minulosti není podhodnoceno, jak se dosud myslelo, ale spíš nadhodnoceno.
Popravdě řečeno nevím, jakou analogii k tomuto výsledku použít u našich řidičů milujících rostliny podél silnic. Kdyby řidiči korigovali svá botanická pozorování rozmazaných žlutých čmouh pobytem na benzínových stanicích, asi by dospěli ke zcela mylnému názoru, že dominantní rostlinou Česka je ve skutečnosti káva!
* Botanici, kteří studují vývoj vegetace od posledního zalednění podle pylu uloženého v rašelině nebo jezerních sedimentech.
Pylová zrna smrku (vpravo) a borovice (vlevo). Foto Malvína Čierniková.
DOI: 10.1016/j.revpalbo.2019.104104
Kontakt: Mgr. Petra Hájková, Ph.D. (buriana@sci.muni.cz)
Pro blog Botanického ústavu napsala Jitka Klimešová.