Přetvářka a skrývání v biologických invazích
Invazní nepůvodní druhy mohou mít značný vliv na prostředí, mohou zasáhnout do koloběhů živin nebo ovlivnit strukturu vegetace i její změny. Projevy invazních druhů se ale mohou v průběhu času velmi výrazně měnit. Proto je obtížné předpovídat průběh invazí a jejich dopad na invadované prostředí. Odborníci obvykle až zpětně zjistí v celé šíři, jak vlastně invazní druh přírodu ovlivňuje. Průběh a důsledky biologických invazí mohou být zjevné na první pohled. V některých případech jsou ale naopak skryté. Jejich skrytost přitom může vést k podcenění nepůvodních druhů a také značně komplikuje případné zásahy proti takové invazi.
Petr Pyšek z Botanického ústavu AV ČR v Průhonicích a Univerzity Karlovy v Praze byl členem týmu, který v souhrnné studii zpracoval problematiku skrytosti, neboli krypticity, v biologických invazích. Ve své studii rozlišují několik možností, kdy se skrytost v biologických invazích může projevit. Skryté mohou být samotné invazní druhy. Někdy i druhy s velkým počtem jedinců a poměrně běžným výskytem unikají pozornosti odborníků i veřejnosti. Mnohé organismy různých druhů jsou si navzájem podobné, a roli hraje i to, že invazní druhy jsou na daném území nové. Další možností je, že skryté jsou ekologické funkce – invazní druh může s sebou nenápadně přinést nové chování, patogeny, parazity, může také novým způsobem ovlivňovat zdroje a vůbec celé prostředí.
Skryté může být i to, jak invazní druh mění v průběhu invaze své ekologické funkce či role. Bývá to například v důsledku rychlých evolučních změn, hybridizace, anebo například změn v mezidruhových vztazích či ve faktorech prostředí. Stává se, že průběh těchto změn je obtížně pozorovatelný – jev může být nelineární povahy, nebo jsou mechanismy, které tyto změny uvádějí do pohybu, z našeho pohledu nenápadné. A biologické invaze mohou být skryté, i pokud jde o uspořádání v čase a prostoru, pokud má invazní druh nejasné rozšíření, nebo jeho vliv narůstá jen pozvolně a má zpoždění za vlastním šířením a reprodukcí.
Autoři studie jsou přesvědčeni, že pokud skryté aspekty biologických invazí zohledníme, může to vést k účinnějšímu sledování výskytu a šíření invazních druhů a v důsledku i k lepšímu managementu.
Nepůvodní vrbovka žláznatá v ČR zpočátku unikala pozornosti, protože je podobná domácím druhům. Kredit: U.S. Fish and Wildlife Service / Wikimedia Commons.
DOI: 10.1016/j.tree.2018.12.008
Kontakt: prof. RNDr. Petr Pyšek, CSc. (pysek at ibot.cas.cz)