Příběh kontroverzního akátu ve střední Evropě
Trnovník akát (Robinia pseudoacacia) je stromem mnoha tváří. V některých ohledech má nesporný ekonomický přínos, zároveň ale jako invazní druh představuje hrozbu pro životní prostředí. Do střední Evropy byl akát dovezen jako okrasná dřevina už před téměř čtyřmi staletími a stal se běžnou součástí krajiny. Patří k dobře prostudovaným druhům, i když většina vědeckých publikací o akátu se dotýká čistě ekonomických souvislostí. Jak s touto dřevinou rozumně zacházet?
Nejprve je potřeba utřídit dosavadní znalosti. Michaela Vítková, Jana Müllerová, Jiří Sádlo, Jan Pergl a Petr Pyšek z Botanického ústavu AV ČR v Průhonicích zpracovali poznatky o ekologickém a sociálně-ekonomickém dopadu výskytu akátu. Soustředili se přitom na historii jeho šíření, vegetační ekologii, invazní chování a management.
Akát si získal oblibu díky svému rychlému růstu, cennému dřevu, vhodnosti pro zalesňování narušených míst, výrobě medu a také produkci dřevní biomasy pro výrobu energie. Jeho odolnost, rychlost regenerace a schopnost přijímat atmosférický dusík prostřednictvím symbiotických bakterií z něj ale současně dělají druh, který se úspěšně prosazuje v původní vegetaci. Akát byl v minulosti sázen na bezlesé svahy, kde se dále šíří a zarůstá hlavně teplomilné trávníky s množstvím vzácných rostlin a živočichů. Rozsáhlé akátové lesy staré i přes 70 let najdeme u nás hlavně na jižní Moravě a ve středních Čechách. Naše původní stromy jej sice časem dokážou vytlačit, ale jde to pomalu, už proto, že na mnoha místech jejich semena ani nemají odkud se do akátového porostu dostat. Je zřejmé, že akát z naší přírody sám nezmizí. Není důvod chtít přestat tento oblíbený strom pěstovat, nebo jej dokonce zcela vyhubit. Bylo by však nebezpečné šířit jej po hektarech na stále nové lokality.
Trnovník akát. Foto Michaela Vítková
DOI: 10.1016/j.foreco.2016.10.057
Kontakt: RNDr. Michaela Vítková, Ph.D. (michaela.vitkova at ibot.cas.cz)