Jak rostou rostliny v zóně smrti?
Rostliny se dovedou přizpůsobit neuvěřitelným extrémům. Přesto mají ale svoje hranice. Jednu z nich představuje maximální nadmořská výška, ve které v dané oblasti zvládnout rostliny přežít. Nejvýše na světě je tato hranice v západní části Tibetské náhorní plošiny, kde dosahuje až do výšky 6.000 metrů. Bývá to velmi zřetelná hranice a je vidět z veliké dálky. Navzdory tomu ale stále přesně nevíme, jak se vlastně taková hranice utváří.
Ve snaze osvětlit tento zajímavý fenomén uskutečnili Miroslav Dvorský a kolektiv z Botanického ústavu AV ČR pozoruhodné experimenty s tibetskými rostlinami. Vybrali si 12 druhů těchto rostlin, které rostou v nadmořské výšce 5750 až 5900 metrů. V roce 2009 je přesadili na několik míst v těchto výškách, a také ve výšce 6100 metrů nad mořem, kde už místní rostliny nerostou.
Po dobu šesti let sledovali růst a přežívání přesazených rostlin. První tři roky rostliny obstojně přežívaly i ve výšce 6100 metrů nad mořem. Podle všeho jim to usnadňovalo i citelné oteplování, které tam bylo v této době zaznamenáno. Úspěšněji přitom přežívaly ty druhy, které jsou lépe adaptované na opakované zamrzání a roztávání půdy. V roce 2013 ale extrémně sněžilo a zřejmě v důsledku toho ve výšce 6100 metrů žádné z vysazených rostlin nepřežily. Vědci dospěli k závěru, že přežívání rostlin v maximálních nadmořských výškách omezují především podobné nahodilé klimatické epizody.
Tibetská náhorní plošina. Foto Jialiang Gao / Wikimedia Commons.
DOI: 10.1038/srep24440
Kontakt: Mgr. Miroslav Dvorský (miroslav.dvorsky at ibot.cas.cz)