Pomalý růst pomáhá rostlinám přežít
Roste pomalu, ale vydrží déle. Tento vzorec se opakuje u bylin, keřů i lián od Arktidy po polopouště. Mezinárodní tým vědců vedený Botanickým ústavem Akademie věd ČR analyzoval více než 3 100 druhů rostlin z pěti kontinentů a ukázal, že pomalý růst je napříč různými skupinami rostlin spojen s delším životem. Výsledky publikované v časopise Nature Communications zároveň naznačují, že oteplování klimatu může nepřímo ovlivňovat délku života rostlin prostřednictvím změn jejich růstu.
Ekologové už dlouho předpokládali, že mezi rychlostí růstu a délkou života existuje kompromis – rostliny, které rostou rychle, zpravidla žijí kratší dobu. Dosud však tento vztah potvrzovaly především studie stromů nebo jednotlivých skupin rostlin. Nový výzkum ukazuje, že tento vztah lze pozorovat napříč různými skupinami vytrvalých rostlin a velmi rozdílnými podmínkami prostředí.
„Rostliny se liší v tom, jak rozdělují své zdroje mezi růst a dlouhodobé přežívání. Pomaleji rostoucí druhy mohou více investovat do odolnějších pletiv, vytváření zásob nebo ochranných látek. Díky tomu mohou být odolnější a přežívat po dlouhou dobu,“ říká Jan Binter z Botanického ústavu AV ČR.
Vědci analyzovali letokruhy více než 3 100 druhů rostlin z Arktidy, vysokých hor, mírného pásma i horkých polopouští. Moderní anatomické metody dnes umožňují určovat stáří i u vytrvalých bylin podobně jako u stromů. To otevřelo možnost vůbec poprvé porovnat vztah mezi růstem a dlouhověkostí napříč mimořádně širokým spektrem druhů a prostředí.
Výmluvným příkladem je drobná rostlina Dryas integrifolia z arktické tundry. Nejstarší jedinec zaznamenaný v souboru dat dosáhl věku 145 let, přičemž rostlina v průměru přirůstá jen asi 0,1 milimetru ročně. Pro srovnání: nejrychleji rostoucí druh v souboru, sléz pižmový (Malva moschata), přirůstal přibližně 9 milimetrů ročně a zaznamenaný věk činil pouze dva roky.
Arktická bylina Dryas integrifolia a její letokruhy.
Studie zároveň ukazuje, že rychlost růstu úzce souvisí s teplotou prostředí. V teplejších podmínkách převažují rychleji rostoucí druhy, které se zároveň zpravidla dožívají nižšího věku. Výsledky naznačují, že právě změny v rychlosti růstu mohou z velké části vysvětlovat, proč se dlouhověkost rostlin liší podél teplotních gradientů.
„To je důležité i v souvislosti s klimatickou změnou. Pokud oteplování v některých prostředích povede k převaze rychle rostoucích, ale krátkověkých druhů, může se změnit nejen složení rostlinných společenstev, ale také jejich stabilita,“ vysvětluje Jiří Doležal z Botanického ústavu AV ČR.
Délka života rostlin přitom ovlivňuje i dobu, po kterou zůstává uhlík uložený v jejich biomase. Autoři proto upozorňují, že změny v dlouhověkosti rostlin by měly být zohledněny také při předpovídání budoucího ukládání uhlíku v suchozemských ekosystémech. Dosud se totiž pozornost soustředila především na stromy, zatímco význam dlouhověkých bylin a keřů byl často přehlížen.
Výzkum vychází z unikátní databáze budované třicet let. Zahrnuje vzorky rostlin z pěti kontinentů a prostředí od arktické tundry přes Himálaj a Alpy až po horké polopouště. Díky tomu mohli vědci ověřit, že vztah mezi pomalým růstem a dlouhověkostí se opakuje napříč velmi rozdílnými skupinami rostlin a podmínkami prostředí.
Více informací:
Jan Binter, Michael Peter Nobis, Jan Altman, Ulf Büntgen, Alan Crivellaro, Pierre Liancourt a Jiří Doležal: Slow growth as a strategy for plant longevity, Nature Communications, DOI 10.1038/s41467-026-76765-0
Kontakt
Mgr. Jan Binter
Oddělení funkční ekologie
jan.binter@ibot.cas.cz
+420 606 419 863
Mgr. Miroslava Dvořáková
vedoucí PR & marketingu
miroslava.dvorakova@ibot.cas.cz
+420 602 608 766