Co prozradí diverzita?
Co se vlastně skrývá za tajemným slovem diverzita? Diverzita není jen počet druhů, botanici nesbírají druhy jako známky, ale snaží se jim porozumět, dozvědět se o nich více a tím poznat důvody a důsledky diverzity na určitém místě.
Jestliže na lokalitě rostou tři invazní druhy běžné po celém světě nemá diverzita tohoto místa stejný význam, jako když zde rostou tři druhy typické jenom pro toto místo a nikde jinde se nevyskytující. Jestliže zde roste mochna, jahoda a kuklík nebo kapraď, lipnice a jetel, jsou to v obou případech tři druhy, ale v prvním případě jsou si všechny blízce příbuzné, jsou všechny z jedné čeledi (růžovitých), ve druhém případě jsou z různých nepříbuzných skupin. I když je druhová bohatost v obou případech stejná, v druhém je mnohem větší fylogenetická diverzita.
Diverzita se týká i rostlinných funkcí. Naše tři druhy mohou mít malou funkční diverzitu, jestliže mají všechny mělce rostoucí kořenový systém, nebo velkou funkční diverzitu, když se hloubka jejich kořenů liší. Druhy ze společenstva s malou funkční diverzitou hloubky kořenění budou trpět suchem, protože si budou konkurovat o vodu v jedné vrstvě půdy, ale společenstvo s velkou funkční diverzitou nebude tolik postiženo, protože každý druh využije vodu z jiné vrstvy půdy.
Když jsme si vysvětlili, co se skrývá za různými typy diverzity, můžeme se blíže podívat na výzkum rostlinných společenstev Západního Himálaje vedený naším kolegou Jiřím Doležalem z Oddělení funkční ekologie. Rostlinná společenstva se zde potýkají z extrémními přírodními podmínkami, jako jsou nadmořská výška, zasolení, sucho, nebo chladno a krátká vegetační sezóna. Rostliny jsou však těmto podmínkám přizpůsobeny a je otázkou, jak je rostlinné společenstvo komponováno, skládá se z rostlin majících celou škálu funkčních vlastností a strategií, aby co nejlépe využily zdroje na lokalitě a nekonkurovaly si, nebo se skládá z rostlin, které mají podobné strategie a vlastnosti, protože drsné prostředí zde ani jiné neumožňuje?
Analýzou 13 vlastností nadzemních a podzemních orgánů rostlin, které odrážejí strategii rostlin při získávání živin, vody, klonálním růstu a odolnosti vůči stresu, dospěli autoři k závěru, že slaniska, kamenité sutě a alpinská tundra mají sníženou funkční diverzitu, protože se zde mohou vyskytovat jen rostliny určitých vlastností, které jsou dobře adaptované na chlad, pohyb půdy nebo zasolení. Na druhou stranu keřovitá společenstva a stepi mají větší funkční diverzitu a vyskytovaly se v nich rostlinné druhy s různými strategiemi. Zajímavé bylo, že společenstva s nízkou funkční diverzitou byla charakterizována vysokou fylogenetickou diverzitou – to znamená, že ke strategiím, jak vytrvat v extrémním prostředí Himálaje, se dopracovaly nezávisle druhy, které si nejsou příbuzné.
Obr. Rostlinné společenstvo stabilizované sutě v oblasti Tso Moriri (východní Ladakh, Západní Himálaj). Na místech s vyšší dostupností vody vznikají druhově bohaté mikrolokality připomínající „alpskou zahradu“, kde vedle sebe rostou druhy různých funkčních typů i fylogenetických linií. Foto J. Doležal
Doležal, J., & Mudrák, O. (2026). Environmental stress shifts community assembly from niche differentiation to trait convergence across Himalayan plant communities. Journal of Ecology, 114, e70287. https://doi.org/10.1111/1365-2745.70287
Kontakt: Jiří Doležal (jiri.dolezal@ibot.cas.cz)
Pro blog Botanického ústavu AV ČR napsala Jitka Klimešová