Jak se vylepšují vědecké metody?
Vědci si nejen kladou důležité otázky, ale také neustále prověřují, jak spolehlivé jsou metody, které používají k jejich zodpovězení. Pokrok ve vědeckých metodách není dán jen novými technologiemi, ale také neustálým drobným zdokonalováním a upřesňováním stávajících postupů. Naši kolegové z oddělení paleoekologie se rozhodli prověřit, jak přesné jsou jejich metody rekonstrukce vegetace v horách pomocí pylové analýzy.
Pylová analýza vychází z faktu, že pylová zrna jsou velmi odolná a mohou se po tisíce let zachovávat ve vodních nádržích a rašeliništích. Odebereme-li nahromaděný sediment, můžeme podle pylu zjistit, jaké rostlinstvo se vyskytovalo na daném místě a v okolí v dobách minulých; pyl uložený hlouběji je přitom starší než pyl uložený výše v profilu.
Popis vegetace podle nalezeného pylu však musí vzít v úvahu, kolik pylu daný rostlinný druh produkuje a jak snadno se tento pyl šíří vzduchem. Všichni víme, že když kvetou borovice a zaprší, jsou kaluže pokryté žlutou vrstvou pylu. Když však kvetou jabloně, bývají pylem pokryté nanejvýš včely, které jej sbírají přímo na květech.
Vědci tedy založili experiment: nastražili pylové pasti na 19 místech nad i pod horní hranicí lesa v Krkonoších a po dobu 23 let pyl zachycený v pastích analyzovali. Nakonec jeho složení srovnali s druhovým složením okolních rostlinných společenstev. Zjistili, že pyl stromů a bylin opylovaných větrem se vyskytuje všude, horské louky pod horní hranicí a alpinská tundra nad ní se však lišily výskytem pylu místních typických bylin a trav. Výjimkou byla borůvka, která je sice v Krkonoších hojná, ale její pyl byl v pastech vzácný, protože má květy opylované hmyzem.
Studie pomohla nastavit přesnější rámec pro interpretaci výsledků pylové analýzy ve středoevropských horách. Toto dlouhodobé sbírání a analyzování pylových opadů se může na první pohled zdát jako nepodstatné vylepšení existující metody. Nicméně hlubší pochopení toho, jak pyl odráží složení vegetace, je zásadní pro rekonstrukce minulých vegetačních změn a může výrazně zpřesnit naše odhady budoucího vývoje ovlivněného klimatickou změnou.
Obrázek: Roční pylová past umístěná nad horní hranicí lesa na Úpském rašeliništi (autor P. Bobek). Rám, čtverec o straně 1 metr, se používá při detailním mapování vegetace na každé lokalitě. Mikrofotografie (autor M. G. Soukupová) ukazují pylové spektrum krkonošské tundry, které neobsahovalo pouze místní druhy, jako jsou borovice kleč, trávy, či borůvky, ale naopak, většinu tvořily druhy rostoucí v okolí celého regionu. Pylová zrna, seřazená shora podle hojnosti, zahrnují borovici, trávy z čeledi lipnicovitých, břízu, smrk, dub, buk a olši; vpravo dole se nachází borůvka.
Soukupová, M. G., Bobek, P., & Svitavská Svobodová, H. (2026). Natural treeless areas in the Krkonoše mountains: insights from two decades of pollen monitoring. Vegetation History and Archaeobotany, 1-22. https://link.springer.com/article/10.1007/s00334-025-01084-1.
Kontaktní osoba M.G. Soukupová (marketa.soukupova@ibot.cas.cz). Pro blog BU napsala Jitka Klimešová.