Oddělení mykorhizních symbióz

English

Erikoidní mykorhiza

Erikoidní mykorhiza je zvláštním typem endomykorhizy, vyskytující se u zástupců čeledí Ericaceae (rozšíření zejména na severní polokouli) a Epacridaceae (rozšíření na jižní polokouli). Od arbuskulární mykorhizy se liší jak anatomií, morfologií a ekofyziologií, tak spektrem hub a hostitelských rostlin, které se této symbiózy účastní.

Charakteristickou anatomickou strukturou erikoidní mykorhizy jsou tenké kořínky erikoidních rostlin, tzv. vlasové kořeny (hair roots). Tyto anatomicky velmi jednoduché efemérní orgány se vyskytují u všech erikoidně mykorhizních rostlin. Erikoidně mykorhizní houby kolonizují rhizodermální buňky těchto kořenů a tvoří v nich typické útvary - klubka (coils) a smyčky (loops), které jsou místem výměny látek a informací mezi houbou a rostlinou. Z kolonizovaných kořenů proniká do okolního substrátu síť extraradikálního mycelia, která zmnohonásobuje objem substrátu, ze kterého může rostlina aktivně čerpat živiny a vodu.

Erikoidně mykorhizní houby mají značné saprotrofní schopnosti, dokáží přežívat dlouhou dobu bez hostitelské rostliny. Produkují speciální enzymy (proteázy, chitinázy apod.), které jim umožňují čerpat látky z komplexních organických zdrojů pro rostliny nepřístupných (peptidy, proteiny, chitin z houbového mycelia nebo odumřelého hmyzu atd.).

Erikoidní rostliny dominují v přírodě na zvláštních stanovištích - rašeliništích, slatinách, vřesovištích. Mezi faktory, které negativně ovlivňují dynamiku rostlinného společenstva v těchto habitatech, patří nízká dostupnost živin, vysoký poměr uhlík : dusík v opadu a s tím související pomalý koloběh živin v půdě nebo nízké pH způsobující vysokou hladinu volných iontů těžkých kovů. Právě erikoidní mykorhiza umožňuje erikoidním rostlinám vyrovnat se s těmito nepříznivými podmínkami a úspěšně obstát v kompetici s ostatními rostlinami.