Oddělení mykorhizních symbióz

English

Arbuskulární mykorhiza

Arbuskulární mykorhiza (AM), vytvářená obligátně symbiotickými houbami z oddělení Glomeromycota, představuje nejrozšířenější typ mykorhizní symbiózy, jehož výskyt je předpokládán u 80 % rostlinných druhů. Spektrum jejich hostitelských rostlin sahá od mechorostů a kapraďorostů přes nahosemenné rostliny až k rostlinám krytosemenným.

Přítomnost AM hub v půdě či v kořenech rostlin není - na rozdíl od hub ektomykorhizních - rozpoznatelná pouhým okem, ale lze ji zjistit jen s využitím mikroskopu. Arbuskulární mykorhizní houby vstupují - opět na rozdíl od hub ektomykorhizních - do kortikálních buněk kořenů hostitelské rostliny a vytvářejí zde typické útvary - arbuskuly a vesikuly. Díky přítomnosti těchto charakteristických struktur v kořenových buňkách byl tento typ endomykorhizy dříve označován jako mykorhiza vesikulo-arbuskulární, později však bylo od tohoto pojmenování upuštěno, protože některé skupiny AM hub vesikuly nevytvářejí.

Krátkověké arbuskuly, které svou podobou - hlavním kmenem větvícím se do jemných větví několika řádů - připomínají malé stromečky, jsou místem intenzivní výměny živin mezi hostitelskou rostlinou a houbovým symbiontem. Naproti tomu vesikuly, kulovité nebo oválné ztlustliny vytvářené na koncích nebo uprostřed intraradikálních hyf, plní zásobní funkci.

Kromě intraradikálních struktur vytvářejí AM houby i rozsáhlou síť extraradikálního mycelia, které zasahuje mimo rhizosféru kořenů a umožňuje tak hostitelské rostlině získávat živiny, zejména relativně nepohyblivý fosfor, z podstatně většího objemu půdy. Diferenciací vegetativních hyf extraradikálního mycelia vznikají reprodukční struktury AM hub, spory, které se liší v závislosti na druhu velikostí, texturou i barvou.