Studenokrevná stvoření
Rostliny, kdyby měly nějakou krev, bychom označili za studenokrevná stvoření. Teplotu svého těla umí regulovat jen do určité míry: například pomocí odpařování vody umí zchladit listy, pomocí zahuštění buněčného obsahu cukernými roztoky umí chránit své tkáně před zmrznutím, ochlupením zpomalují proudění vzduchu a tím ochlazování listů, tvarem, barvou a natočením ke slunci umožňují zvýšit teplotu uvnitř květu. Přesto jsou rostliny závislé na okolní teplotě a ekologové teplotu považují za důležitý faktor ovlivňující jejich rozšíření a růst.
S měřením teploty vzduchu pomocí teploměrů se začalo sice už před 300 lety a pravidelné záznamy v Klementinu se pořizují už 250 let, ale až před 200 lety si vzal Alexander von Humboldt teploměr (spolu s dalšími přístroji) na svou objevitelskou cestu do Jižní Ameriky. Tam popsal, jak se střídají klimatické pásy od tropů k pólům nebo od úpatí hor po jejich vrcholky pomocí teploty, která tam panuje, a rostlinstva, které tam roste. Tehdy ještě sice nebyla ekologie ekologií, ale byl tím položen jeden z jejích základů.
V současnosti máme síť meteorologických stanic po celém světě a teploměry, které třeba dva roky automaticky měří teplotu v pravidelných intervalech, bez toho, abychom u toho museli být. Ekologové by tedy mohli být šťastni, přesto je v nedávné době dvě události učinily ještě šťastnější. Český hydrometeorologický ústav zpřístupnil bezplatně svá data o měření počasí (tedy i záznamy teplot) a vědci z celého světa (a také z našeho ústavu) se dohodli a založili databázi přízemních měření teplot, které byly dosud nashromážděny a ke kterým lze přidávat další měření. Proč je měření přízemních teplot tak důležité? Rostliny (alespoň tedy byliny) žijí právě při zemi a teploty tam se mohou lišit od těch ve výšce dvou metrů nad povrchem půdy, které měří na meteorologických stanicích. Zvláště v extrémním prostředí vysokých hor rozhoduje o výskytu rostliny teplota půdy v závětří balvanu více než teplota vzduchu měřená meteorologickou stanicí v údolí. Právě zkoumání toho, jak rostliny dovedou využít malých tepelných ostrovů nebo se vyhnout mrazovým kotlinám, bude nyní s databází přízemních teplot snadnější.
Mikroklimatické čidlo měřící teplotu, kterou pociťují okolo rostoucí rostliny, ve vysokohorských podmínkách západního Himálaje. Také tato lokalita je součástí celosvětové databáze SoilTemp. Foto Martin Macek.
Lembrechts JJ et al. 2020. SoilTemp: a global database of near‐surface temperature. Global Change Biology.
https://doi.org/10.1111/gcb.15123
Kontaktní osoba: Martin Kopecký (martin.kopecky@ibot.cas.cz)
Pro blog BÚ napsala Jitka Klimešová.