Název příjemce: Botanický ústav AV ČR, v.v.i.
Název projektu: Biotické ohrožení památek zahradního umění: řasy, sinice a invazní rostliny
Číslo projektu: DG16P02M041
Program
na podporu aplikovaného výzkumu a experimentálního vývoje národní a kulturní
identity na léta 2016 až 2022 (NAKI II)
Nmap – Specializovaná mapa s
odborným obsahem („Rozšíření invazních rostlin a ohrožení památek zahradního
umění – Robinia pseudoaccia v
památkách zahradního umění“)
dostupné online:
http://www.ibot.cas.cz/invasions/naki/robinia.htm
Obsah:
I) Cíl výsledku
Výsledek „Specializovaná mapa s odborným obsahem“ realizoval původní
výsledky výzkumu a vývoje, které byly uskutečněny autorským týmem projektu NAKI II a zaměstnanců BÚ, jejichž zapojení bylo nezbytné.
Předložená specializovaná mapa s odborným obsahem je výsledkem terénního
průzkumu památek zahradního umění získaných během projektu.
Výsledek se týká etapy č. 2. – Syntéza historických a
inventarizačních dat.
II) Popis výsledku
Trnovník akát (Robinia pseudoacacia) je významná dřevina uplatňovaná v památkách zahradního umění zejména ve formě individuálních výsadeb (solitéry). V současnosti je známo 39 ozdobných kultivarů a 4 hybridní druhy s dalšími zástupci rodu Robinia. Zároveň se však jedná o značně invazní druh který je v mnoha Evropských zemích klasifikován jako invazní. V Evropě, Jižní Americe a Austrálii je považován za velmi problémový invazní druh. Obdobně v západních a severních státech USA je akát zařazen mezi škodlivé druhy na federální i státní úrovni. Je schopen invadovat do širokého spektra stanovišť od člověkem silně ovlivněných ploch přes polopřirozená stanoviště až do přírodě blízkých porostů. Akát obsazuje suché trávníky a louky, pískové duny a přesypy, pobřežní vegetaci, narušená stanoviště, skalní výchozy, suché stejně jako vlhké křoviny a suché lesy s převahou dubů, habrů či borovic. V České republice je druh rozšířen na celém území, PLADIAS 2020). Akát je hodnocen kladně pro své tvrdé a odolné dřevo, stejně jako je včelařsky významná rostlina. Akáty jsou odolné vůči různým škůdcům od dřevokazného či minujícího hmyzu po patogenní houby. Vzhledem k pionýrské strategii se jedná o strom relativně krátkověký, s nejstaršími jedinci o stáří okolo 200 let.
Akát byl na území
ČR zavlečen v roce 1710, lesnickou dřevinou je od roku 1760 a první pozorované
zplanění je z roku 1874 (Vítková a kol. 2017). Do Evropy byl introdukován do Královské
botanické zahrady v Paříži roku 1610. Ve svém původním areálu roste v
listnatých lesích ořechovce, jasanů, třešní, dubů a liliovníku. Nyní je běžnou
součástí vegetace v teplejších oblastech ČR. Jedná se o kontroverzní dřevinu,
jejíž vlastnosti jako např. fixace atmosférického dusíku, nenáročnost na
stanovištní podmínky, rychlý růst, snadné rozmnožování, rychlá regenerace po
mechanickém poškození a kvalitní dřevo na jednu stranu lákají k pěstování, na
druhou stranu však představují vážný problém v ochraně přírody. Schopnost akátu kolonizovat
téměř všechny typy chudých a znečištěných půd na otevřených stanovištích se
stává později nevýhodou. Rychlý růst, rychlé šíření a fixace dusíku jsou
schopnosti vítané na narušených plochách bez vegetace, jako jsou skládky či
opuštěná pole. Během
několika let jsou tak akáty schopny změnit původně druhově bohatá společenstva v
akátové lesy, kde se vyskytuje jen omezené množství druhů tolerujících stín a
vysoký obsah dusíku v půdě.
V některých
evropských zemích (např. Maďarsko, Německo, Itálie) je akát perspektivní
hospodářskou dřevinou, využívanou zejména pro produkci dřeva včetně dendromasy a medu. V Maďarsku se akát vyskytuje nejhojněji v Evropě a zabírá tam
zhruba 23 % lesních ploch. V České republice se kombinují zájmy ochrany
přírody s nepříliš vhodnými klimatickými podmínkami pro pěstování, takže se
akát nepodílí významně na roční produkci dříví (ÚHÚL
2014). Na území ČR se vyskytuje
V památkách zahradního umění
(parcích a zahradách) je akát hodnotnou krajinotvornou dřevinou pěstovanou v
solitérách, výjimečně v porostech.
Výsledky
Trnovník akát (Robinia pseudoacacia)
byl jeden z mála hodnocených taxonů, u kterého byl častý výskyt starších
jedinců, vzniklých samovolným šířením. V objektech, kde se tato dřevina
samovolně šířila, byly přítomny jak zcela mladé výmladky (např. Ploskovice,
Chudenice, Libochovice) tak i starší několikaletí jedinci výmladkového původu
(např. Raduň, Hradec nad Moravicí, Lešná u Valašského Meziříčí, Kačina, Štemplovec). V případě
tohoto taxonu opět nehrálo zcela klíčový význam otevřenost či uzavřenost
stanoviště: samovolně se šířící jedinci byli evidováni jak na stanovištích, kde
bylo současně zapojené stromové i zapojené keřové patro (např. Velké Heraltice,
Ratměřice, Vráž u Písku), či na stanovištích otevřených a rozvolněných (např.
Kyjovice, Hradec nad Moravicí, Sychrov, Chudenice).
Obr. 1. Rozšíření
druhu Robinia pseudoacacia
ve studovaných památkách zahradního umění. Červeně jsou označeny parky
kde byl druh zaznamenán. Jako podklad je použita vrstva nadmořských výšek.
Čísla odpovídají identifikaci parků v příloze.
Obr. 2. Rozšíření
druhu Robinia pseudoacacia
ve studovaných památkách zahradního umění se znázorněním charakteru výskytu. Modře jsou označeny výskyty kdy druh zplaněl
poté, co byl na lokalitu záměrně vysazen a zapěstován. Zeleně
jsou označeny parky kde druh zplaněl poté, co byl pěstován buď mimo lokalitu,
nebo společně jak na lokalitě, tak mimo ni. Červeně jsou označeny zplanělé
výskyty z okolí. Jako podklad je použita vrstva nadmořských výšek. Čísla
odpovídají identifikaci parků v příloze.
Akát je podle
síťové mapy Pladias (PLADIAS
2020) rozšířen na většině území ČR vyjma hor a některých silně zalesněných
oblastí, zejména na kyselých horninách (Dokesko,
Děčínsko). To však málo prozrazuje o jeho hojnosti v jednotlivých územích
a invazním potenciálu. Obojí se liší hlavně podle nadmořské výšky a odráží se
to pak v riziku šíření v památkách zahradního umění a rovněž
v ostatních typech urbánní zeleně. Výšková maxima vysazeného akátu jsou
kolem 650–750 m n. m., kde už akát sám nezmlazuje nebo jen, pokud je
k tomu cíleně veden soustavným vytínáním, např. podél železnic. Valnou
většinou jde o solitérní stromy nebo liniové výsadby menšího množství stromů
přímo v obcích v zahradách nebo ve veřejné zeleni, kde jsou stromy
pod stálou kontrolou. V současné době se tedy jedná o místa bez většího rizika
invaze.
Mezi výškami ca 300–600 m n. m. je
akát hojnější, vysazovaný bývá jednotlivě, v liniích i v celých
lesních porostech. Ve většině památek zahradního umění, které spadají do této
zóny, je akát pěstován nejvýš jednotlivě nebo v malých skupinách. Jedinci často spontánně vegetativně zmlazují,
ale toto zmlazení bývá pomalé. Nebezpečné invazní chování však vykazují během
regenerace při pokusech jej na lokalitě likvidovat. To se týká i památek zahradního umění.
Optimum svého růstu, výskytu i
invazního chování má akát ve výškách pod 300 (350) m n. m. Jde převážně o
nejteplejší a nejsušší nížiny a o údolí některých řek v pahorkatině.
Jmenovitě je to především oblast mezi Znojmem, Znojmem a Břeclaví, Kladensko,
Praha a její okolí včetně údolí dolní Berounky, Vltavy a Sázavy, dále Polabí od
Mělníka po Terezín a nížinná část Slezska.
V těchto územích patří akát k hlavním dřevinám rostoucím
v extravilánu. Hojně je pěstován v intravilánu a v periurbánních
oblastech, které v těchto územích zabírají značnou rozlohu. Šíří se bujným
spontánním nebo regenerativním zmlazováním. Objevují se i jednotlivá zmlazení
semeny, zejména na nových půdách stavenišť, lomů nebo čerstvě budovaných náspů
silnic. Na těchto místech dochází také
k šíření z kořenů transportovaných se zeminou. Jednotlivé populace
jsou často rozsáhlé, početné, různověké se zastoupením všech věkových tříd a
vzájemně jsou prostorově i časově propojené.
Hojnost výskytu akátu tedy už dosahuje úroveň metapopulace.
V takových podmínkách původ nových výskytů mladých rostlin často nelze
identifikovat – není jasné, zda vznikly vegetativním zmlazením nejbližšího
stromu, regenerací z pařezu nebo přenosem vyklíčeného semene. To sice nebrání v tom novou rostlinu
akátu odstranit, ale brání to odhadnout riziko, zda se blízko ní budou brzy
objevovat další mladé akáty.
V prostředí jednotlivých
výskytů nebo populací je pravděpodobné, že zplanělý výskyt akátu v památce
zahradního umění pochází přímo z místní výsadby. Naproti tomu
v teplých nížinných oblastech je běžné, že původ zplanělého akátu je
nejasný, protože akát byl pěstován jak v památce zahradního umění, tak
mimo ni a při jejích hranicích proniká zvenčí dovnitř nebo zevnitř do okolí. Částečně tomu odpovídá obr. 2, kde kategorie
zeleně značených výskytů odpovídá právě této situaci.
Pokud zásadně nepoklesne úroveň
péče o památky zahradního umění, lze čekat spíše postupný ústup akátu
z míst, kde je jeho pěstování a zplanění nevhodné. Proti tomu stojí trend suburbizace krajiny, kde je v nižších polohách
tradičně akát součástí tzv. nové divočiny a kde je velká frekvence nových
staveb, které vytvářejí kolonizovatelné biotopy.
Rizikem je tedy hlavně šíření akátu mimo zámecké parky a podobné objekty a jeho
pronikání do parků. Hlavní zjištěná příčina zplanění akátu v zámeckých
parcích bylo pokácení stromu, často asi motivované jeho známou invazivností. Akát ponechaný k dožití zmlazuje
minimálně a po odumření se výmladky snadno likvidují, zejména pokud jsou zastíněny
jinými dřevinami. Při pokusu likvidovat životaschopný strom dochází
k bujnému zmlazení z pařezů, navíc se místo prosvětlí. K likvidaci obrostu pak často nestačí
ani opakované vysekávání a užití herbicidu.
Jako další příklad nevhodného
zacházení s akátem uvádíme příklad z městské uliční zeleně, jehož
obdoby by se mohly vyskytnout i v zámeckých parcích. Někdy jsou pěstovány Robinia pseudoacacia
‘Monophylla‘ a ‘Umbraculifera‘.
V městské zeleni v Praze bylo před časem jejich zavádění zdůvodněno
tím, že nekvetou a proto mají sníženou schopnost invaze.
Ve skutečnosti se akát semeny šíří vzácně, takže to není relevantní kritérium. Cv. ‘Umbraculifera je navíc roubován
na běžný akát se standardními projevy. Cv. ‘Monophylla‘ je pěstován pravokořený
a zmlazuje stejně jako běžný akát (Dini-Papanastasi 2004). Při běžné údržbě města je
takové zmlazování nepravděpodobné. Jen v Praze 9 známe případ, kdy akát
(podnož Cv. ‘Umbraculifera)
prorostl kořeny na dočasně opuštěné staveniště, tam zmladil a následnými
úpravami terénu byl rozvlečen na velkou plochu. O výsadbě podobných kultivarů
by tedy měly rozhodovat hodnoty z oblasti dendrologie a krajinářské
architektury a kontext lokality, a ne mylně zobecňované vlastnosti ekologické.
III) využití výsledku
Data jsou
využitelná pro návrhy managementu. Dále data ukazují, že druh vykazuje velmi
vysokou invazní schopnost s velkou mírou závislosti na prostředí. Ve standardním
dobře udržovaném parku není s pěstováním akátu při znalosti jeho invazní
ekologie spojeno zásadní riziko.
IV) seznam použité literatury
Cierjacks A, Kowarik I, Joshi J, Hempel S, Ristow M, von der Lippe M, Weber E (2013) Biological
flora of the British Isles: Robinia pseudoacacia.
J. Ecol. 101: 1623–1640.
Dini-Papanastasi O (2004) Contribution to the
selection of productive progenies of Robinia pseudoacacia var. Monophylla Carr.
from young plantations in Northern Greece. Forest Genetics 2: 113-123.
Hieke K (1984) České
zámecké parky a jejich dřeviny [Czech chateau parks and their woody species]. Státní zemědělské nakladatelství, Praha.
Hieke K (1985) Moravské
zámecké parky a jejich dřeviny [Moravian chateau parks and their woody species]. Státní zemědělské nakladatelství, Praha.
PLADIAS (2020)
https://pladias.cz
UHÚL (2014) Ústav pro hospodářskou úpravu lesů, Brandýs nad Labem, Czech Republic. http://www.uhul.cz/ke-stazeni/informace-o-lese/slhp
Vítková
M, Müllerová J, Sádlo J, Pergl J, Pyšek P (2017) Black locust
(Robinia pseudoacacia)
beloved and despised: a
story of an invasive tree in Central Europe. Forest Ecol. Manag.
384: 287–302.
Vítková M, Kolbek J (2010) Vegetation classification and synecology of Bohemian Robinia pseudacacia stands in a Central European context. Phytocoenologia 40: 205–241.
V) seznam publikací
Vojík M., Sádlo J., Petřík P., Pyšek P., Man M., Pergl J. Two faces of a park: the source of invasions and habitats for threatened native plants. (odesláno do časopisu Preslia na recenzi)
VI) zveřejnění dat
Data o rozšíření jsou dostupná na www.ibot.cas.cz/invasions/data/naki
http://www.ibot.cas.cz/invasions/naki/robinia/robinia1.pdf
Rozšíření
druhu Robinia pseudoacacia
ve studovaných památkách zahradního umění se znázorněním charakteru výskytu
http://www.ibot.cas.cz/invasions/naki/robinia/robinia2.pdf
Podkladová georeferencovaná data s uvedením typu zplanění (příloha)
http://www.ibot.cas.cz/invasions/naki/robinia/robinia.xlsx