Název příjemce: Botanický ústav AV ČR, v.v.i.

Název projektu: Biotické ohrožení památek zahradního umění: řasy, sinice a invazní rostliny

Číslo projektu: DG16P02M041

Program na podporu aplikovaného výzkumu a experimentálního vývoje národní a kulturní identity na léta 2016 až 2022 (NAKI II)

Nmap – Specializovaná mapa s odborným obsahem („Rozšíření invazních rostlin a ohrožení památek zahradního umění – Phytolacca esculenta v památkách zahradního umění“)

dostupné online: http://www.ibot.cas.cz/invasions/naki/phytolacca.htm

Obsah:

I) Cíl výsledku

Výsledek „Specializovaná mapa s odborným obsahem“ realizoval původní výsledky výzkumu a vývoje, které byly uskutečněny autorským týmem projektu NAKI II a zaměstnanců BÚ, jejichž zapojení bylo nezbytné. Předložená specializovaná mapa s odborným obsahem je výsledkem terénního průzkumu památek zahradního umění získaných během projektu.

Výsledek se týká etapy č. 2. – Syntéza historických a inventarizačních dat.

II) Popis výsledku

Líčidlo jedlé (Phytolacca esculenta, syn. Ph. acinosa, Sarcoca esculenta) je vytrvalá rostlina, v našich podmínkách s cca 1 - 1,5 m vysokými lodyhami. Barva květů je bílá a květy jsou uspořádány do vzpřímených hroznů. Plodem jsou červenofialové peckovičky. Líčidlo jedlé je původní v jihovýchodní Asii (Pákistán až Japonsko). Zavlečené je v mnoha zemích Evropy. Na území ČR bylo zavlečeno během první poloviny 20. stol, první zplanělý záznam pochází z roku 1956. Líčidlo je pěstováno v zahradách a zplaňuje podél cest a na rumištích, zejména v teplejších oblastech.

Podobným okrasným druhem je líčidlo americké (Ph. americana). To je původem se severní Ameriky a na území ČR bylo zavlečeno zřejmě v průběhu 17. stol. Oba druhy jsou nyní klasifikovány jako zdomácnělé v ČR. Obdobně jako líčidlo jedlé se jednalo o druh často pěstovaný v okrasném zahradnictví. Líčidlo americké bylo dále pěstováno i záměrně pro farmaceutické, potravinářské a textilní (barvivo) využití. (Skalický 2003)

Výsledky

Líčidlo jedlé se zatím na území ČR vyskytuje v omezeném množství. Nálezová databáze AOPK ČR uvádí 87 záznamů s těžištěm výskytu na jižní Moravě (AOPK 2020). V parcích je líčidlo jedlé zastoupeno poměrně málo (12 lokalit). Pouze na jedné lokalitě dosahovala velikost populace větších rozměrů (Lednický park).

Památky zahradního umění, kde je zřejmé, že Ph. esculenta zplaněla poté, co byla na lokalitu záměrně vysazena a zapěstována jsou parky Choltice, Lednice, Světlá n. Sázavou a Zahrádky u České Lípy.

Obr. 1. Rozšíření druhu Phytolacca esculenta ve studovaných památkách zahradního umění se znázorněním charakteru výskytu. Modře jsou označeny výskyty kdy druh zplaněl poté, co byl na lokalitu záměrně vysazen a zapěstován. Zeleně jsou označeny parky, kde druh zplaněl poté, co byl pěstován buď mimo lokalitu, nebo společně jak na lokalitě, tak mimo ni. Jako podklad je použita vrstva nadmořských výšek. Čísla odpovídají identifikaci navštívených parků v tabulce v příloze.

V síťových mapách Pladias má líčidlo frekvenci výskytu v základních polích 37 a v kvadrantech 39 (PLADIAS 2020). Počet lokalit je zřejmě značně podhodnocen, jen v Praze známe další tři lokality v jiných čtvercích a kvadrantech. Naprostá většina lokalit je z obcí, jen v jednom případě je zmíněna zřícenina a v jednom případě je citována blízkost zámeckého parku (Ostrov nad Ohří).

Líčidlo je dobře preadaptováno k růstu zejména na polostinných stanovištích v městském prostředí. Má mohutný kořen, takže bez potíží přežívá jednorázové disturbance např. při posečení mladých rostlin. Starší jedinci keřovitého vzhledu už sami odradí od pokusu je běžnými prostředky posekat. Rostlina je poměrně světlomilná, ale dobře snáší přistínění pod keři nebo na patách zdí. Na vláhu není příliš náročná, vyhovují jí sušší, ale živinami bohaté půdy. Snadno se šíří plody, např. pomocí ptáků, a pravěpodobně i dobře klíčí a rychle roste. Navíc jakožto statná bylina upoutává pozornost, láká k zapěstování a snadno se přesazuje, takže při náhodném samovolném výskytu bývá přenesena do zahrady. Mladé rostliny jsou však konkurenčně dosti slabé, rostou hlavně na místech s volnou půdou nebo listovým opadem a nejsou schopny kolonizovat drnové trávníky nebo hustou lemovou vegetaci. Zplanělé jedince je často vidět v živých plotech nebo pod korunami keřů. Druh je schopen tvořit větší populace, netvoří však zatím uzavřené porosty.

Mimo zámecké parky jsme zjistili výraznou lokalitu tohoto druhu v Praze v zahradě kláštera svaté Anežky České a v jeho okolí, kde se tento druh rozšířil do zahrad a podél zdí v přilehlých ulicích. Tady jsou patrně důležitým přenášecím vektorem kromě ptáků i potkani a také lidé, kteří plodné větvičky často pro zvláštní vzhled trhají.

Druh je hodnocen jako invazní např. v Maďarsku (Tiborcz a kol. 2012). Ve většině zemí Evropy je dnes naturalizován (např. Medvecká a kol. 2012, Pyšek a kol. 2012). V zámeckých parcích často zplaňuje, ale zůstává plně pod kontrolou zahradníků. Zplanělé populace uniklé z kultury v parcích lze většïnou spíš označit jako „tolerovaný samovýsev“, tedy stav, kdy rostliny samovolně vyrostou na náhodném místě, ale většina jich je akceptována a začleněna do kompozice parku.

Zatím se neukazuje, že by se líčidlo jedlé v ČR stalo nebezpečným invazním druhem, nelze to však zcela vyloučit z následujících důvodů. Druh je pěstován asi sto let, ale před rokem ca 1990 byl v soukromých zahradách vzácný, jeho popularita dnes vzrostla a tím i množství šiřitelných diaspor. Dále má druh vazbu na sídla a v nich na ruderální křoviny, tento typ vegetace je běžný v příměstských krajinách a s vlnou suburbizace se bude dál šířit. Nálezy v lužní vegeatci (Brno, Olomouc) ukazují možnost šíření i mimo obce. Druh je teplomilný (Ellenbergovská indikační hodnota pro teplotu 7, Pladias), takže současné rysy klimatické změny mu vyhovují. Lze tedy předpokládat pozitivní trend výskytu.

III) využití výsledku

Data jsou využitelná pro monitoring a prioritizaci druhů pro návrhy managementu. Získaná data slouží pro identifikaci možného invazního potenciálu druhu a jsou srovnávací pro následná pozorování. Data ukazují, že druh je zatím neinvazní, nicméně vzhledem k popularitě u veřejnosti je možné očekávat jeho invazní šíření v budoucnu.

IV) seznam použité literatury

AOPK ČR (2020) https://portal.nature.cz/publik_syst/nd_nalez-public.php?idTaxon=38689

PLADIAS (2020) https://pladias.cz/www/taxon/distribution/Phytolacca%20esculenta

Medvecká J, Kliment J, Májeková J, Halada Ľ, Zaliberová M, Gojdičová E, Feráková V, Jarolímek I (2012) Inventory of the alien flora of Slovakia. Preslia 84: 257–309

Skalický V (2003) Phytolaccaceae. - Květena ČR 2. Hejný S, Slavík B. Academia. pp 63-66

Tiborcz V, Csiszár Á, Korda M, Schmidt D, Šporčić D, Teleki B, Zagyvai G, Bartha D (2012) Distribution of some invasive alien plant species in Hungary. International Scientific Conference on Sustainable Development and Ecological Footprint. Sopron, 1–5

V) seznam publikací

Vojík M., Sádlo J., Petřík P., Pyšek P., Man M., Pergl J. Two faces of a park: the source of invasions and habitats for threatened native plants. (odesláno do časopisu Preslia na recenzi)

VI) zveřejnění dat

Data o rozšíření jsou dostupná na www.ibot.cas.cz/invasions/data/naki

http://www.ibot.cas.cz/invasions/naki/phytolacca/phytolacca.pdf

Podkladová georeferencovaná data s uvedením typu zplanění a velikosti populace (příloha)

http://www.ibot.cas.cz/invasions/naki/phytolacca/phytolacca.xlsx