Název příjemce: Botanický ústav AV ČR, v.v.i.

Název projektu: Biotické ohrožení památek zahradního umění: řasy, sinice a invazní rostliny

Číslo projektu: DG16P02M041

Program na podporu aplikovaného výzkumu a experimentálního vývoje národní a kulturní identity na léta 2016 až 2022 (NAKI II)

Nmap – Specializovaná mapa s odborným obsahem („Rozšíření invazních rostlin a ohrožení památek zahradního umění – Lupinus polyphyllus v památkách zahradního umění“)

dostupné online: http://www.ibot.cas.cz/invasions/naki/lupinus.htm

Obsah:

I) Cíl výsledku

Výsledek „Specializovaná mapa s odborným obsahem“ realizoval původní výsledky výzkumu a vývoje, které byly uskutečněny autorským týmem projektu NAKI II a zaměstnanců BÚ, jejichž zapojení bylo nezbytné. Předložená specializovaná mapa s odborným obsahem je výsledkem terénního průzkumu památek zahradního umění získaných během projektu.

Výsledek se týká etapy č. 2. – Syntéza historických a inventarizačních dat.

II) Popis výsledku

Lupina mnoholistá (vlčí bob, Lupinus polyphyllus Lindl.) je oddenkatá bylina dosahující výšky 1,6 m. Původní je v oblasti západu severní Ameriky, kde roste na vlhkých a úživných horských loukách a podél potoků. Byla zavlečena a následně zdomácněla ve východních částech Severní Ameriky, Novém Zélandu i v Evropě. Obdobně jako mnoho jiných druhů byla poprvé zaznamenána ve Velké Británii (v roce 1826), z oblasti ČR pochází první údaj o zplanění z roku 1895 (Pyšek a kol. 2012). Byl obecně využívána v okrasném zahradnictví, nicméně invaze byla spíše podporována úmyslným šířením do volné přírody. Dnes se stále používá pro stabilizaci půdy na silnicích a železničních koridorech (Tomšovic a Bělohlávková 1995). Genetické spojení s okrasnými rostlinami kultivovanými jako L. × hybridus je pravděpodobné. Invadovaná stanoviště odrážejí výsadby a vyskytují se podél řek, v zanedbaných pastvinách, podél silnic a železnic, na ruderálních a narušených místech. V současné době se Lupinus polyphyllus uplatňuje zejména v oblastech bývalých vojenských újezdů. Je schopen vytvářet velmi dominantní porosty (60–95 %) (Hejda a kol. 2009).

Výsledky

Lupinus polyphyllus je mezofilním světlomilným druhem středních a vyšších poloh na minerálně chudších podkladech. V ČR vyskytuje téměř na 80 % základních polí síťového mapování Pladias (PLADIAS 2020). Vzácný je jen v teplých a suchých nížinách a v souvisle zalesněných horských územích.

Lupina je dosti často pěstována jako okrasný druh na soukromých zahrádkách a je možné, že kdysi byla pěstována pro okrasu i v zámeckých parcích, v současnosti jsme ale její cílené pěstování v památkách zahradního umění nezaznamenali. Navíc zplaňování lupiny přímo ze zahradních kultur je patrně velmi vzácné. V úvahu by mohlo přicházet zplanění jako důsledek vyvážení zahrádkového odpadu do přírody, muselo by však jít o vhodné světlé a živinově chudší biotopy, kdežto zplanění z odpadu vyvezeného na běžná ruderální a živinově bohatá nebo stinná místa je jen výjimečné. Lze tedy téměř vyloučit, že by příčinou zplaňování lupiny bylo okrasné pěstování v zámeckých parcích nebo v jejich okolí

Příčina přežívání populací lupiny a jejich šíření v parcích leží jinde. Druh je dlouhodobě pěstován hlavně jako příkrm lesní zvěře. Dříve byl používán i jako meliorační bylina ke zlepšení zásob dusíku v půdě. Zcela běžná byla praxe přisívat lupinu do luk či na lesní okraje. Odtud se lupina snadno šířila bez kontroly na další biotopy. Většina populací v přírodě včetně zámeckých parků je tohoto původu, případně jde o dceřiné populace šířené konzumací semen zvěří. Dnes už je častější pěstování druhu na zvěřních políčkách. Tam jde o prostorově definovanou kulturu a zplaňování se snadno kontroluje a omezuje.

Zplanělé populace lupiny jsme zjistili jen v šesti parcích. Jen jediný z nich (Lysá n. L.) je situován v teplé nížině, ostatní (Hradec nad Moravicí, Jemniště, Konopiště, Kynžvart a Nové Hrady) leží ve výše položených, chladnějších a vlhčích oblastech blízkých biotopovému optimu druhu. Ve všech případech jsme výskyt druhu hodnotili jako výsledek zavlečení zevně a zcela mimo záměr zahradníka. Jen v Hradci n. M. jsme nalezli populaci střední velikosti, na ostatních byly jen drobné porosty nebo jednotlivé rostliny roztroušen na více místech.

Obr. 1. Rozšíření druhu Lupinus polyphyllus ve studovaných památkách zahradního umění se znázorněním charakteru výskytu. Červeně jsou označeny zplanělé výskyty z okolí. Ostatní varianty zplanění nebyly zaznamenány (výskyty kdy druh zplaněl poté, co byl na lokalitu záměrně vysazen a zapěstován, či zplanění poté, co byl pěstován buď mimo lokalitu, nebo společně jak na lokalitě, tak mimo ni). Jako podklad je použita vrstva nadmořských výšek. Čísla odpovídají identifikaci navštívených parků v tabulce v příloze.

Stabilita populací lupiny není příliš velká, její porosty časem podléhají sukcesi a většinou se mění ve vysokotravní vegetaci s nitrofilními druhy nebo v mlází. Souvisí to s tím, že druh není klonální, nejvýš je s to regenerovat, takže populace je nucena stále se udržovat ze semen. Také kompetiční síla druhu není příliš vysoká. Navíc je lupina dosti citlivá vůči houbovým onemocněním a ovšem ani nesnáší pravidelné sečení.

Lupina je schopna invazního šíření, ale k němu dochází jen ve zvláštních případech, které nejsou do budoucna v zámeckých parcích příliš pravděpodobné. V devadesátých letech vytvořil vlčí bob rozsáhlou a hustou metapopulaci ve vojenském újezdu Libavá v Oderských vrších. Na velkých plochách bývalých vojenských cvičišť tvořil porostní dominantu. Jeho invaze byla vázána na sukcesi na dosud silně disturbovaných trávnících s množstvím drobných plošek holé půdy. V současnosti je zde druh stále velmi hojný a nebezpečný invazní druh, ale jeho populace se již zmenšily a prořídly, udržují se hlavně tam, kde trvají disturbance vojenskou technikou. Jiný případ je současné šíření lupiny v Krkonoších, které souvisí s nevhodným managementem celé krajiny, protože místní obyvatelé nemají optimální podmínky k uchování a rozvoji tradičního pečlivého obhospodařování luk. Žádná z těchto situací není pro zámecké parky aktuální a je pravděpodobné, že výskyt lupiny v nich bude dále slábnout. Situaci by ovšem mohly zhoršit neuvážené aktivity myslivců, tedy obnova nekontrolovaného přisévání druhu do lučních porostů a na okraje stromových skupin.

III) využití výsledku

Data jsou využitelná pro monitoring a prioritizaci oblastí pro návrhy managementu.

IV) seznam použité literatury

Hejda M, Pyšek P, Jarošík V (2009) Impact of invasive plants on the species richness, diversity and composition of invaded communities. Journal of Ecology 97: 393–403.

PLADIAS (2020) https://pladias.cz/

Pyšek P, Chytrý M, Pergl J, Sádlo J, Wild J (2012) Plant invasions in the Czech Republic: current state, introduction dynamics, invasive species and invaded habitats. Preslia 84: 576–630.

Tomšovic P, Bělohlávková R (1995) Lupinus L. In Slavík B; Květena České republiky 4. Academia, Praha. pp 357–360.

V) seznam publikací

Vojík M., Sádlo J., Petřík P., Pyšek P., Man M., Pergl J. Two faces of a park: the source of invasions and habitats for threatened native plants. (odesláno do časopisu Preslia na recenzi)

VI) zveřejnění dat

Data o rozšíření jsou dostupná na www.ibot.cas.cz/invasions/data/naki

http://www.ibot.cas.cz/invasions/naki/lupinus/lupinus.pdf

Podkladová georeferencovaná data s uvedením typu zplanění a velikosti populace (příloha)

http://www.ibot.cas.cz/invasions/naki/lupinus/lupinus.xlsx