Název příjemce: Botanický ústav AV ČR, v.v.i.
Název projektu: Biotické ohrožení památek zahradního umění: řasy, sinice a invazní rostliny
Číslo projektu: DG16P02M041
Program na podporu aplikovaného výzkumu a experimentálního vývoje národní a kulturní identity na léta 2016 až 2022 (NAKI II)
Nmap – Specializovaná mapa s odborným obsahem („Rozšíření invazních rostlin a ohrožení památek zahradního umění – Impatiens glandulifera v památkách zahradního umění“)
dostupné online: http://www.ibot.cas.cz/invasions/naki/impatiens.htm
Obsah:
I) Cíl výsledku
Výsledek „Specializovaná mapa s odborným obsahem“ realizoval původní výsledky výzkumu a vývoje, které byly uskutečněny autorským týmem projektu NAKI II a zaměstnanců BÚ, jejichž zapojení bylo nezbytné. Předložená specializovaná mapa s odborným obsahem je výsledkem terénního průzkumu památek zahradního umění získaných během projektu.
Výsledek se týká etapy č. 2. – Syntéza historických a inventarizačních dat.
II) Popis výsledku
Netýkavka žláznatá (Impatiens glandulifera) patří kromě bolševníku a křídlatek mezi nejznámější invazní rostliny v Evropě a ČR (Görner 2018, Mlíkovský a Stýblo 2006, Pyšek a kol. 2012). Kromě netýkavky žláznaté se na území ČR začíná šířit i nepůvodní n. kapská (I. capensis) a v okrasném zahradnictví se pěstuje velké množství dalších druhů netýkavek a u některých z nich lze očekávat zplanění v blízké budoucnosti (např. n. Balfourova – I. balfourii již vyskytující se v přírodě v atlantické části Evropy) (Adamowski 2009). Relativně nově zavlečeným druhem je I. edgeworthii, jejíž počet lokalit v Německu stále narůstá (Weiss 2013, Kalveram 2015). Oproti n. žláznaté se však jedná o relativně malé druhy s výškou kvetoucích lodyh cca do 1 m.
Stonek netýkavky žláznaté je vzpřímený až mírně zakřivený, narůžovělý, bez chlupů, po celé délce kromě nódů je dutý a občas je větvený. Stonek i větve mají v místech nódů prstům podobné žlaznaté palisty. Listy jsou vstřícné nebo v přeslenu po třech, kopinatého až eliptického tvaru a okraj listů je ostře zubatý. Květy jsou uspořádány po jednom až více, jsou obvykle růžové až fialově červené, vzácněji čistě bílé, často s fialovými tečkami a dvoustranně souměrné.
Rod Impatiens zahrnuje více jak 1000 druhů (Yu a kol. 2016) s centry druhové diverzity zejména v tropických a subtropických oblastech Afriky a Asie. Lze očekávat, že v budoucnu se v Evropě objeví další druhy netýkavek, zejména z horských oblastí temperátní Asie (Adamowski 2008). Původní areál n. žláznaté sahá na úpatí Himalájí od severozápadu Pákistánu do severní Indie. Netýkavka žláznatá v původním areálu roste do cca 4300 m n. m. na otevřených stanovištích převážně ve vlhkých lesích podél řek (Adamowski 2008). Jako původní je dále udávána z Nepálu a Bhútánu (CABI 2018).
V původním areálu roste n. žláznatá i ve vysokých polohách, v invadovaném areálu v Evropě je omezena klimatem do středních poloh. Ve vyšších polohách okolo 600 m nad mořem ve Velké Británii se sice tobolky tvoří i koncem sezóny, ale pokud zima přijde dříve, semena nedozrají. Obdobně rostliny netýkavek ze severních oblastí Evropy vykazují menší růst, kratší životní cyklus a menší plodnost, což zase ukazuje na určitý proces lokální adaptace na odlišnou zeměpisnou šířku po zavlečení (Kollmann a Banuelos 2004). Proto je vysoce pravděpodobné, že netýkavka je jedním z druhů, který se v důsledku klimatických změn bude šířit dále na sever a do vyšších nadmořských výšek.
Netýkavka žláznatá je udávána jako invazní z Evropy, Severní Ameriky (Kanada, USA) a Nového Zélandu (CABI 2018, DAISIE 2009, NOBANIS 2018). V Asii je invazní v Rusku a v Japonsku se vyskytuje prozatím omezeně (CABI 2018). Do Evropy byla netýkavka introdukována jako okrasná rostlina zahrad a parků v polovině 19. stol. a dále byla rozšiřována jako medonosná a krmná rostlina (Beerling a Perrins 1993).
Netýkavka se šíří jak semeny, tak regenerujícími úlomky lodyh. Semena se velmi dobře šíří vodou (šíří se zejména se sedimentem) a podél cest (Beerling a Perrins 1993). Netýkavka roste na zejména na narušovaných a vlhkých stanovištích, na březích řek a potoků a na vlhčích místech místech podél komunikací a na ruderálních místech v blízkosti lidských sídel (Beerling a Perrins 1993, Pyšek a Prach 1995, Čuda a kol. 2017a). V posledních letech je zřetelný posun i do zastíněných lokalit v podrostu lesa (Čuda a kol. 2014, 2017a).
Výsledky
Síťová mapa Pladias uvádí výskyt Impatiens glandulifera na 78 % základních mapovacích čtvercích. Souvislé oblasti hojného výskytu jsou hlavně ve výše položených oblastech se sítí menších obcí a potoků. Netýkavka je hojná v severozápadních Čechách (od Aše po Karlovy Vary), na Plzeňsku, v severních Čechách od Děčína po Jičín, na velkém území od Orlických hor přes Českomoravskou vrchovinu po spojnici Benešov, Novohradské hory, Brno a Bruntál, a dále v oblasti Slezské nížiny. Mimo tyto oblasti výskyt kopíruje velké řeky, hlavně Berounku, Ohři, Labe, Jizeru, Jihlavu, Moravu a řeky Moravské brány.
Druh se v současnosti už většinou aktivně nepěstuje, někdy je ovšem v soukromých zahradách či kolem chat tolerován jako okrasný plevel. Tomu odpovídá i rozšíření v zámeckých parcích, kdy ve všech případech šlo o nezáměrný výskyt tj. zplanění z výskytů v okolí. Druh byl zjištěn v deseti zámeckých parcích, z nichž některé (Hořín, Paskov, Klášterec nad Ohří) leží přímo v říčních nivách, ostatní jsou situovány na potocích či blízko nich. Na jedné lokalitě (v Hoříně) byl zjištěn masivní výskyt druhu na ploše nad 10 000m2. Naopak na pěti lokalitách šlo jen o drobná lokální zplanění (Blatná, Paskov, Raduň, Vimperk, Zahrádky).
Impatiens glandulifera hodnocena jako silně invazní druh a tak je i přijímána většinou veřejnosti, kdysi ceněná okrasná hodnota ustoupila do pozadí. Výskyty v zámeckých parcích jsou ve všech případech nezáměrné a přetrvání druhu na těchto lokalitách je dáno jen jeho velmi obtížnou eradikací. Netýkavka totiž dlouho vytrvává v semenné bance a snadno se šíří podél toků, a protože je jednoletá, musí se proti ní zasahovat každoročně. Navíc i po zásahu zbytky rostlin snadno regenerují a mohou znova vykvést a přinést semena.
Netýkavka žláznatá je jedním z mála druhů, jehož prognóza výskytu v zámeckých parcích je nepříznivá. Hubení druhu je krajně obtížné a navíc se v poslední době objevují případy změny biotopové vazby druhu. Netýkavka byla dosud vázána na bezprostřední okolí toků a navazující biotopy vlhké nivy, ale nyní se začíná šířit i podél lesních cest mimo vodní toky, na paseky a do porostních mezer v lesích. Takové šíření by mohlo v budoucnosti nastat i v zámeckých parcích.
Obr. 1. Rozšíření druhu Impatiens glandulifera ve studovaných památkách zahradního umění se znázorněním charakteru výskytu. Červeně jsou označeny zplanělé výskyty z okolí. Ostatní varianty zplanění nebyly zaznamenány (výskyty kdy druh zplaněl poté, co byl na lokalitu záměrně vysazen a zapěstován, či zplanění poté, co byl pěstován buď mimo lokalitu, nebo společně jak na lokalitě, tak mimo ni). Jako podklad je použita vrstva nadmořských výšek. Čísla odpovídají identifikaci navštívených parků v tabulce v příloze.
III) využití výsledku
Data jsou využitelná pro monitoring a prioritizaci oblastí pro návrhy managementu.
IV) seznam použité literatury
Adamowski W (2008) Balsams on the offensive: the role of planting in the invasion of Impatiens species. In: Tokarska-Guzik B a kol. (eds), Plant invasions: human perception, ecological impacts and management, p. 57–70. Backhuys Publishers, Leiden, the Netherlands.
Adamowski W (2009) Impatiens balfourii as an emerging invader in Europe. In: Pyšek P & Pergl J (eds), Biological invasions: towards a synthesis. Neobiota 8: 183–194.
Beerling DJ, Perrins JM (1993) Impatiens glandulifera Royle (Impatiens roylei Walp.). Biological Flora of British Isles. No. 177. Journal of Ecology (Oxford) 81: 367–382.
CABI (2018) Impatiens glandulifera (Himalayan balsam). CABI. http://www.cabi.org/isc/datasheet/28766 (online 11/2018).
Čuda J, Rumlerová Z, Brůna J, Skálová H, Pyšek P (2017) Floods affect the abundance of invasive Impatiens glandulifera and its spread from river corridors. Diversity and Distributions 23: 342–354.
Čuda J, Skálová H, Janovský Z, Pyšek P (2014) Habitat requirements, short-term population dynamics and coexistence of native and invasive Impatiens species: a field study. Biological Invasions 16: 177–190.
DAISIE (eds.) (2009) Handbook of alien species in Europe. Springer, Berlin.
Görner T (2018) Invazní nepůvodní druhy s významným dopadem na evropskou unii. Metodika AOPK ČR.
Mlíkovský J, Stýblo P (eds) (2006) Nepůvodní druhy fauny a flóry ČR. ČSOP Praha.
Nobanis (2018) www.nobanis.org - Helmisaari H (2010) NOBANIS - Invasive alien species fact sheet - Impatiens glandulifera. Online database of the European Network on Invasive Alien Species
Pyšek P, Prach K (1995) Invasion dynamics of Impatiens glandulifera - a century of spreading reconstructed. Biological Conservation 74: 41–48.
Pyšek P, Chytrý M, Pergl J, Sádlo J, Wild J (2012) Plant invasions in the Czech Republic: current state, introduction dynamics, invasive species and invaded habitats. Preslia 84: 576–630.
V) seznam publikací
Vojík M., Sádlo J., Petřík P., Pyšek P., Man M., Pergl J. Two faces of a park: the source of invasions and habitats for threatened native plants. (odesláno do časopisu Preslia na recenzi)
VI) zveřejnění dat
Data o rozšíření jsou dostupná na www.ibot.cas.cz/invasions/data/naki
http://www.ibot.cas.cz/invasions/naki/impatiens/impatiens.pdf
Podkladová georeferencovaná data s uvedením typu zplanění a velikosti populace (příloha)
http://www.ibot.cas.cz/invasions/naki/impatiens/impatiens.xlsx