Co určuje osud výhonů klonální trávy chrastice rákosovité?

Chrastice rákosovitá, odborně Phalaris arundinacea, je na první pohled nepříliš zajímavou trávou, která se běžně vyskytuje na vlhkých místech Evropy, severní Ameriky, severní Asie i severní Afriky. Zdání ale klame. Chrastice lidem nabízí široké možnosti využití. Již dlouho se pěstuje jako okrasná rostlina, používá se jako krmivo pro ptáky i pro hospodářská zvířata. Obsahuje řadu bioaktivních látek, často se vysazuje do kořenových čističek, pro dekontaminaci půd nebo též ke zpevnění břehů vod.

S chrasticí se počítá jako se slibným druhem pro průmyslové využití. Lze z ní získat buničinu pro výrobu papírů. Při spalování uvolňuje velké množství tepla, kterým se vyrovná hnědému uhlí a dřevěným peletám. Hospodářskému využití chrastice nahrává její velká odolnost v prostředí a intenzivní růst i rozmnožování jak pohlavní – prostřednictvím semen, tak i nepohlavní – klonálními výhony. Díky těmto vlastnostem se ale chrastice zároveň stala nebezpečným a obtížně odstranitelným invazním druhem, který se šíří v jižní Americe, jižní Africe, jižní Asii, na Novém Zélandu i na Havaji.

Jak pro využití chrastice, tak i pro boj proti ní, je důležité co nejlépe poznat biologii této trávy. Jana Martínková s Jitkou Klimešovou z Botanického ústavu AV ČR v Třeboni zkoumaly růst a vývoj klonálních výhonů, jimiž se chrastice rozšiřuje v porostu. Zajímalo je, jak osud výhonů chrastice ovlivňuje kosení porostu, a také to, jestli rostou v příznivých podmínkách nížiny anebo na méně příznivé vysočině. Z jejich výsledků vyplývá, že na vlastnosti jednotlivých klonálních výhonů chrastice a jejich osud, tedy to, zda budou kvést či nikoliv, má zásadní vliv jejich pozice v rámci celé klonální rostliny. Jednotlivé výhony klonálně se šířící trávy tedy zřejmě nefungují jako samostatné nezávislé rostliny a jejich růst a budoucnost záleží na jejich pozici a pořadí, v němž vyrostly.


Chrastice rákosovitá, Německo. Kredit: Michael Becker / Wikimedia Commons.

Martínková, J., Klimešová, J. 2017. Position of tillers in a clone determines their ontogeny: example of the clonal grass Phalaris arundinacea. Folia Geobotanica online 3. 5. 2017.

DOI: 10.1007/s12224-016-9277-5

Kontakt: RNDr. Jana Martínková, Ph.D. (jana.martinkova at ibot.cas.cz)