ZAJÍMAVOSTI ZE SVĚTA ROSTLIN

28. květen

Zlatice, zlatý déšť, akát a šeřík

Zlatice a zlatý déšť – pod těmito lidovými názvy si lidé často představují různé druhy rostlin. Botanici by vám však řekli, že základem je latinská nomenklatura (názvosloví).


Zlatice prostřední – květy


Trnovník akát v květu

Prvně jmenovaná, zlatice čili Forsythia, patří do čeledi olivovníkovitých (Oleaceae).U nás se často pěstuje např. zlatice prostřední (Forsythia × intermedia). Často je nesprávně označována jako zlatý déšť. Toto označení však patří štědřenci odvislému (Laburnum anagyroides), zástupci čeledi bobovitých (Fabaceae).

Do třetice bychom vám rádi představili trnovník akát (Robinia pseudoacacia), strom či keř s bílými květy, který je také z čeledi bobovitých. A nakonec šeřík obecný (Syringa vulgaris) z čeledi olivovníkovitých (Oleaceae). Co uvedené rostliny spojuje? Trnovník akát se štědřencem odvislým z čeledi bobovitých a zlatici se šeříkem z čeledi olivovníkovitých spojují především příbuzenské svazky a tedy i některé společné morfologické znaky. Dále jsou si podobné fenologicky – tedy z hlediska doby kvetení (přibližně od dubna do května). Nejčasněji kvetou zlatice a šeříky, akáty a štědřence můžeme pozorovat při kvetení trochu později. Ani jedna z uvedených rostlin nepochází od nás. Na kráse jim to však neubírá.

7. srpen

Tajemný původ arónie černoplodé

Stále oblíbenější keř na našich zahrádkách patří do čeledi růžovitých (Rosaceae). Pokud jej pěstujete, získali jste jej patrně pod názvem Aronia melanocarpa cv. ´Nero´. Podívejme se, jak je to s jeho původem. Rod Aronia pochází ze Severní Ameriky a má dva druhy – Aronia melanocarpa (tmavě modré plody) a A. arbutifolia (červené plody). Aronia × prunifolia je patrně hybridního původu mezi uvedenými druhy. Šlechtění arónie se věnoval I. V. Mičurin, který vyšlechtil rostlinu někdy nazývanou A. mitschurinii, častěji však považovanou za kultivar Aronia melanocarpa ´Nero´, s velmi podobnými kultivary, např. ´Viking´, ´Mackenzie´ či ´Galicjanka´. Její původ je ale poněkud složitější a často sporný. Hybridní rostlina ×Sorbaronia fallax byla potomkem mezirodového křížení Sorbus aucuparia (jeřáb ptačí, eurasijský druh) × Aronia melanocarpa (arónie černoplodá, severoamerický druh) a stála patrně na počátku vzniku kultivaru ´Nero´.


Arónie černoplodá – květ


Arónie černoplodá – plody

Ten vznikl zřejmě zpětným křížením ×Sorbaronia fallax s A. melanocarpa nebo samotné ×Sorbaronia fallax, jak genetickými testy prokázal profesor Mark Brand z University of Connecticut (USA). I proto lze pozorovat morfologické rozdíly mezi původní a Mičurinem vyšlechtěnou arónií.

Vzhledem k široké nabídce kultivarů je jejich původ někdy obtížné vysledovat; pravděpodobnost rodičovské role jeřábu v genomu pěstované arónie je však vysoká. A jak se mohou takové hybridní rostliny vzniklé umělým zásahem člověka vlastně rozmnožovat? Odpověď najdeme ve slově apomixie, představujícím asexuální klonální rozmnožování, bez nutnosti opylení. Ukázali jsme si je např. u pampelišek, ale je běžné také právě v čeledi růžovitých (Rosaceae). Složitý proces apomixie vede k vyřešení chromozomálních disbalancí u hybridů, kteří jsou tak schopni se dále rozmnožovat pomocí semen.

Na plantážích v různých zemích včetně České republiky jsou tedy pěstovány rostliny s „uměle vytvořeným“ genomem, pocházejícím z odlišných geografických oblastí. Připomeňme, že předpokládaný rodičovský druh Sorbus aucuparia (jeřáb ptačí) je eurasijský druh, který by se bez zásahu člověka se severoamerickou arónií (tedy s druhým rodičovským druhem) nemohl (fyzicky) setkat a tedy křížit.

Plody arónie (malvice) jsou nejen zpestřením jídelníčku, ale mají i blahodárné zdravotní účinky. Jmenujme např. vysoký obsah antioxidantů ze skupiny polyfenolických látek, především flavonoidů. Od květu (květen) uběhnou přibližně tři měsíce, než je plody možné sklízet. Plody arónie se hodí především do kompotů, marmelád a k výrobě šťávy; čerstvé mají mírně svíravou chuť. A vám, kteří arónii dosud neznáte, ji můžeme jen doporučit.

22. srpen

Kopřiva dvoudomá – plevel nebo nadějná léčivka?

Černobílý pohled na rostliny, jejich dělení na dobré a špatné, hezké a ošklivé, užitečné a škodlivé/plevelné, může být mnohdy subjektivní až zavádějící. Jak se dívat na rostlinu, která může být opravdu plevelem, pro někoho asi nepříliš přitažlivým, který vás navíc „popálí“, když na něj sáhnete, ale současně je významnou léčivkou? Podívejme se na ni s nadhledem, jak se sluší, nejen pokud jde o vědecké bádání.


Samičí květy kopřivy dvoudomé


Detail samičího květu

Kopřiva dvoudomá patří do čeledi kopřivovitých (Urticaceae), zahrnující asi 50 rodů jednoletých až vytrvalých bylin. K našim zástupcům patří dva rody, kopřiva (Urtica) a drnavec (Parietaria). Mezi naše nejznámější kopřivy pak patří kopřiva dvoudomá (Urtica dioica) a kopřiva žahavka (Urtica urens). Kopřiva dvoudomá má květy jednopohlavné (samčí a samičí zvlášť), umístěné v jednopohlavných květenstvích (chudokvětá klubíčka ve složených květenstvích) na samčích nebo samičích rostlinách. Prašníková květenství jsou přímá, latovitá a řídká, prašníkové květy mají 4 okvětní lístky stejné velikosti a zakrnělý pestík. Pestíková květenství bývají kratší, klasovitě nebo hroznovitě upořádaná, pestíkové květy mají také 4 okvětní lístky (dva vnitřní větší, za plodu často dužnatějící a dva vnější menší) a pestík s kratičkou až neznatelnou čnělkou a velkou, štětinatě chlupatou bliznou. Na bližší pozorování však doporučujeme botanickou lupu. Mohou existovat i rostliny jednodomé a vzácně dokonce i rostliny s oboupohlavnými květy. Plodem kopřivy jsou vejcovité nažky cca 1 mm dlouhé. Kopřivu dvoudomou najdeme hlavně v mimotropických oblastech celého světa.

Co dále dělá kopřivu kopřivou? Všichni vědí, že kontakt s ní vyvolá „popálení“ – svědivou reakci pokožky na látky uvolněné z žahavých chlupů (žláznatých trichomů). Ulomení špičky trichomu vede k uvolnění směsi látek, především histaminu, kyseliny mravenčí, acetylcholinu a serotoninu.

To ale nejsou jediné zajímavé bioaktivní látky v kopřivě obsažené. Mezi další patří fytosteroly, saponiny, flavonoidy (např. rutin, kvercetin), taniny, mastné kyseliny, vitamíny a další. Kopřiva měla a má své místo v tradiční medicíně mnoha zemí. Její příznivé účinky jsou známy při léčbě krvácení, astmatu, alergií, revmatismu, urologických problémů nebo při detoxikaci organismu. I mnohé nejnovější výzkumy potvrzují její účinky antioxidační, antidiabetické (snižuje hladinu glukózy v krvi), hepatoprotektivní (ochrana jater), protizánětlivé, analgetické, v léčbě artritidy. Kopřiva také snižuje krevní tlak. V současnosti je zkoumáno (se slibnými výsledky) její potenciální protinádorové působení (např. u karcinomu prostaty či prsu). Nezapomínejme také na využití kopřivy v kosmetice (např. v péči o vlasy) nebo jako přadné rostliny.

30. srpen

Léčivý ostropestřec mariánský

Tato rostlina patří do čeledi hvězdnicovitých (Asteraceae), kterou jsme si zde již několikrát představili u různých zástupců (např. sedmikráska chudobka, pampeliška). Připomeňme si jen, že to, co se jeví jako květ, není květ, ale květenství složené z mnoha menších květů, zvané úbor. Oproti sedmikrásce má ostropestřec mnohem větší úbor, tvořený oboupohlavnými trubkovitými květy s fialově zbarvenou korunou. Květy jsou většinou samosprašné (autogamní) a plodem jsou nažky (což platí pro celou čeleď).


Ostropestřec mariánský

Celá rostlina má potenciál pro různorodé využití jako potravina (výhonky, úbory – nepravé/divoké artyčoky, olej z nažek) či krmivo, nicméně právě nažky jsou zdrojem cenných bioaktivních látek. V ochranných vnějších vrstvách (oplodí a osemení) jednosemenného plodu (nažky) se koncentruje směs flavonolignanových látek, známá pod názvem silymarin. Jeho hlavní složkou je silybin (syn. silibinin, silybinin). Nechceme vás příliš zahrnovat nekonečným výčtem jeho léčivých účinků. Tradiční použití jako léku na ochranu jater se potvrzuje i dnes, jak u virové hepatitidy, tak u cirhózy jater způsobené alkoholem. Ostropestřec může pomoci i při otravě jedovatými muchomůrkami, pokud je podán do 24 hodin po otravě.

Muchomůrka zelená (Amanita phalloides) totiž obsahuje extrémně silné hepatotoxiny. Další účinky silymarinu jsou např. protizánětlivé, snižující hladinu krevního cukru (antidiabetické), antioxidační, neuroprotektivní. Také snižuje hladinu cholesterolu. Jeho role v léčbě různých typů nádorových onemocnění a v ochraně před negativními účinky chemoterapie byla ukázána v řadě vědeckých studií. Docela zajímavý bodlák, co říkáte?

13. září

Echinacea purpurea – otazníky nad léčivkou stále přetrvávají

Podívejme se na dalšího zástupce početné čeledi hvězdnicovitých (Asteraceae), třapatku nachovou (Echinacea purpurea), pocházející ze Severní Ameriky. Určitě jste její jméno již někdy zaslechli.


Třapatka nachová

Rostlina je známá hlavně jako podpůrná léčivka při nachlazení a chronických infekcích dýchacích cest, potenciálně stimulující imunitní systém. Obsahuje různorodou směs bioaktivních látek, významnou skupinu představují především alkamidy, obsažené hlavně v kořenech. Rostlina by se však NEMĚLA užívat u řady onemocnění (tuberkulóza, leukémie, roztroušená skleróza a další autoimunitní onemocnění).

A jak je to tedy s jejími léčivými účinky? Z tohoto hlediska proběhlo několik klinických studií, které její účinky proti nachlazení zatím přesvědčivě neprokázaly. Rostlina může mít ale různé nežádoucí účinky a nyní se sledují případné nežádoucí interakce s léčivy (především s imunosupresivy).

Ať je to, jak chce, možná se účinky i bezpečnost látek obsažených v třapatce časem potvrdí. A pokud se nepotvrdí? Můžeme se i nadále kochat pohledem na velké úbory třapatek. Nejsou krásné?

18. říjen

Rakytník řešetlákový – léčivka z Tibetu

Podle nejnovějších výzkumů pochází známý keř rakytník řešetlákový (Hippophae rhamnoides) z oblasti Tibetské náhorní plošiny, odkud se rozšířil do severní Číny, Mongolska, na Sibiř, do Malé a Střední Asie a Evropy. Ze sedmi druhů rodu rakytník se takto rozšířil pouze rakytník řešetlákový, ostatní druhy se vyskytují jen v oblasti svého vzniku a přilehlých regionech.


Rakytník řešetlákový – plody

Čím je tato rostlina zajímavá? Kořeny rakytníku vytvářejí hlízky se symbiotickými bakteriemi, vázajícími vzdušný dusík. Dále se jedná o dvoudomou rostlinu – existují tedy samičí a samčí jedinci. Oba typy květů (samčí i samičí) jsou velmi redukované a nenápadné. Mnohem nápadnější jsou plody jejich reprodukčního úsilí, sytě oranžové nepravé peckovice, které skýtají řadu cenných a ceněných látek.

Rakytník řešetlákový je starodávná léčivka, známá svými účinky již od dob Alexandra Velikého a využívaná v tradiční tibetské a čínské medicíně. Také moderní výzkumy potvrdily její účinky, i proto je rakytník široce využíván v potravinářství (není toxický), jako léčivka i v kosmetice.

Léčivé látky jsou obsaženy v listech i plodech. Plody obsahují řadu vitaminů (vit. C, E), karotenoidů (β-karoten, lykopen, lutein, zeaxantin), flavonoidů (isorhamnetin, kvercetin atd.), organických kyselin, aminokyselin atd. Mastné kyseliny jsou v dužnině i semenech (ω-3, 6, 7, 9), kde najdeme i fytosteroly. Rakytníkový olej pomáhá při poraněních kůže, atopické dermatitidě nebo zánětu cervixu (děložního hrdla). Extrakty z listů nebo různé izolované sloučeniny jsou zkoumány také pro své protinádorové působení. U rakytníku byly nalezeny též účinky imunomodulační, antioxidační, kardioprotektivní a řada dalších.

Pro své blahodárné účinky získává rakytník řešetlákový na popularitě i u nás. Jeho pěstování je nenáročné, což se nedá říci o sklizni plodů mezi trnitými větvemi, i když některé odrůdy mají trnů méně. Plody mají různorodé využití, přímá konzumace je však vhodná jen pro nejotrlejší zastánce zdravé výživy (kyselost plodů je velmi výrazná), ale po zpracování na šťávu, marmeládu nebo např. dřeň v kombinaci s jablečnou složkou lze rakytník jen doporučit.

Pokud chcete rakytník pěstovat a sklízet plody, nezapomeňte alespoň na jednoho samčího jedince nedaleko samičích rostlin, jinak se plodů nedočkáte.

• • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • •

Autorka:
RNDr. Lenka Záveská Drábková, Ph.D.
(Taxonomické oddělení; drabkova@ibot.cas.cz
)

• • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • •