ROSTLINNÉ INVAZE, KAM SE ČLOVĚK PODÍVÁ…


Obr. 1: Bolševník velkolepý (Heracleum mantegazzianum)

Obr. 2: Bolševník velkolepý (Heracleum mantegazzianum)

Ačkoliv je šíření rostlin na nová příhodná stanoviště starobylým fenoménem, kterého si povšiml již Charles Darwin při své cestě po Jižní Americe v 19. století (podrobněji v rámečku vpravo), systematicky začalo být studováno až poměrně nedávno.

Jednou z příčin současného intenzivního studia rostlinných invazí byl jejich znatelný nárůst v polovině 20. a ve 21. století v důsledku rostoucí globalizace, hlavně díky rozvoji letecké dopravy. Podle mezinárodní letecké asociace dopravců (IATA, International Air Transport Association) byl v roce 2013 denně přepraven stejný počet osob, jako ve 40. letech 20. století za celý rok. Jedná se o více než osm milionů pasažérů, což si lze představit tak, jako kdybyste během jediného dne přepravili všechny obyvatele Rakouska do jiné země. Z pohledu invazního ekologa je pak důležité si uvědomit, jak velké množství biologického materiálu se za jediný den může přemístit klidně až na úplně druhou stranu zeměkoule. Například prostřednictvím půdy obsahující škůdce, patogeny či semena, která ulpí na podrážkách cestujících. Už asi chápete, proč na dovolené v zahraničí tu a tam zahlédneme rostliny nápadně podobné těm, které dobře známe z naší domoviny. Příkladem může být pampeliška lékařská (Taraxacum sect. Ruderalia), mléč zelinný (Sonchus oleraceus) či jitrocel kopinatý (Plantago lanceolata), které se vyskytují téměř po celém světě, proto je označujeme jako tzv. druhy s kosmopolitním rozšířením. Celosvětově je zavlékáno velké množství rostlin, ale novému prostředí se dokáže přizpůsobit pouze hrstka zavlečených druhů.

V České republice máme podle posledních údajů 1 454 nepůvodních druhů (včetně kříženců a poddruhů), které tvoří zhruba třetinu celkové flóry ČR. Většina druhů zavlečených na naše území však nepřežije ani první mrazíky. Příkladem jsou u nás pěstované letničky. Některé druhy ale po určité době zdomácní a jsou schopny se v novém území dlouhodobě a pravidelně rozmnožovat. Z této skupiny druhů se pak rekrutují invazní druhy, které se dokáží nejen rychle rozšiřovat na značné vzdálenosti od mateřské populace, ale i pronikat do původních společenstev, kde mohou dělat „neplechu“. V České republice řadíme do této kategorie zhruba 60 druhů rostlin, mezi nejznámější patří bolševník velkolepý (Heracleum mantegazzianum – obr. 1 a 2 ), zlatobýl kanadský (Solidago canadensis), netýkavka žláznatá (Impatiens glandulifera) či křídlatky (Reynoutria spp. – obr. 3 ).


Obr. 3: Křídlatka sachalinská (Reynoutria sachalinensis)

Každý druh, který se chová v rostlinném společenstvu agresivně, však ještě nemusí být druhem invazním. Pokud se daný druh vyskytuje ve studovaném území přirozeně, označujeme ho jako druh expanzivní. O rostlinné invazi pak mluvíme až ve chvíli, kdy se rostlinný druh (úmyslně či neúmyslně) dostane prostřednictvím člověka za hranice svého původního areálu. Přičinění člověka je tedy pro rostlinné invaze zásadní a odlišuje je od přirozených migrací, které probíhaly už v dobách ledových a meziledových a které probíhají dodnes. Navíc musí platit podmínka, která odlišuje invazní druhy například od zemědělských plodin, kterou jsme si zmínili již v předchozím odstavci – dokáží se rychle rozšiřovat na značné vzdálenosti od mateřské populace a pronikat do původních společenstev, kde mohou dělat „neplechu“.

Proč ale některé druhy „škodí“ až po zavlečení do nového areálu? V původním areálu se rostlinné druhy běžně vyskytují ve společenstvech s dalšími druhy, se kterými sdílejí nejen společnou evoluční historii, ale i přirozené nepřátele, například škůdce a patogeny. Za úspěch v novém areálu pak obvykle vděčí změně, která introdukci provází. Mohou se například zbavit svých přirozených nepřátel, kteří doposud regulovali jejich početnost, prodělat evoluční změnu za vzniku genotypů s vlastnostmi, které jsou pro invazi výhodné, či prosadit se ve společenstvu, kde druhy s podobnými vlastnostmi chybí, protože mají odlišnou evoluční historii, což samozřejmě zvyšuje jejich konkurenční schopnost a úspěšnost při obsazení nového území.

V příštím čísle časopisu Botanika se můžete těšit na další pokračování povídání o rostlinných invazích. Dozvíte se, co se skrývá za úspěchem některých invazních druhů. Jedním z nich bude kopretina (Leucanthemum vulgare agg. – obr. 4 ), kterou určitě každý z vás zná. V České republice se vyskytuje přirozeně a získala si u lidí velkou oblibu. Možná vás tedy překvapí, že z ní mají na severozápadě USA pěkně „těžkou hlavu“, přestože tam byla zavlečena teprve před zhruba 120 lety.

• • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • •

Autorka:
RNDr. Kateřina Štajerová
(katerina.stajerova@ibot.cas.cz
; Oddělení ekologie invazí)

• • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • •