PRVNÍ NÁLEZ SNĚŽNÝCH ŘAS NA HOŘE OLYMP V ŘECKU


Obr. 1: Pohled na horu Olymp

Bájná hora Olymp, kde sídlí Zeus na Trůnu bohů a metá blesky na provinilce, je zároveň nejstarším a druhově nejbohatším přírodním parkem Řecka. Hora sama je druhým nejvyšším vrcholem Balkánu (2 919 m n. m.) po hoře Musala s výškou 2 925 m n. m. v masivu Rila. Je to spíše pohoří s 52 vrcholky a mnoha hlubokými kaňony. Je proto podivné, že zde nikdo dosud nepátral po běžném fenoménu vysokých hor – kryosestonu. Ten se tvoří v podmínkách, kde sníh vydrží alespoň do poloviny května, to znamená do nadmořské výšky nad 1 000 m, což Olymp bohatě splňuje. O barevném sněhu se zmiňuje už Aristoteles v díle Historie zvířat: „… v dlouho ležícím sněhu jsou červi, a sníh proto dostane načervenalou barvu a také červ, který se v něm rodí, je načervenalý a je chlupatý…“

Při vší úctě ke klasikovi – přehodil příčinu a následek. Ledový červ (Mesenchytraeus solifugus) není příčinou, ale následkem zčervenání sněhu. To je totiž výsledkem přemnožení hlavně zeleného bičíkovce Chlamydomonas nivalis – ten je zodpovědný za sníh červený. Tyto řasy jsou pak potravou ledového červa. Zajímavé je ale i to, že tento ledový červ byl dosud nalezen ve sněhu pouze na Aljašce a v Severní Americe. Možná ale, že šlo o jiný druh či rod. Aristoteles bohužel neudává, kde jej pozoroval nebo od koho o něm slyšel; v jiném díle „Meteorologica“ v kapitole pojednávající o sněhu však zmiňuje hory Thrácie (dnešní Bulharsko). Možná ještě čeká na svého objevitele v některých horách Řecka či Bulharska! Záhadné je ale i to, že sněžný červ není chlupatý, patří totiž do kroužkovců a ti mají štětiny jen řídké.


Obr. 2: Spory Chlamydomonas nivalis v obalu prachových zrnek


Obr. 3: Spora Choromonas nivalis, vlevo ve světelném mikroskopu, vpravo v UV světle (červeně září chlorofyl)


Obr. 4: Saprofytická plíseň Selenotila nivalis v pylovém zrnku lísky

V našich patnácti vzorcích sněhu, sebraných v květnu až červnu 2015 na hoře Olympu, dominoval zelený bičíkovec Chlamydomonas nivalis (obr. 2) v jednom sněhovém poli, v nadmořské výšce 2 680 m. V nižších polohách (1 622 m n. m.) byla dominantou trochu jiná řasa, ale ze stejné skupiny zelených bičíkovců, a to Chloromonas nivalis (obr. 3). Ten byl nalezen ve dvou polích a zbarvuje sníh spíše do žluta či žlutozelena. Oba druhy byly převážně ve stádiu cysty/spory; zoospory s bičíky byly velmi vzácné, to je ale obvyklé. Jiných druhů bylo pramálo: jednoduchá, nevětvená zelená vláknitka Stichococcus allas a zelenivka Cryocystis nivicola. Dále jsme nalezli dvě rozsivky, Surirella linearis, možná novou varietu, a druhá by mohla být Navicula nivalis. Poslední položky byly plísně Chionaster nivalis a Selenotila nivalis (obr. 4). Obě jsou dosud určitou záhadou, soudí se, že jsou to spory dosud nám neznámých druhů. U poslední máme spolehlivá pozorování, že je to saprofyt mrtvých pylových zrnek místní lísky.

Sníh na Olympu nebyl ani v jednom případě zbarven intenzivně a možná proto kryoseston nebudil dosud zájem botaniků. Také se objevuje dlouho předtím, než začnou ze sněhu vyrážet „pořádné“ kytky. Naším cílem ovšem není jenom přidat několik zajímavých položek do seznamu druhů této lokality, pokoušíme se izolovat a testovat tyto sněžné řasy na přítomnost biologicky aktivních látek v rámci projektu BIORAF Technologické agentury ČR. Snad nám sám Zeus, nebo alespoň jeho dcera Pallas Athéna – bohyně moudrosti, budou příznivě nakloněni.

Sněžné řasy jsou zajímavé pro biotechnologii jako možný dárce genů produkujících látky zvyšující odolnost proti zmrznutí (antifreeze proteins), které by mohly u zemědělských plodin podstatně rozšířit jejich areál pěstování na sever i do hor (více v článku „Geneticky modifikované rostliny” v časopise Botanika 2015/1). O to se pokoušel už Mičurin, ale s tehdejšími možnostmi pouhého výběru z přirozené variability to byl běh na velmi dlouhou trať. Dnešní možnosti horizontálního přenosu genů by celý proces neobyčejně zrychlily. To, že sněžné řasy přežívají extrémní podmínky a změny prostředí, je také výsledkem toho, že umí spustit velmi účinné mechanismy opravy své genetické informace, poškozené např. ultrafialovým zářením. Mohly by tedy pomáhat při opravách poškozené DNA i u lidí.

V USA již byl udělen patent na využití extraktů ze sněžných řas v kosmetice a kožním lékařství. Přílišné opalování, jak známo, není neškodné a sněžné řasy to vědí už dávno!

• • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • •

Autoři:
doc. RNDr. Vladislav Cepák, CSc., RNDr. Jaromír Lukavský, CSc., Mgr. Jana Kvíderová, Ph.D.
(Centrum kompetence pro výzkum biorafinací; jaromír.lukavský@ibot.cas.cz
)

• • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • •