NÁVŠTĚVA BOTANICKÉ ZAHRADY V PADOVĚ – ORTO BOTANICO DI PADOVA

Proč navštívit právě botanickou zahradu v Padově? Je to nejstarší akademická botanická zahrada na světě a patří ke světovému kulturnímu dědictví UNESCO. V botanické zahradě v Padově si každý přijde na své. Přibližná plocha 22 000 m2 nabízí nepřeberné množství rostlin, které zaujmou nejen studenty a vědce, ale i příchozí turisty. Nápad porozumět světu rostlin se zrodil v době renesance, kdy byl kladen velký důraz na studium a vědění. Prakticky využitelné rostliny byly tříděny a zařazovány, rozlišeny na léčivé a jedovaté, objevovány byly i jejich účinky na organismus. O založení zahrady a herbáře rozhodla Benátská republika na žádost zdejší univerzity, která byla založena již v roce 1222.

O vznik zahrady v roce 1545 se zasloužil především tehdejší profesor výuky léčivých rostlin Francesco Bonafede. Pozemek, kde se zahrada rozprostírá, patřil benediktinům, kteří si zde pěstovali léčivé byliny dávno před výstavbou zahrady. Zahrada měla naučit studenty pěstovat léčivé rostliny, tzv. ,,jednoduché rostliny‘‘ (Orto dei semplici). Najdeme zde nejen vegetaci středozemního klimatu, ale díky obchodním kontaktům Benátek s celým světem se zahrada obohatila i o rostliny exotické, pocházející často ze vzdálených tropických oblastí.

Zahrada se dnes pyšní asi 7 000 druhy rostlin a má po celou svoji existenci zachovanou centrální část.

Uvnitř centrální zahrady je zasazena od roku 1585 palma žumara nízká (Chamaerops humilis, arekovité), neboli ,,palma di Goethe“, která je v současnosti chráněna v novodobém skleníku. Básník J. W. von Goethe píše o této rostlině ve své eseji Proměny rostlin, proto pojmenování „Goetheho palma“. Šácholan velkokvětý (Magnolia grandiflora, šácholanovité) zdejší zahrady, zasazený v roce 1786, je považován za nejstarší v Evropě. Historické stromy nalezneme v arboretu z 18. století, kde nás svojí korunou zaujme už z dálky velmi starý jinan dvoulaločný (Ginkgo biloba, jinanovité) z roku 1750. Ve vnějším arboretu u vstupu můžeme obdivovat obrovský platan východní (Platanus orientalis, platanovité) z roku 1680.

Značně velká sbírka léčivých a aromatických rostlin se nachází v Hortus cinctus, tato sbírka je pokračováním známé původní Horto medicinale, ve které jsou pěstovány tzv. ,,historické“ léčivé rostliny, často využívané v minulosti, ale v dnešní době již považované za obsoletní. Např. rozvětvený jedinec chvojníku urostlého (Ephedra procera, chvojníkovité) obsahuje jako všechny chvojníky alkaloidy (efedrin a jeho deriváty). Dříve se využíval jako psychostimulans a díky svému bronchodilatačnímu účinku i dnes nalézá uplatnění v etnomedicíně jako antiastmatikum. Dnes se efedrin získává především chemickou syntézou. V Hortus cinctus roste mnoho klasických léčivých rostlin, které se v medicíně využívají i dnes, ale tato část se osazuje i novými rostlinami, u kterých byly nově zjištěny léčivé účinky nebo nové, dříve neznámé obsahové látky. Vzácným polokeřem je katarant (barvínkovec) růžový (Catharanthus roseus, toješťovité) původem z Madagaskaru, jehož obsahové látky (především indolové alkaloidy vinblastin a vinkristin a jejich deriváty) se používají v onkologii k léčbě leukémie a dalších typů nádorových onemocnění. Další nápadná rostlina je smldinec bradavičnatý (Dioscorea bulbifera, smldincovité). Rod smldinec zahrnuje stovky druhů, většina z nich roste v tropech. Jejich hlízy obsahují velké množství škrobu a obyvatelé tropů proto některé druhy zařadili do svého jídelníčku, např. jam čínský (Dioscorea batatas). Některé druhy díky obsahu steroidních saponinů nalézají využití jako prekurzory při syntéze steroidních hormonů. Obsahové látky podobné hormonům obsahuje i keř s fialovými květy, drmek obecný (Vitex agnus-castus, sporýšovité, obr. dole). Plody drmku se kvůli obsahu flavonoidů (kasticin), iridoidů a dalších látek využívají jako farmaceutická surovina. Obsahové látky drmku svojí strukturou připomínají pohlavní hormony a kvůli účinku na endokrinní systém pomáhají při menopauze a menstruačních potížích. Díky svým účinkům je drmek již od dob antiky zasvěcen bohyni plodnosti Héře. Vypráví se, že plody drmku, tzv. ,,mnišský pepř‘‘, byly mnichy používány jako dochucovadlo pokrmů a ti tak díky jeho obsahovým látkám mohli snáze dodržovat celibát. Mniši pak drmek rozšířili i do dalších částí Evropy. Zajímavou rostlinou pro své plody – ostnaté červené tobolky – a vysoký vzrůst (přes 2 m) je jedovatý skočec obecný (Ricinus communis, pryšcovité, obr. dole), z jehož semen se lisuje olej. Semena obsahují vysoce toxický lektin ricin, který však ve vylisovaném oleji není přítomen, takže otrava nehrozí. Olej obsahuje velké množství nenasycené mastné kyseliny ricinolejové a díky svému přímému vlivu na zažívací systém se využívá jako laxativum (projímadlo). Dále pomáhá při dermatologických potížích a své využití má i v potravinářství, především v jihovýchodní Asii.

Zvídavého návštěvníka zaujmou v tomto sektoru druhy, které nejsou využívány jako léčivé byliny. Proč se tam nacházejí? V zahradě mají své místo oprávněně, protože obsahují látky, které se ve farmaceutickém průmyslu využívají k polosyntéze látek využívaných v medicíně. Mezi tyto zástupce patří např. tis červený (Taxus baccata, tisovité). Obsahuje totiž 10-deacetylbaccatin III, který se využívá k polosyntéze paclitaxelu, látky s protinádorovým účinkem, registrované pod obchodním názvem Taxol.


Drmek obecný

Skočec obecný

Podražec vonný

Možná některé návštěvníky překvapí, že určité jedovaté rostliny jsou vysázené i v sektoru léčivek. Obsahové látky většiny těchto rostlin jsou v běžném množství toxické, při požití mohou tedy způsobit ihned otravu, některé z nich však vykazují v malém množství léčivý účinek. Jedním z těchto zástupců je např. náprstník (Digitalis, krtičníkovité), vyskytující se asi ve 20 druzích, který obsahuje kardioaktivní glykosidy (digitoxin, digoxin, gitoxin a další) a steroidní saponiny (digitonin). Tyto látky se v malém množství používají jako kardiotonika – látky posilující činnost srdce. Určitá část je věnována rostlinám, jež obsahují tropanové alkaloidy. Rulík zlomocný (Atropa bella-donna, lilkovité) obsahuje hyoscyamin, atropin a skopolamin. Využití má list i kořen, a to jako spazmolytikum zažívacího a močového traktu.

Chloubou zahrady jsou moderní skleníky „Il giardino della biodiversitá“, které přesně napodobují klimatické podmínky pěstovaných rostlin. Zajímavostí je, že novější část zahrady se skleníky ,,Biodiversity Garden‘‘ byla postavena na místě bývalé městské továrny velice ekologickým způsobem. Jsou schopny čerpat většinu energie ze slunečních paprsků. Z prostoru před skleníky je překrásný výhled na baziliku Sant’ Antonio přes leknínová jezírka (obr. vpravo). Ve sklenících ,,Biodiversity Garden‘‘ zaujme leknín ostnitý (Euryale ferox, leknínovité) s velkými plovoucími listy, který pochází z Asie a pěstuje se pro semena obsahující značné množství škrobu. Těšit se můžete také např. na popínavou rostlinu podražec vonný (Aristolochia odoratissima, podražcovité, obr. nahoře), která má nádherné květy a zajímavostí je, že v okolí venezuelského jezera Maracaibo Lake se po staletí využívá jako protijed při hadím uštknutí.

Obě části zahrady, jak centrální, tak Biodiversity Garden mě ohromily množstvím různých druhů rostlin. Protože mám vzhledem ke svému povolání osobní zájem na jejich poznávání, byla pro mě tato návštěva takovým zážitkem, že jej nemůže popsat jediný článek. Neváhejte proto navštívit tento klenot, zahradu, která je po staletí jednou z nejkrásnějších v Evropě.

Další informace najdete na www.ortobotanicopd.it

• • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • •

Autorka:
Mgr. Lenka Pešlová
(lpeslova6@atlas.cz
)

• • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • •