DEPOZITA PYLU V NETOPÝŘÍM GUÁNU V JESKYNI DOMICA (SLOVENSKÝ KRAS)


Obr. 1: Vrápenec jižní (Rhinolophus euryale). Jedná se o středně velký druh letounů z čeledi vrápencovitých, který je rozšířen v širším mediteránu, na sever jeho areál zasahuje do střední Francie a až na jižní Slovensko. Jeskyně Domica tedy leží na nejsevernější hranici areálu jeho výskytu.

Při náhodném průzkumu dómu Palmový háj v jeskyni Domica ve Slovenském krasu bylo zjištěno, že generace turistů procházejí kolem doposud nepovšimnuté, asi jeden metr vysoké kupy čehosi, co bylo později speleology identifikováno jako pozůstatky netopýřího trusu, takzvaného guána. Po určité době jsme obdrželi vzorky guána, které jemností připomínaly jezerní usazeniny a které anaerobní organismy rozložily v homogenní neporézní hmotu. Guáno jsme připravili k analýze fosilních pylových zrn a k analýze netopýří potravy. Vzorky pro mikroskopickou pylovou analýzu jsme připravovali tak, jak je obvyklé, loužením v kyselinách, abychom odstranili cytoplazmu vyplňující pylové buňky a odkryli odolnou sporopolleninovou stavbu pylových zrn s typickými morfologickými znaky pro jejich určení do druhu dřevin nebo bylin. Vzhledem k omezenému přístupu vzduchu byla pylová zrna v kupě guána velmi dobře zachována. Zbytky netopýří potravy, tedy nestrávené chitinózní schránky hmyzu, a chloupky ze srsti netopýrů, byly identifikovány makroskopicky.

Chtěli jsme vědět, odkud pocházel pyl zjištěný v hlubokém jeskynním systému a jestli podle něj bude možné rekonstruovat vegetaci v okolí jeskyně Domica a lovecké výpravy netopýrů za kořistí. Nejdříve bylo zjišťováno stáří kupy netopýřího guána. Vzorky guána byly odeslány k radiometrickému datování izotopu uhlíku 14C, které určilo dobu hromadění guána překvapivě na jeden tisíc let.

Při posuzování zjištěných pylových spekter bylo nutné se seznámit se způsobem života druhu netopýra vrápence jižního (Rhinolophus euryale, obr. 1), který tvoří početnější agregace v jeskyni Domica. Domica a další jeskyně v okolí se skládají z rozsáhlých podzemních systémů, kde se nacházejí jak netopýří letní rozmnožovací kolonie, tak i zimoviště. Hluboko zaříznutá údolí Silické planiny s termofytní vegetací jsou vhodné k jejich nočním lovům, kde se kořistí stávají především noční motýli a ostatní druhy hmyzu ze skupin dvoukřídlých a brouků.

Pyl se do netopýřího guána dostal tak, že hmyz navštěvoval řadu květů kvůli nektaru a při tom na jeho těle ulpívala pylová zrna, která pak netopýr pozřel spolu s hmyzem. Zároveň je pyl rozptýlen ve vzduchu a usazoval se tedy i na tělech létavého hmyzu. Netopýři na nočních výpravách za kořistí prolétávají ve výšce 3–4 m v křovinném a stromovém patru vegetace. Na své srsti si odnášeli i pyl z této regionální vegetace. Nashromážděná potrava se z trávicího traktu celé netopýří kolonie, která může čítat až 1 000 jedinců, vylučovala na dno jeskyně. V kupě guána se potom objevil jednak pyl z hmyzu, který prošel trávicím ústrojím netopýrů, jednak pyl zachycený v srsti netopýrů, který opadával při návratu do kolonie, ale hlavně se dostával do trávicího ústrojí, když si netopýři olizováním čistili srst a létací blány. V pylovém spektru je tedy obsažen pyl jak hmyzosprašných, tak i větrosprašných rostlin. A podle nich jsme mohli rekonstruovat jak vegetaci v okolí jeskyně Domica, tak trasy netopýřích výprav.


Obr. 2: Pylové zrno hvozdíku péřitého (Dianthus plumarius)


Obr. 3: Pylové zrno hvozdíku pyšného (Dianthus superbus)

Pyl nalezený ve vzorcích hojně pocházel z hmyzosprašných dřevin, jako je javor, dřín obecný, jasan zimnář a vrby. K hmyzosprašným bylinám v nálezech pylu ze vzorků jeskyně Domica patřil koukol polní, kerblík lesní a pyl z různých druhů čeledi miříkovitých (máčka ladní), hvězdnicovitých (bodlák, starček), růžovitých (tužebník, mochna, krvavec toten), brukvovitých a hluchavkovitých. Z čeledi hvozdíkovitých byly zjištěny i velmi vzácné vápnomilné druhy, jako jsou hvozdík péřitý (obr. 2) a hvozdík pyšný (obr. 3), které patří ve Slovenském krasu k chráněným druhům. K hmyzosprašným rostlinám patří i netýkavka, ochmet a jmelí.

Podle nalezeného pylu větrosprašných druhů jsme mohli rekonstruovat okolní vegetaci, a tak zjistit oblast, kde netopýři během nočních letů lovili. Netopýří loviště byla omezena několika skalními biotopy a úzkými roklemi s vyvinutým křovinným patrem s dřínem a trnkou, údolím řeky s olší a vrbou a v doletu byly i teplomilné listnaté dřeviny s jasanem zimnářem a dubem cerem. Chtěli jsme také vědět, v kterých ročních obdobích netopýři jeskyni obývali. K tomu nám dopomohla květní fenologie. Doba kvetení jednotlivých druhů dřevin a bylin, jejichž pylová zrna byla v pylu nalézána, pokrývala celé vegetační období. Nejdříve kvetoucí dřeviny, jako je líska, olše, bříza a dřín obecný, které kvetou již února. Dále od března kvetoucí jalovec, dub, buk, tis, jilm, ořešák a většina nahosemenných dřevin kromě borovice, která kvete později. Jmelí, kvetoucí od března, zatímco ochmet kvetoucí až od května.

Mezi bylinami nejdříve kvete pelyněk již od dubna, naproti tomu ambrozie se šíří vzduchem až od června, ale vegetační dobu má velmi dlouhou, až do podzimu. Pyl čeledi brukvovitých se rovněž ukazuje velmi záhy, již v dubnu. Většina nalezeného pylu pochází z bylin kvetoucích od května do července. Od července do září zase kvete rákos a různé druhy čeledi hvězdnicovitých. Kopřiva se šíří vzduchem od června do září. Vegetační sezónu uzavírá světlík, kvetoucí v říjnu, nejpozději z nalezených druhů. Z uvedeného vyplývá, že se netopýři živili kořistí hmyzu v okolí jeskyně Domica po celé vegetační období, od jara až do pozdního podzimu, kdy se uchylovali k zimování.

Mezi zajímavé zjištěné dřeviny patří tis červený (Taxus baccata, obr. 4 ), který do nynějška vzácně roste na skalních stěnách Silické planiny, jasan zimnář (Fraxinus ornus, obr. 5 ) a dub cer (Quercus cerris). O teplém klimatu svědčí i pyl cizopasných epifytů ochmetu (Loranthus europaeus, obr. 6 ) a jmelí (Viscum album), jejichž pylová produkce je velmi nízká, a přesto se pyl těchto rostlinných parazitů ve vzorcích z jeskyně Domica nalézal velmi často.

Publikovány byly i výsledky palynologických analýz netopýřího guána z dalších jeskyní v Evropě (Măgurici Cave v Rumunsku, La Grande Grotte d’Arcy-sur-Cure ve Francii, z několika jeskyň v jihovýchodním Španělsku, z jeskyně Ogof Draenen ve Walesu) a z USA, (jeskyně Tumbling Creek Cave near Protem, Missouri). Rovněž bylo palynologicky analyzováno guáno i jiných savců, např. damanů skalních (Procavia capensis) v saharské Africe nebo guáno divokých koz v aridních oblastech Španělska.

• • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • •

Autoři:
PhDr. Helena Svitavská-Svobodová, CSc.
(Oddělení vegetační ekologie; helena.svitavska@ibot.cas.cz
), RNDr. Michal Andreas, Ph.D. (Přírodovědecká fakulta, Univerzita Hradec Králové; michal.andreas@uhk.cz)

Více v:
Folia Geobotanica 50: 49–61, 2015.

• • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • •