ZAJÍMAVOSTI ZE SVĚTA ROSTLIN – ARCHIV

Na této stránce najdete archiv fotografií a textů publikovaných na facebookových stránkách časopisu Botanika.


Pohanka obecná – zajímavá bezlepková plodina

26. 6. 2016

Pohanka obecná (Fagopyrum esculentum) je další významnou plodinou, která pochází z Číny, kde se pěstuje již přes 3 tisíce let. Na našem území byla známa minimálně již ve 12. století, intenzivně byla pěstována v 16. a 17. století, aby později ustoupila obilninám pro velkovýrobu bílého pečiva.

V poslední době se však pohanka vrací a to je jistě dobře.

Z botanického hlediska pohanka není obilovina, neboť nepatří mezi trávy (Poaceae), tj. čeleď s klasickými obilninami jako jsou pšenice, ječmen, žito, oves, kukuřice, rýže, proso, čirok.

zobraz více ▼

Kam tedy vlastně patří? Pro někoho překvapivě je pohanka zástupcem čeledi rdesnovité (Polygonaceae), kam patří např. rdesno, šťovík nebo křídlatka. Bílé (či narůžovělé) oboupohlavné květy pohanky dají vzniknout trojbokým hnědým nažkám. Hnědé oplodí se odstraňuje a získaná semena se dále zpracovávají (kroupy, lámanka). Semena mají výživově ceněné látky. Jsou to bílkoviny, aminokyseliny, mastné kyseliny, minerály a vitamíny, ale především flavonoid rutin.

Rutin je obsažen ve všech částech pohanky (květenstvích, lodyhách, listech i semenech, nejméně v kořenech) a jeho význam pro zlepšování lidského zdravotního stavu je obecně znám především u kardiovaskulárního systému (např. zlepšuje elasticitu cévní stěny, snižuje krevní tlak i cholesterol). Nejnovější výzkumy však ukazují také jeho antioxidační, protizánětlivé, antidiabetické, neuroprotektivní, či dokonce protinádorové účinky.

Velkou výhodou pohanky je také nulový obsah lepku (glutenu), pro osoby s jeho sníženou tolerancí, alergií nebo přímo trpící celiakií je tedy pohanka velmi vhodná. Pěstování pohanky je nenáročné, poslední termín výsevu je v polovině července (optimálně od konce dubna do poloviny května), tak proč to nezkusit letos nebo příští rok, pokud máte možnost?

zobraz méně ▲


RAKYTNÍK
18. 10. 2015

TŘAPATKA
13. 9. 2015

OSTROPESTŘEC
30. 8. 2015

KOPŘIVA
22. 8. 2015

Rakytník řešetlákový – léčivka z Tibetu

Podle nejnovějších výzkumů pochází známý keř rakytník řešetlákový (Hippophae rhamnoides) z oblasti Tibetské náhorní plošiny, odkud se rozšířil do dalších částí světa…

zobraz více ▼

– do severní Číny, Mongolska, na Sibiř, do Malé a Střední Asie a Evropy. Ze sedmi druhů rodu rakytník se pouze rakytník řešetlákový takto rozšířil, ostatní druhy se vyskytují jen v oblasti svého vzniku a přilehlých regionech.

Čím je tato rostlina zajímavá? Kořeny rakytníku vytváří hlízky se symbiotickými bakteriemi, vázajícími vzdušný dusík. Dále, jedná se o dvoudomou rostlinu – existují tedy samičí a samčí jedinci. Oba typy květů (samčí i samičí) jsou velmi redukované a nenápadné. Mnohem nápadnější jsou plody jejich reprodukčního úsilí, sytě oranžové nepravé peckovice, které skýtají řadu cenných a ceněných látek.

Rakytník řešetlákový je starodávná léčivka, známá svými účinky již od dob Alexandra Velikého a využívaná v tradiční tibetské a čínské medicíně. Také moderní výzkumy potvrdily její účinky, i proto je rakytník široce využíván v potravinářství (není toxický), jako léčivka i v kosmetice. Léčivé látky jsou obsaženy v listech i plodech. Plody obsahují řadu vitaminů (vit. C, E), karotenoidů (beta-karoten, lykopen, lutein, zeaxantin), flavonoidů (isorhamnetin, quercetin ad.), organických kyselin, aminokyselin etc. Mastné kyseliny jsou v dužnině i semenech (omega -3, 6, 7, 9), kde najdeme i fytosteroly. Rakytníkový olej pomáhá při poraněních kůže, atopické dermatitidě nebo zánětu cervixu. Extrakty z listů nebo různé izolované sloučeniny jsou zkoumány také pro své protinádorové působení. Imunomodulační, antioxidační, kardioprotektivní a řada dalších účinků byla také nalezena u rakytníku.

Pro své blahodárné účinky získává rakytník řešetlákový na popularitě i u nás. Jeho pěstování je nenáročné, což se nedá říci o sklizni plodů mezi trnitými větvemi, i když některé odrůdy mají trnů méně. Plody mají různorodé využití, přímá konzumace je však vhodná jen pro nejotrlejší zastánce zdravé výživy (kyselost plodů je velmi výrazná), ale po zpracování na šťávu, marmeládu nebo např. dřeň v kombinaci s jablečnou složkou lze rakytník jen doporučit. Pokud chcete rakytník pěstovat a sklízet plody, nezapomeňte alespoň na jednoho samčího jedince nedaleko samičích rostlin, jinak se plodů nedočkáte.

zobraz méně ▲

Léčivý ostropestřec mariánský

Tato rostlina patří do čeledi hvězdnicovité (Asteraceae), kterou jsme si zde již několikrát ukázali u různých zástupců (např. sedmikráska chudobka, pampeliška).

zobraz více ▼

Připomeňme si jen, že to, co se jeví jako květ, není květ, ale květenství složené z mnoha menších květů, zvané úbor.

Oproti sedmikrásce má ostropestřec mnohem větší úbor, tvořený oboupohlavnými trubkovitými květy s fialově zbarvenou korunou. Květy jsou většinou samosprašné (autogamní) a plodem jsou nažky (což platí pro celou čeleď).

Celá rostlina má potenciál pro různorodé využití jako potravina (výhonky, úbory – nepravé/divoké artyčoky, olej z nažek) či krmivo, nicméně právě nažky jsou zdrojem cenných bioaktivních látek. V ochranných vnějších vrstvách (oplodí a osemení) jednosemenného plodu (nažky) se koncentruje směs flavonolignanových látek, známá pod názvem silymarin. Jeho hlavní složkou je silybin (syn. silibinin, silybinin).

Nechceme Vás příliš zahrnovat nekonečným výčtem jeho léčivých účinků. Tradiční použití jako léku na ochranu jater se potvrzuje dodnes, jak u virové hepatitidy, tak u cirhózy jater způsobené alkoholem. Ostropestřec může pomoci i při otravě jedovatými muchomůrkami, pokud je podán do 24 hodin po otravě. Muchomůrka zelená (Amanita phalloides) totiž obsahuje extrémně silné hepatotoxiny.

Další účinky silymarinu jsou např. protizánětlivé, snižující hladinu krevního cukru (antidiabetické), antioxidační, neuroprotektivní. Také snižuje hladinu cholesterolu. Jeho role v léčbě různých typů nádorových onemocnění a v ochraně před negativními účinky chemoterapie byla ukázána v řadě vědeckých studií.

Docela zajímavý bodlák, co říkáte?

zobraz méně ▲


Echinacea purpurea – otazníky nad léčivkou stále přetrvávají

Podívejme se na dalšího zástupce početné čeledi hvězdnicovité (Asteraceae), třapatku nachovou (Echinacea purpurea), pocházející ze Severní Ameriky.

zobraz více ▼

Určitě jste její jméno již někdy zaslechli. Rostlina je známá hlavně jako podpůrná léčivka při nachlazení a chronických infekcích dýchacích cest, potenciálně stimulující imunitní systém.

Třapatka obsahuje různorodou směs bioaktivních látek, významnou skupinu představují především alkamidy, obsažené hlavně v kořenech. Rostlina by se však NEMĚLA užívat u řady onemocnění (tuberkulóza, leukémie, roztroušená skleróza, další autoimunitní onemocnění etc.).

A jak je to tedy s jejími léčivými účinky? Z tohoto hlediska proběhlo několik klinických studií, které její účinky proti nachlazení zatím přesvědčivě neprokázaly. Rostlina může mít ale různé nežádoucí účinky a předpokládají/zkoumají se případné nežádoucí interakce s léčivy (především s imunosupresivy).

Ať je to jak chce, možná se účinky i bezpečnost látek obsažených v třapatce časem potvrdí. A pokud se nepotvrdí? Můžeme se i nadále kochat pohledem na velké úbory třapatek. Nejsou krásné?

zobraz méně ▲

Kopřiva dvoudomá – plevel nebo nadějná léčivka?

Černobílý pohled na rostliny, jejich dělení na dobré a špatné, hezké a ošklivé, užitečné a škodlivé/plevelné, může být mnohdy příliš subjektivní až poněkud zavádějící.

zobraz více ▼

Jak se dívat na rostlinu, která může být opravdu plevelem, pro někoho asi nepříliš přitažlivým, který Vás navíc „popálí“, když na něj sáhnete, ale současně je významnou léčivkou? Podívejme se na ni s nadhledem, jak se sluší nejen, pokud jde o vědecké bádání.

Kopřiva dvoudomá patří do čeledi kopřivovité (Urticaceae), zahrnující asi 50 rodů jednoletých až vytrvalých bylin. K našim zástupcům patří dva rody, kopřiva (Urtica) a drnavec (Parietaria). Mezi naše nejznámější kopřivy pak patří kopřiva dvoudomá (Urtica dioica) a kopřiva žahavka (Urtica urens).

Kopřiva dvoudomá má květy jednopohlavné (samčí a samičí zvlášť), umístěné v jednopohlavných květenstvích (chudokvětá klubíčka ve složených květenstvích) na samčích nebo samičích rostlinách. Prašníková květenství jsou přímá, latovitá a řídká, prašníkové květy mají 4 okvětní lístky stejné velikosti a zakrnělý pestík. Pestíková květenství bývají kratší, klasovitě nebo hroznovitě upořádaná, pestíkové květy mají také 4 okvětní lístky (dva vnitřní větší – za plodu často dužnatějící, dva vnější menší) a pestík s kratičkou až neznatelnou čnělkou a velkou, štětinatě chlupatou bliznou. Na bližší pozorování však doporučujeme botanickou lupu. Mohou existovat i rostliny jednodomé a vzácně dokonce i rostliny s oboupohlavnými květy. Plodem kopřivy jsou vejčité nažky (vel. cca 1 mm). Kopřivu dvoudomou najdeme hlavně v mimotropických oblastech celého světa.

Co dále dělá kopřivu kopřivou? Všichni vědí, že kontakt s ní vyvolá „popálení“ – svědivou reakci pokožky na látky uvolněné z žahavých chlupů (žláznatých trichomů). Ulomení špičky trichomu vede k uvolnění směsi látek, především histaminu, kyseliny mravenčí, acetylcholinu a serotoninu. To ale nejsou jediné zajímavé bioaktivní látky v kopřivě obsažené. Mezi další patří fytosteroly, saponiny, flavonoidy (např. rutin, quercetin), taniny, mastné kyseliny, vitamíny, atd.

Kopřiva měla a má své místo v tradiční medicíně mnoha zemí. Její příznivé účinky jsou známy při léčbě krvácení, astmatu, alergií, revmatismu, urologických problémů, nebo při detoxikaci organismu. I mnohé nejnovější výzkumy potvrzují její účinky antioxidační, antidiabetické (snižuje hladinu glukózy), hepatoprotektivní (ochrana jater), protizánětlivé, analgetické, v léčbě artritidy. Kopřiva také snižuje krevní tlak. V současnosti je zkoumáno (se slibnými výsledky) její potenciální protinádorové působení (např. u karcinomu prostaty či prsu). Nezapomínejme také na využití kopřivy v kosmetice (např. v péči o vlasy) nebo jako přadné rostliny.

Na obrázku jsme Vám vyfotili samičí a samčí rostlinu a detail samičích květů.

zobraz méně ▲


NETÝKAVKA
13. 8. 2015

ARÓNIE
7. 8. 2015

ZLATICE a spol.
28. 5. 2015

ŠŤAVEL
23. 5. 2015

Netýkavka žláznatá (Impatiens glandulifera)

Pokud míříte v těchto horkých dnech k vodním tokům, rybníkům či do lesa, je docela možné, že narazíte na rostlinu pocházející z Himálaje, které se u nás dobře daří.

zobraz více ▼

Poznáte ji podle nápadných květů, které omamně voní, takže její přítomnost „ucítíte“ již ze vzdálenosti mnoha metrů. Zralé tobolky vystřelující v době zralosti semena (po dotyku) asi nemusíme představovat.

Její nepůvodní výskyt je předmětem mnoha výzkumů. Více se o této až dva metry vysoké rostlině můžete dozvědět v jednom z minulých čísel časopisu Botanika.

zobraz méně ▲

Zlatice, zlatý déšť, akát a šeřík

Zlatice a zlatý déšť - pod těmito lidovými názvy si různí lidé často představují různé druhy rostlin. Botanici by Vám však řekli, že základem je latinská nomenklatura (názvosloví).

zobraz více ▼

Prvně jmenovaná, zlatice čili Forsythia, patří do čeledi olivovníkovité (Oleaceae). U nás se často pěstuje např. zlatice prostřední (Forsythia × intermedia). Často je označována, nesprávně, jako zlatý déšť. Toto označení však patří zástupci čeledi bobovité (Fabaceae), s názvem štědřenec odvislý (Laburnum anagyroides). Do třetice bychom Vám rádi představili trnovník akát (Robinia pseudoacacia), strom či keř s bílými květy, který je také z čeledi bobovitých. A nakonec, šeřík obecný (Syringa vulgaris), z čeledi olivovníkovité (Oleaceae).

Co uvedené rostliny spojuje? Trnovník akát se štědřencem odvislým z čeledi bobovité, a zlatici se šeříkem z čeledi olivovníkovité spojují především příbuzenské svazky a tedy i některé společné morfologické znaky. Dále jsou si podobné fenologicky – tedy z hlediska doby kvetení. Akáty, štědřenec i šeříky můžeme pozorovat kvést přibližně ve stejnou dobu (tedy s maximem nyní). Nejčasněji kvete zlatice (v dubnu). Ani jedna z uvedených rostlin nepochází od nás. Na kráse jim to však neubírá.

zobraz méně ▲


Tajemný původ arónie černoplodé

Stále oblíbenější keř na našich zahrádkách patří do čeledi růžovité (Rosaceae).

zobraz více ▼

A pokud jej pěstujete, získali jste jej patrně pod názvem Aronia melanocarpa cv. ´Nero´.

Podívejme se, jak je to s jeho původem. Rod Aronia pochází ze Severní Ameriky a má dva druhy - Aronia melanocarpa (tmavě modré plody) a A. arbutifolia (červené plody). Aronia × prunifolia je patrně hybridního původu mezi uvedenými druhy. Šlechtění arónie se věnoval I. Mičurin, který vyšlechtil rostlinu, která je někdy nazývána druhem A. mitschurinii, častěji je považována za kultivar Aronia melanocarpa ´Nero´, s velmi podobnými kultivary, např. ´Viking´, ´Mackenzie´ či ´Galicjanka´. Její původ je ale poněkud složitější a často sporný.

Hybridní rostlina ×Sorbaronia fallax byla potomkem mezirodového křížení Sorbus aucuparia (jeřáb ptačí, eurasijský druh) × Aronia melanocarpa (arónie černoplodá, severoamerický druh) a stála patrně na počátku vzniku kultivaru ´Nero´. Ten vznikl patrně zpětným křížením ×Sorbaronia fallax s A. melanocarpa nebo samotné ×Sorbaronia fallax, jak genetickými testy prokázal profesor Mark Brand z University of Connecticut (USA). I proto lze pozorovat morfologické rozdíly mezi původní a Mičurinem vyšlechtěnou arónií.

Vzhledem k široké nabídce kultivarů je jejich původ někdy obtížné vysledovat, ale je vysoká pravděpodobnost rodičovské role jeřábu v genomu pěstované arónie. A jak se mohou takové hybridní rostliny vzniklé umělým zásahem člověka vlastně vůbec rozmnožovat? Odpověď najdeme ve slově apomixie, představujícím asexuální klonální rozmnožování, bez nutnosti opylení. Ukázali jsme si jej např. u pampelišek, ale je běžné také právě v čeledi růžovité (Rosaceae). Složitý proces apomixie vede k vyřešení chromozomálních disbalancí u hybridů, kteří jsou tak schopni se dále rozmnožovat pomocí semen.

Na plantážích v různých zemích včetně České republiky jsou tedy pěstovány rostliny s „uměle vytvořeným“ genomem, pocházejícím z odlišných geografických oblastí. Připomeňme, že předpokládaný rodičovský druh Sorbus aucuparia (jeřáb ptačí), je eurasijský druh, který by se bez zásahu člověka se severoamerickou arónií (tedy s druhým rodičovským druhem) nemohl (fyzicky) křížit.

Plody arónie (malvice) jsou nejen zpestřením jídelníčku, ale mají blahodárné zdravotní účinky. Jmenujme např. vysoký obsah antioxidantů ze skupiny polyfenolických látek, především flavonoidů. Od květu (květen) uběhnou přibližně tři měsíce, než je plody možné sklízet. Plody arónie se hodí především do kompotů, marmelád a výrobu šťávy; čerstvé mají mírně svíravou chuť. A Vám, kteří arónii dosud neznáte, ji můžeme jen doporučit.

zobraz méně ▲

Šťavel kyselý (Oxalis acetosella)

Rádi bychom Vám představili drobnou bylinu z čeledi šťavelovité (Oxalidaceae).

zobraz více ▼

Šťavel kyselý je rostlinou, která má typické pětičetné květy, s květním obalem rozlišeným na kalich (5 kališních lístků) a korunu (pět bílých korunních lístků).

Rozmnožovací orgány představují samičí semeník z pěti plodolistů a pěti čnělkami s bliznou, a 10 tyčinek, tedy samčích pohlavních orgánů, nesoucích prašníky s pylovými zrny. Plodem je tobolka.

Drobné rostlinky rostoucí obvykle ve velkých počtech pospolu najdete v lesích a hájích, kde právě kvetou.

zobraz méně ▲


BŘÍZA
15. 5. 2015

HABR
13. 5. 2015

BUK
10. 5. 2015

BLATOUCH
30. 4. 2015

Jehnědovitá květenství břízy

Mezi další běžné větrosprašné a jednodomé stromy patří bříza (Betula). I ona právě kvete.

zobraz více ▼

Zkuste se na ni tedy podívat očima botanika. Co spatříte?

Napovíme Vám. Nejpravděpodobněji uvidíte břízu bělokorou (Betula pendula), často již jako statný strom s pružnými větvemi vlajícími ve větru, typický svou bílou, „papírovitou“ borkou na povrchu kmene.

Pokud si pospíšíte, můžete nyní ještě vidět samčí květy v samčích jehnědách, které už možná ale mnohde opadaly, ale jistě spatříte samičí jehnědy. Ty jsou zelené a každým dnem se zvětšují s tím, jak se vyvíjí oplozené vajíčko v samičích květech v semeno, tvořící plod - nažku. Ta je křídlatá, křídla jí umožňují snadné šíření větrem (anemochorii), což můžeme pozorovat později, v době zralosti.

Víte, že bříza je také léčivka? Kromě chorob ledvin a močového ústrojí stojí za zmínku také její antirevmatické účinky i využití v kosmetice při péči o pleť či vlasy. Bříza obsahuje betulin a betulinovou kyselinu – tyto látky a jejich deriváty jsou zkoumány pro své protinádorové působení.

zobraz méně ▲

Poznáte květy buku?

Tedy, lépe řečeno, jeho květenství? Květen je měsíc, kdy je můžeme pozorovat.

zobraz více ▼

Buk lesní (Fagus sylvatica) má květenství samčích květů ve svazečcích a samičí květy jsou uspořádány po dvou v červenavé číšce, porostlé dlouze chlupatými, později dřevnatějícími výrůstky. Plody jsou známé bukvice – trojboké nažky uzavřené v dřevnaté číšce.

Věděli jste, že buk lesní byl dříve mnohem běžnější než v současnosti? Již od neolitu ustupoval zemědělství a také jej na mnohých místech nahradily např. smrkové monokultury. Buk lesní se u nás vyskytuje obvykle od 300 do 1 000 m n. m.

zobraz méně ▲

Habr obecný

Při návštěvě smíšeného lesa nebo parku v květnu můžeme pozorovat květenství habru obecného (Carpinus betulus).

zobraz více ▼

Jedná se opět o strom či keř, který má květy uspořádané v jehnědovitých květenstvích na jedné rostlině, je tedy jednodomý. Samčí jehnědy jsou válcovité s jednotlivými květy v úžlabí brvitých listenů, a mají prašníky na špičce s chocholkou chlupů. Samičí jehnědy jsou válcovité s květy po dvou v úžlabí kopinatého opadavého listenu, blizny mají fialově červenou barvu.

Plodem je oříšek s trojlaločným plodním křídlem, dozrávající v říjnu. Protože obvykle plodí až v pokročilém věku (uvádí se až 20–30 let), často jsou květenství umístěna poměrně vysoko. Zaměřte svůj zrak k výšinám a zkuste najít nenápadná květenství habru. Je nejvyšší čas, samčí jehnědy již brzy odkvetou.

zobraz méně ▲

Pryskyřníkovité – krásné, leč jedovaté

Mezi rostlinami, které kvetou v jarním období, nalezneme mnoho zástupců čeledi pryskyřníkovité (Ranunculaceae).

zobraz více ▼

Mnohé jsme si ukázali na FB, např. čemeřici nachovou (18. 3. 2015), sasanku hajní (27. 3. 2015) nebo sasanku pryskyřníkovitou, orsej jarní a hlaváček jarní (17. 4. 2015).

Dnes Vám přinášíme dalšího zástupce této evolučně starobylé čeledi, blatouch bahenní (Caltha palustris). Stejně jako uvedené byliny, nyní máte možnost vidět také kvetoucí blatouchy v přírodě. Najdete je často na podmáčených místech, u potůčků a mokřin.

Jedním ze společných znaků čeledi pryskyřníkovitých je jejich JEDOVATOST. Mezi známé jedy patří např. protoanemonin, vznikající z ranunculinu účinkem enzymů při porušení pletiva pryskyřníků, který může při neopatrné manipulaci s rostlinou způsobit podráždění očí a nosu či kontaktní dermatitidu. Známý jed ze skupiny alkaloidů je např. akonitin, který je obsažen v oměji (Aconitum). Hlaváček jarní (Adonis vernalis) zase obsahuje kardioglykosidy, ovlivňující srdeční činnost.

Zajímavé je, že pryskyřníkovité tvoří různé typy plodů, např. nažky (sasanky, orsej), měchýřky (čemeřice a blatouch) nebo bobule (samorostlík – Actaea).

Určitě znáte i další zástupce této čeledi – jmenujme např. talovín zimní, pryskyřník prudký, orlíček planý, jaterník podléška, plamének plotní, ostrožka stračka, upolín evropský… Nezapomeňte, všichni jsou jedovatí!

zobraz méně ▲


VLAŠTOVIČNÍK
28. 4. 2015
KYČELNICE
24. 4. 2015

PAMPELIŠKA
21. 4. 2015

SEDMIKRÁSKA
13. 4. 2015

Co spojuje vlaštovičník větší s pampeliškou?

Odpověď zní – zdroj latexu, tzv. mléčnice. Tento typ vyměšovacího základního pletiva nacházíme u vlaštovičníku (Chelidonium majus)…

zobraz více ▼

či u máku (Papaver somniferum) (oba zástupci jsou z čeledi makovitých, Papaveraceae) nebo právě u pampelišek (Taraxacum).

V buňkách, jejichž příčné přepážky jsou zcela nebo částečně rozpuštěny (tato možnost platí u jmenovaných rostlin, majících článkované mléčnice) se vytváří roztok sekundárních metabolitů, latex. Jeho významnou složkou jsou různé alkaloidy, které mají využití např. v medicíně. U vlaštovičníku je velká pozornost výzkumu věnována jeho protinádorovému působení. Z opia získaného z máku se zase připravuje morfin a další odvozené léky, užívané k tišení bolesti (analgetika).

Znáte další rostliny, které produkují latex? Pryšce, kaučukovník, fíkovník…

Vlaštovičník právě kvete, můžete jej tedy blíže prozkoumat, až přestane pršet.

zobraz méně ▲

Pampeliška lékařská (Taraxacum)

Již v aktuálním čísle časopisu Botanika jsme si ukázali, že pampelišky jsou docela zajímavými rostlinami.

zobraz více ▼

Nejen, že mohou mít úbory různých barev od zlatožluté přes oranžovou až po bílou, ale jejich kořeny mohou sloužit jako alternativní zdroj kaučuku. Připomeňme si také, že pampelišky jsou léčivé rostliny, jak již dávno vypozorovali a vyzkoušeli naši předkové. U sedmikrásky chudobky (Bellis perennis) jsme si uvědomili, že to co mnozí považují za květ, je vlastně květenství zvané úbor.

I pampeliška má svůj, zlatý úbor, složený z velkého množství oboupohlavných jazykovitých květů. Jistě jste si všimli, že úbory pampelišek lákají včely i jiný hmyz. Nenechme se ale mýlit, naše pampelišky se bez opylovačů obejdou. V evoluci totiž získaly schopnost asexuální tvorby semen (resp. plodů – nažek), zvaný apomixie. Tento způsob reprodukce je velmi složitý, a vědcům se dosud nepodařilo jej plně pochopit a dovést k využití např. v zemědělství.

Apomixie u pampelišek zahrnuje tři fáze – tvorbu neredukované vaječné buňky (jev se nazývá diplosporie), vývoj zárodku bez oplození samčí buňkou (partenogeneze) a autonomní tvorbu endospermu (u sexuálního rozmnožování je 1 pylové jádro využito k tvorbě endospermu, zde nikoli). Výsledkem je potomstvo téměř stoprocentně identické jak s mateřskou rostlinou tak i vzájemně (genetická uniformita). Zní Vám to složitě? Pak vězte, že věc je ještě složitější. Ale máme pro Vás dobrou zprávu – k tématu rozmnožování rostlin se ještě v našem časopise vrátíme.

zobraz méně ▲

Procházka v lese, velký jarní „růstový třesk“ a kyčelnice devítilistá

Návštěva lesa v těchto jarních měsících může být jedinečným zážitkem…

zobraz více ▼

Můžete pozorovat takřka v přímém přenosu, jak se ohromné množství energie a živin uvolňuje v biochemických procesech a uplatňuje při přechodu rostlin ze „zimního klidu“ do růstové fáze.

Transpirační proud vedoucí minerální látky a vodu cévními svazky dřevními, a asimilační proud vedoucí asimiláty (produkty fotosyntézy – sacharidy) a z nich odvozené další látky cévními svazky lýka jsou na první pohled neviditelné, ale zásadní „tepny“ rostlin. Fotosyntézou, díky energii slunečního záření, vznikají z oxidu uhličitého a vody sacharidy a kyslík. Metabolismus buněk, tedy látková přeměna vede k tvorbě dalších rozličných látek, nezbytných pro fungování rostlin. Důležitou skupinou jsou rostlinné hormony, ovlivňujících růst a vývoj rostlin (ontogenezi).

Základem růstu je buněčné dělení, které se liší u běžných somatických (tělních) buněk a vzniku pohlavních buněk. Somatické buňky se dělí na buňky se stejným počtem chromozomů v procesu mitózy. Buňky, ze kterých vznikají pohlavní buňky, se dělí redukčním dělením, meiózou, a výsledné pohlavní buňky tedy mají poloviční počet chromozómů. Pokud by tomu tak nebylo, rostl by neustále počet chromozomů po splynutí samičích a samčích pohlavních buněk.

Na obrázcích Vám přinášíme kyčelnici devítilistou, kterou nyní naleznete kvetoucí v bučinách. Patří do čeledi brukvovitých (Brassicaceae), kam patří třeba známé plodiny brukev zelná (odrůdy: zelí, kapusta, kedluben, květák, brokolice), brukev řepka olejka, hořčice setá nebo ředkev setá (ředkvička, nebo bílá ředkev), či řeřicha setá.

zobraz méně ▲

Sedmikráska chudobka (Bellis perennis) a její žlutobílý úbor

Má mě rád(a), nemá mě rád(a) – dětská říkanka spojená s odtrháváním bílých plátků ze sedmikrásek

zobraz více ▼

kvetoucích v trávě. Možná i toto se Vám vybaví při pohledu na květy sedmikrásky. Ale je květ opravdu květem?

Na první pohled se tak žlutý střed obklopený bílými plátky jeví. Skutečnost je však trochu složitější. Podobně jako u ostatních zástupců čeledi hvězdnicovitých (Asteraceae), zdánlivý květ je vlastně květenství složené z mnoha květů, zvané úbor. Žlutý terč uprostřed květenství je složen z trubkovitých oboupohlavných květů (tj. květy mají pestík s čnělkou a bliznou, a tyčinky s prašníky). Ony bílé „paprsky“ kolem terčovitého středu jsou vlastně samičí jazykovité květy.

Brzy si ukážeme další příbuznou rostlinu – pampelišku, která právě kvete, a všichni ji znáte. Myslíte, že dobře? Pampeliška totiž skrývá mnohá překvapení i pro vědce…

Znáte ještě jiné rostliny, které se „tváří“, že mají květ a je to úbor? Určitě si na mnohé vzpomenete sami.

zobraz méně ▲




OLŠE – 9. 4. 2015
VRBA – 1. 4. 2015
LÍSKA – 19. 3. 2015
VILÍN – 12. 3. 2015

OLŠE Podél cest a často v blízkosti vodních toků můžeme v těchto dnech vidět květenství olší (Alnus).

zobraz více ▼

Olše je rostlina jednodomá (podobně jako líska), má tedy samčí a samičí květy na jedné rostlině. Je také větrosprašná (anemogamní) – k opylení dochází pomocí větru. Samčí jehnědy jsou válcovité a jejich samčí, tedy jednopohlavné květy mají nejčastěji 4četné srostlé okvětí a obvykle 4 tyčinky. Zajímavé jsou také samičí jehnědy, které jsou vejcovité a samičí květy (mají dvě nitkovité blizny) jsou v nich chráněny listénci a podpůrnými listeny, které za plodu vytváří neopadavou dřevnatějící šupinu. Výsledkem je známá šištice s nažkami. Dva naše druhy, olši lepkavou a olši šedou poznáte poměrně snadno. Olše lepkavá (Alnus glutinosa) má okrouhle obvejčité až okrouhlé, tupé nebo vykrojené listy, které jsou v mládí lepkavé a plodní šištice jsou zřetelně stopkaté. Olše šedá (Alnus incana) má listy vejčitě eliptické, špičaté, nelepkavé a plodní šištice vesměs přisedlé.

zobraz méně ▲

VRBA Vrby jsou dvoudomé rostliny, samčí květy vyrůstají na samčích rostlinách, zatímco samičí…

zobraz více ▼

květy na samičích rostlinách, a pro opylení „využívají“ hmyz (jsou hmyzosprašné, entomogamní). Květy jsou jednopohlavné, uspořádané v květenstvích - vzpřímených jehnědách. Ano, to jsou ony známé „kočičky“. Z kočičky se ale brzy může vyklubat pěkný kocour, to když si spleteme samičí a samčí rostlinu. Květy vyrůstají v paždí celokrajných, dlouze chlupatých listenů a mají nektáriovou žlázku vyrůstající ze strany vřetene jehnědy. Samičí květy mají dvě blizny, samčí mají dvě tyčinky. Plodem je tobolka. Vrb existuje několik set druhů po celém světě, ale v Austrálii a na Novém Zélandu je nenajdete. Na obrázku jsme Vám vyfotili vrbu jívu (Salix caprea), náš běžný druh. Různá stádia samčích květenství s krásnými prašníky tyčinek jsou na prvních třech obrázcích, poslední obrázek je samičí jehněda s dobře patrnými bliznami.

zobraz méně ▲

LÍSKA Právě nyní máte příležitost pozorovat květy lísky obecné (Corylus avellana) zblízka.

zobraz více ▼

Jehnědy, květenství samčích květů, kterým chybí okvětí, všichni asi dobře znáte. Ale kde jsou skryty samičí květy? Docela blízko, na stejné rostlině. Líska je totiž jednodomá. Samičí květy jsou skryty v šupinatém obalu, z něhož vyčnívají pouze nenápadné, fialově červené, nitkovité blizny (každý květ má dvě). A jak je to s okvětím samičích květů? Je velmi nenápadné v podobě 4–8 drobných zoubků. Zkuste se sami podívat na jednopohlavné květy lísky, třeba pod lupou. Nyní je ta nejvhodnější doba.

zobraz méně ▲

VILÍN V Průhonickém parku Botanického ústavu se nyní můžete těšit z květů několika druhů vilínů.

zobraz více ▼

Jedním z nich je vilín jarní (Hamamelis vernalis) se žlutými květy. Dalším žlutokvětým druhem je vilín měkký (H. mollis), červenou barvou květů překvapí vilín prostřední (H. x intermedia).

zobraz méně ▲

• • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • •