O ZNOVU OBJEVENÝCH PODZEMNÍCH PROSTORECH PRŮHONICKÉHO ZÁMKU

Koncem roku 2013 započal průzkum a dokumentování podzemních systémů průhonického zámku. Zámek je národní kulturní památkou, proto všechny práce probíhaly pod památkovým dozorem za účasti archeologa nedestruktivními metodami za využití speleologických technik a speciálních průzkumných zařízení. Hlavním vodítkem při studiu základních historických faktů vývoje průhonického zámku ve vztahu k dosud možným dochovaným fragmentům odvodňovacího a větracího podzemního systému je stavebně historický průzkum (SHP) z roku 1977 autorského kolektivu vedeného Dr. Líbalem a ing. arch. Kašičkou.

Hned na prvních listech píše, že: „…archivní fond Velkostatek Průhonice se dochoval pouze ve zlomcích, neobsahuje žádný materiál stavební povahy, který by mohl osvětlit jednotlivé etapy vývoje objektu“. Také další archivní zdroje neobsahují z pohledu stavebního vývoje hodnotnější materiály a autoři SHP vycházejí z aktuálních stavebních konstrukcí a údajů v „topografické a uměleckohistorické literatuře“.

Historické souvislosti

Vraťme se však v historickém čase trochu nazpátek a připomeňme si několik zajímavých událostí. Název Průhonice je uváděn již v Kronice Františka Pražského v souvislosti s rokem 1270, ovšem nápis na severní straně kostela sděluje, že tento byl již roku 1187 vysvěcen pražským biskupem Jindřichem. Na kostel bylo jistě vázáno již v době vysvěcení významnější sídlo s hospodářským zázemím. Jeho pozice je však předpokládána v blízkém okolí kostela mimo skalní ostrožnu, kde se nachází zámek dnes. V následných letech jsou Průhonice děděny, darovány nebo prodávány a zápisy z kronik se vážou na změnu vlastníků. Prameny dále uvádí, že roku 1542 došlo k rozdělení statku na dva díly a je ve výčtu majetku uváděna také ves s mlýnem pod zámkem.

Další zajímavou zmínkou je prodej z roku 1616, kdy je v listinách mimo jiné uvedeno, že předmětem prodeje je také „zámek Průhonice se vším příslušenstvím, s pivovarem ...“. Při dalším prodeji roku 1636 je však zámek, pivovar i vesnice popisovány jako zpustošené a zruinované. Roku 1676 je uváděna stavba nového mlýna pod zámkem, v následujícím desetiletí pak probíhá mimo jiné i oprava zámku, který „na polovici bořiti se počal, se nyní spravuje by v něm škody nenásledovalo“. V roce 1685 se již zámek popisuje „ze tří stran postavený z kamene, s mnohými sklepy, má mnoho pokojů nahoře i dole a ty jsou klenuté. Pivovar a sladovna, obojí postaveno z kamene“. Další výrazné zásahy byly kolem roku 1802, kdy je uvedeno, že hrabě Nostitz zámek Průhonice úplně nově přestavěl. Ve vztahu k podzemním systémům jsou zajímavé i další zápisy, kde se praví, že obytné budovy (zřejmě zámku) byly od předhradí odděleny dvojitým, ve skále vyhloubeným příkopem, nebo že zámecké sklepení slouží pivovaru. Tyto informace pomáhají částečně poodhalit morfologii původního terénu a podloží, na kterou jsou vázány historické trasy odvodňovacích systémů.


Na scénu vstupuje zakladatel parku hrabě Silva-Tarouca

Zásadní datem pro zámek a park je rok 1885, kdy se držitelka Průhonic, Marie Antonie hraběnka Nostic-Reinek provdala za Arnošta Emanuela hraběte Silva-Taroucu. Hned následující rok pověřil hrabě Silva-Tarouca architekta Jiřího Stibrala přestavbou průhonického zámku. Bohužel plány z přestavby se s výjimkou několika zřejmě nerealizovaných návrhů nedochovaly a autoři SHP získávají kusé informace o provedených změnách z knihy Antonína Mikulky o životě a díle Jiřího Stibrala. Při úpravách došlo k přestavbě křídla bývalého pivovaru v části dnešního „Malého zámku“ a především k odbourání nejstarší jižní části Velkého zámku a otevřením jeho vnitřního nádvoří jižním směrem do upravovaného parku. Také další křídla zámku doznávají výrazných změn. Popisy se však zabývají zejména architektonickým členěním a rozsah zásahů do podzemí a suterénních částí staveb zde zcela chybí. Roku 1927 celý areál zámku i s parkem odkoupil od hraběte Silva-Taroucy československý stát a správou je pověřeno ministerstvo zemědělství. Před rokem 1989 byla část sklepů využívána jako kryt civilní obrany. Dešťové svody zámku byly zaústěny do podzemní odvodňovací a větrací štoly, která ale již svůj účel mnoho desetiletí neplnila. Pravděpodobně byla průchodnost štoly porušena založením opěrného sloupu již při poslední přestavbě zámku a také několika spontánními závaly.


„Nové” prostory vytesané přímo ve skále

Na počátku roku 2014 bylo na základě výsledků průzkumů podzemních systémů vytipováno a naprojektováno několik kopaných sond a získáno povolení k jejich realizaci formou závazného stanoviska. Se sondážními pracemi byly současně plánované sanační práce na zajištění a opravě pokračování podzemního systému po vyústění z objektu zámku tak, aby se dosáhlo obnovení odtoku vod z podzemních štol a nedocházelo ke kumulacím vody v chodbách a enormnímu zamokřování okolních konstrukcí zámku.

V první etapě došlo k vytěžení zvodnělých sedimentů ve štole, jimiž byla štola téměř úplně zanesena. Následně proběhla oprava přezděním stěn a stropů, spárování rozvolněných kamenů včetně mohutné kaverny ve stropě, zasahující do nosné zdi, a také předlážděním vlastního dna štoly do stavu schopného zajistit řádné větrání a odvodnění podzemního systému a tím potažmo i sklepů zámku. V místech poškození štoly kolem opěrného sloupu byl vybudován zcela nový úsek štoly v délce cca 5 m, který poškozenou část, na které stojí sloup, obchází. V místě začátku odvodňovacího systému bylo možné prověřit předpokládané pokračování systému západním směrem. Zde se podařilo po demontáži novodobé cihelné příčky nalézt pokračování ve formě podlouhlého sklepu tesaného ve skále se dvěma bočními prostory. Tesaný sklep se již nachází pod nádvořím zámku a je celý napojený na odvodňování a větrání výše popisovanou štolou. Tyto prostory dříve sloužily jako „vinotéka“. Vzhledem k úplnému závalu štoly ve stráni nad Podzámeckým rybníkem byl proveden horizontální vrt a tím funkčnost systému znovu obnovena. Přebytečná voda může nyní odcházet a zároveň do systému proudí vzduch, čímž je podzemí zámku vysušováno.

Ve druhé etapě došlo k odstranění druhotně dozděných příček, prostory se tak vrátily do původního půdorysu a očištěním stěn se objevily skalní výběhy i gotická klenba. Z části podlah byl odstraněn beton a tak je dnes možné obdivovat původní pískovcovou a břidličnou dlažbu. Opět byl obnoven přístup do sklepních prostor přímo ze zámku, a to ze schodiště u Rytířského sálu.

Tím, že došlo k obnově historických sklepů a štoly, získává zámek další atraktivní prostory, o které se v budoucnu rozšíří návštěvnický okruh. Část sklepů, která v minulosti sloužila pro uskladnění a archivaci vín, si jistě zaslouží, aby takové využití bylo obnoveno a mohla se zde vína ochutnávat.

• • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • •

Kontakt:
Jan Skála
(jan.skala@ibot.cas.cz
; Technicko správní úsek)

Více:
Řehák – Speleo (Průzkum a dokumentace podzemních systémů průhonického zámku)

• • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • •