PŘÍRODĚ BLÍZKÁ OBNOVA – STÁLE JEŠTĚ NETRADIČNÍ PŘÍSTUP K OBNOVĚ TĚŽEBNÍCH PROSTOR

 


Obr. 1: Spontánní sukcese ve vápencovém lomu na Svatém kopečku (J. Morava)

Při představě rozsáhlých uhelných dolů na Mostecku či velkých kamenolomů v Českém krasu se mnoha lidem vybaví slovní spojení „měsíční krajina“ či „jizvy v krajině“. Těžba nerostných surovin skutečně značně ovlivňuje vzhled krajiny. Nicméně přírodní procesy si v dostatečně dlouhém časovém horizontu s těmito místy často dokáží poradit samy a začlenit je do okolní krajiny.

Těchto přirozených procesů využívá při rekultivaci těžebních prostor přírodě blízká obnova. Tento způsob obnovy se snaží těžbou narušená území nejen začlenit do okolní krajiny, ale navíc z bývalých těžebních prostor dolů vytvořit i přírodně hodnotná území. Přírodě blízká obnova je tedy jedna z metod obnovy území po těžbě nerostných surovin, která v sobě zahrnuje několik přístupů.

Můžeme se spolehnout čistě na spontánní sukcesi a nechat prostor samovolně zarůstat. Často je však potřeba tento přirozený proces nějak ovlivňovat, usměrňovat. Tomuto přístupu se říká řízená, nebo také asistovaná sukcese. Zde se může jednat například o přenos biomasy, vysévání semen cílových druhů (tj. druhů, které bychom chtěli podpořit a jejichž výskyt je z hlediska úspěšnosti obnovy daného místa žádoucí), narušování povrchu apod. Můžeme sem zařadit i různá opatření ve prospěch vybraných druhů rostlin či živočichů, například omezování invazních druhů. Všechny tyto činnosti přirozený proces obnovy buď urychlují nebo naopak zpomalují, což je velmi důležité pro vytvoření různorodých plošek i na značně malém území – vedle sebe se tak mohou nacházet mokřady, travnaté porosty, otevřené plochy s holým substrátem, křoviny i lesní porosty. Různorodost prostředí pak podporuje výskyt rostlinných i živočišných druhů z mnoha různých skupin. Z přírodovědného hlediska jsou v těžebních prostorách nejcennější mokřady a mělké tůňky a další otevřené nezarostlé plochy. V povrchových dolech se tak mohou vyskytovat rostlinné druhy, které upřednostňují živinami chudá stanoviště a které je tudíž obtížné nalézt v dnešní celkově přehnojené krajině. V místech dříve narušených těžbou a ponechaných „svému osudu“ se tak často vyskytují různé ohrožené druhy orchidejí, např. okrotice bílá (Cephalanthera damasonium), kruštík bahenní (Epipactis palustris), kruštík tmavočervený (Epipactis atrorubens), střevíčník pantoflíček (Cypripedium calceolus) a jiné. Z dalších zajímavých druhů můžeme například v pískovnách najít nahoprutku písečnou (Teesdalia nudicaulis), plavuňku zaplavovanou (Lycopodiella inundata), bělolist nejmenší (Filago minima) či třezalku rozprostřenou (Hypericum humifusum), v lomech pak například koniklec velkokvětý (Pulsatilla grandis), oman mečolistý (Inula ensifolia), vratičku měsíční (Botrychium lunaria) či kavyly (Stipa spp.).


Obr. 2: Experimentální plochy pro výzkum přírodě blízké obnovy na pískovně Cep II. (Třeboňsko)

Obr. 3: Těžbou narušená místa bývají často domovem mnoha různých druhů orchidejí

V současné době je přírodě blízká obnova v praxi využívána pouze okrajově. Dává se přednost spíše tradičním způsobům rekultivace – lesnické a zemědělské, které slouží zejména k produkčním účelům, avšak splývají s dnešní stejnorodou krajinou. Je však potřeba podotknout, že např. pískovny na Třeboňsku jsou dobrým příkladem spolupráce těžební firmy, Správy CHKO Třeboňsko a přírodovědců převážně z Akademie věd ČR a Jihočeské univerzity. Ukázkovou lokalitou je pískovna Cep II ( obr. 2), která se nachází severně od obce Suchdol nad Lužnicí. Zde vznikl unikátní prostor, kde probíhají vědecké experimenty a kde byly současně vytvořeny plochy sloužící k ochraně vzácných rostlin i živočichů. Takovýto unikátní prostor mohl vzniknout díky rozsáhlému biolo- gickému průzkumu zaměřenému na vyšší rostliny a vybrané skupiny bezobratlých živočichů. Při tomto průzkumu byly mezi sebou porovnávány plochy, které byly lesnicky rekultivované boro-vicí lesní, plochy ponechané samovolnému vývoji, které však byly soustavně narušovány návštěvníky pískovny či erozí, a plochy samovolně se vyvíjející bez dalšího narušování. Výsledky ukázaly, že cílové druhy (v tomto případě druhy typické pro písčiny a otevřená stanoviště) a druhy ohrožené upřednostňovaly spontánně se vyvíjející, narušovaná stanoviště. Na lesnicky rekultivovaných plochách se naopak vyskytovaly spíše druhy běžné. Je tedy zřejmé, že přírodě blízká obnova má velký potenciál pro ochranu přírody a je velmi potěšující, že poznatky získané při vědeckých výzkumech začínají být uváděny i do praxe, právě jako v pískovně Cep II.

Doufejme, že v budoucnu výzkumubude takových míst v České republice přibývat. Kromě přírodovědného hlediska je zde velmi významné i hledisko finanční: spontánní sukcese je zdarma, asistovaná s poměrně malými náklady, zato rekultivace jsou velmi drahé a často nejsou vůbec nezbytné.

• • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • •

Kontakt:
Mgr. Lenka Šebelíková
(lenuskasch@gmail.com
; Oddělení funkční ekologie a PřF JU)

Více informací o tématu:
Ekologická obnova území narušených těžbou nerostných surovin a průmyslovými deponiemi
Sand pit for Biodiversity at Cep II quarry

• • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • •