LÉČIVÉ LIŠEJNÍKY


Obr. 1: Pukléřka islandská (Cetraria islandica)

Mezi lišejníky můžeme najít i druhy s léčivými účinky. V současné době probíhá řada studií, které zkoumají obsahové látky lišejníků a jejich působení na organizmus. Sekundárních metabolitů různých chemických struktur již bylo izolováno více než 1 000 a mnohé z nich vykazují biologickou aktivitu. Tyto látky by mohly najít své využití při léčbě různých onemocnění.

Obsahové látky lišejníků mají protinádorový, antioxidační, protizánětlivý, analgetický, cytotoxický, antibakteriální, antivirový a antifungální účinek; podílejí se i na alelopatických interakcích mezi organizmy. Lišejníky obsahují látky, které je chrání před UV zářením, ovlivňují klíčení semen rostlin a také chrání před většinou druhů hmyzu a býložravců.

Najdeme mezi nimi i prudce jedovaté druhy, jako je větvičník žlutý (Letharia vulpina), která se používala k trávení vlků a lišek.

V dobách nouze se lišejníky používaly i k jídlu a jako krmivo pro hospodářská zvířata. Je možné, že biblickou manou byl právě lišejník, misnička jedlá (Aspicilia esculenta). Některé druhy se používají jako barviva (např. rody Ochrolechia, Parmelia, Roccella, Pseudevernia, Evernia) či v parfumerii (Pseudevernia, Evernia).

Nejznámnějším lišejníkem s léčivými účinky je bezesporu Cetraria islandica (L.) Ach. (pukléřka islandská, lišejník islandský), která patří mezi tradičně používané léčivky (obr. 1 ). Někdy bývá nesprávně nazývána islandský mech (Iceland moss), ale vyskytuje se i u nás především v horských oblastech. Pukléřka islandská poskytuje drogu Lichen islandicus (Thallus lichenis islandici), kterou tvoří sušená stélka. Účinná látka má specifickou vůni a hořkou, slizovitou chuť.

Pukléřka obsahuje velké množství ve vodě rozpustných polysacharidů (50 %), především lichenan a isolichenan. V alkáliích rozpustné látky jsou zastoupeny glukomanany, glukany a polymery glukózy a kys. glukuronové. Dále obsahuje hořké lišejníkové kyseliny (depsidony) – fumarprotocetrarovou a cetrarovou kyselinu, lakton kys. protolichesterinové, usnovou kyselinu, chinony, karotenoidy a flavonoidy.

Pukléřka islandská se v tradiční medicíně odedávna používá k léčbě plicních onemocnění (kašel, astma, tuberkulóza), zažívacích potíží, onemocnění ledvin a žlučníku, ke zvýšení chuti k jídlu a také pro zvýšení tvorby mateřského mléka. Moderní studie tyto účinky potvrzují. Zevně je možné pukléřku použít na obtížně se hojící rány. Tradičně se užívá nálev ze stélky pukléřky, denní dávka je 6–8 gramů drogy.

Slizové látky obsažené v pukléřce rozpouštějí hlen, usnadňují odkašlávání a zabraňují vysychání sliznice, díky tomu pomáhají při kašli a zánětech horních cest dýchacích. K příznivému účinku na dýchací cesty napomáhá i antibakteriální a protivirový účinek některých látek obsažených v pukléřce.

Protolichesterová kyselina působí proti Mycobacterium aurum, nepatogenní bakterii příbuzné M. tuberculosis, původci tuberkulózy. Tradiční využívání pukléřky k léčbě tuberkulózy se tedy jeví jako opodstatněné. Působí i proti dalším druhům patogenních bakterií. Ve studii byla protolichesterová kyselina srovnatelně účinná s antibiotikem streptomycinem a vzhledem ke vzrůstající rezistenci bakterií vůči používaným antibiotikům je další výzkum perspektivní.

Polysacharidy (především β-glukany) obsažené v pukléřce mají silný imunostimulační účinek, zvyšují aktivitu fagocytů a snižují antikomplementovou aktivitu imunitního systému, což působí příznivě při léčbě infekcí. Extrakt z pukléřky má i protizánětlivý a antioxidační účinek.

Zajímavý je také protinádorový účinek kys. protolichesterinové, který byl testován proti různým liniím nádorových buněk, např. buněk karcinomu prsu a leukemických buněk.

Pukléřka islandská se používá v kombinaci s dalšími rostlinami jako součást tzv. plicních čajů (Species pectorales a další). Na trhu jsou také pastilky s obsahem pukléřky, které se používají k léčbě zánětů horních cest dýchacích.

Léčivé účinky vykazuje i mnoho dalších druhů lišejníků, z těch známějších u nás se vyskytujících je možné jmenovat Evernia prunastri (větvičník slívový), Pseudevernia furfuracea (terčovka otrubčitá), Lobaria pulmonaria (důlkatec plicní) a různé druhy rodu Usnea (provazovka) a Cladonia (dutohlávka).

• • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • •

Kontakt:
Mgr. Zdeňka Navrátilová (Přírodovědecká fakulta Univerzity Karlovy)

Více informací o tématu:
Zeitschrift für Naturforschung C. 65 (3–4): 157–173 (2010)
Applied Biotechnology and Microbiology 56(1–2): 9–16 (2001)
Naturwissenschaften 86(12): 559–570 (1999)

Pozn.: PDF nemusí být správně zobrazeno v některých internetových prohlížečích (např. Mozilla).
Pro správné zobrazení otevřete soubor v programu Adobe Reader.

• • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • •