HISTORICKÉ A STARÉ ODRŮDY A JEJICH KONZERVACE V PRŮHONICKÉ BOTANICKÉ ZAHRADĚ


Obr. 1: Kosatec německý ‘Atropurpurea’

Okrasné rostliny doprovázejí člověka po celou jeho historii, záznamy o jejich pěstování jsou známé již ze starověku. Původ těch nejstarších odrůd zahradních rostlin nám dnes zůstane nejspíše utajen. Nevíme, zda se jedná o náhodné křížence nalezené v přírodě, vzniklé náhodným sprášením v zahradě či již cíleným šlechtěním. Za historické odrůdy považujeme ty, které mají nejspíše hybridní původ, pěstovaly se v zahradách, ale ke kterým neexistují literární záznamy o jejich původu a jejichž vznik sahá do středověku či ještě hlouběji. Staré odrůdy jsou ty, o kterých víme, že vznikly úmyslným šlechtěním a u nichž je znám jejich šlechtitel. Historických a starých odrůd si vážíme ze dvou důvodů. Především se jedná o nenahraditelné historické doklady, součást kulturního dědictví, které obohacovaly životní prostředí sídel našich předků. Ty, které se zachovaly do dnešní doby, patří k nejodolnějším odrůdám, dobře rostou i tam, kde moderní, většinou tetraploidní odrůdy zklamou. Historické odrůdy mají i menší nároky na péči, není třeba je často přesazovat a dobře kvetou i po delší době po výsadbě na stanoviště. Jejich květy jsou sice menší, ale pevnější a méně je poškozuje déšť a vítr. Tito praprarodiče dnešních odrůd patřily k nejúspěšnějším a nejdéle pěstovaným okrasným rostlinám. Ještě v padesátých letech byly běžně rozšířené ve venkovských zahradách. Dnes jsou však opomíjené a z našich zahrad rychle mizí pod tlakem moderních odrůd.

Historické okrasné rostliny se pěstovaly i jako rostliny užitkové, aromatické nebo magické či heraldické. Pěstování a především obchod s rostlinami pěstovanými pouze pro okrasu byl luxus. K nejčastěji pěstovaným rostlinám patřily kosatce, růže, pivoňky a později i denivky.

Na historické odrůdy se mimo jiné specializuje Průhonická botanická zahrada na Chotobuzi. Mezi českými botanickými zahradami má její zaměření na získávání a uchovávání historických a starých odrůd jedinečné postavení.

Průhonická botanická zahrada byla založena v roce 1963 a od jejích prvopočátků se vyvíjely paralelně dva směry činnosti. Jednak zde probíhaly introdukce dřevin sloužící pro obohacení Průhonického parku, který byl v té době její součástí. Druhým směrem bylo soustředění a studium vybraných kolekcí okrasných kulturních rostlin. Zahrada se specializovala pouze na několik málo rodů, které mají dlouholetou historii pěstování a šlechtění. Cílem bylo soustředit jak původní botanické druhy, ukázat jejich variabilitu včetně zajímavých odchylek, tak i historické odrůdy a ukázky jednotlivých etap šlechtění starých a moderních odrůd. Průhonická botanická zahrada se tak stala významným centrem in garden záchovy genofondu okrasných rostlin.


Obr. 2: Kosatec německý ‘Florentina Alba’

Nejpočetnější a nejlépe zpracovanou naší sbírkou jsou kosatce, a to především zásluhou Mgr. Milana Blažka, který se jejich shromažďování, popisu a šlechtění věnuje od založení zahrady dodnes. Nejznámějším představitelem historických kosatců je kosatec německý (Iris germanica), který se v několika odrůdách pěstoval nejspíše již ve středověku. Kromě modrých a fialových je nejznámější bíle kvetoucí kosatec florentský (I. ´Florentina´). Významné jsou také pěstované klony kosatce bledého (I. pallida). S oběma druhy se setkáme v zahradách a na návsích na Slovensku, v Maďarsku, Rumunsku či Francii a Itálii.

Druhou skupinou historických kosatců jsou hybridní kosatce vzniklé nejspíše zkřížením kosatce bledého (I. pallida) a kosatce pestrého (I. variegata). Mnohé tyto zahradní rostliny ze zahrad zplaňovaly a u některých populací kosatců dnes dokonce není jisté, zda se jedná o původní přírodní hybridy nebo kulturní odrůdy. Řada historických odrůd z této skupiny byla dokonce popsána jako samostatné botanické druhy. V zahradách se prokazatelně pěstují již od středověku, ještě v období První republiky byly časté na venkovských zahrádkách. Nyní jsou vzácnější, ale v některých oblastech je stále můžeme vidět ve vesnických i městských výsadbách. Často je potkáme kolem zaniklých sídel, či na hradních zříceninách.

Z nich jsou nejznámější kosatec bezový (I. x sambucina), často se pěstoval i kosatec červenofialový (I. x squalens) a kosatec bledožlutý (I. x flavescens), který patřil a dosud patří k nejčastěji pěstovaným drobnokvětým žlutým kosatcům.

Historické odrůdy společně s významnými odrůdami světového a českého šlechtění se staly součástí Národního programu konzervace a využívání genetických zdrojů rostlin a agrobiodiverzity. Každá odrůda či klon zařazený do programu je v zahradě dlouhodobě sledována a popsána pomocí klasifikátoru obsahujícího 70 charakteristických znaků.

Druhou největší sbírkou botanické zahrady jsou růže. Také ona obsahuje historické odrůdy (Rosa x alba, R. x damascena, R. x centifolia), staré odrůdy odvozené od stolístek, mechovek i moderní odrůdy záhonových růží. Menšími genofondovými sbírkami zahrady jsou pivoňky, denivky, rostliny, které jsou také v zahradní kultuře více než 1 000 let, a ukázka planých druhů a odrůd pěnišníků a leknínů. Jejich historie šlechtění je však mnohem kratší, sahá do 19. století.

• • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • •

Kontakt:
RNDr. Pavel Sekerka (Pavel.Sekerka@ibot.cas.cz; Oddělení genofondových sbírek),
Ing. Zuzana Caspers (caspers@ibot.cas.cz; Oddělení genofondových sbírek),
Mgr. Milan Blažek

Pozn.: PDF nemusí být správně zobrazeno v některých internetových prohlížečích (např. Mozilla).
Pro správné zobrazení otevřete soubor v programu Adobe Reader.

• • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • •