PRŮHONICKÝ PARK Z POHLEDU MYKOLOGA – 6. DÍL


Obr. 1: Velmi hojný kornatec rozvitý (Cylindrobasidium evolvens) vytváří někdy barevně výrazné plodnice. Na poraženém kmenu habru obecného v Průhonickém parku – Oboře, prosinec 2015

V šestém pokračování seriálu o houbách Průhonického parku se stále ještě věnujeme mezi mykology nepříliš oblíbeným, avšak důležitým houbám kornatcovitým (Corticiaceae).

Až na nemnohé výjimky většina z nich tvoří plodnice v podobě tenkých bílých, bělavých nebo okrových povlaků na odumřelém dřevě, pouze některé z nich rostou na borce živých dřevin, aniž by jim ale škodily. Všechny jsou sice nejedlé, nejsou ale ani jedovaté.

Z mnoha druhů vyskytujících se v Průhonickém parku jsme ovšem vybrali jen omezený počet.

Kornatec rozvitý (Cylindrobasidium evolvens, obr. 1) tvoří často plošně rozsáhlé, většinou pleťově zbarvené rozlité plodnice se skoro hladkým povrchem a bílým okrajem; vyskytuje se velmi hojně převážně na dřevě listnáčů.

Naproti tomu hojný kornatec okrouhlý (Basidioradulum radula, obr. 2) má plodnice sice též rozlité, avšak posázené hrbolky až tupými ostny; plodnice jsou zbarvené smetanově až světle okrově a rostou na odumřelých větvích a tenčích kmenech hlavně listnáčů, méně i jehličnanů (zvláště jedle). Nápadně křídově bílými, velmi tenkými rozlitými plodničkami se vyznačuje kornatec bezový (Lyomyces sambuci), který roste velmi hojně téměř výhradně na dřevě listnáčů, zejména pak bezu černého.

Nenápadné plodnice dřevokazu kožového (Byssomerulius corium, obr. 3) najdeme často na mrtvých větvích různých listnáčů; jsou nápadné rozlitými nebo úzce kloboučkatými plodnicemi, zbarvenými bělavě smetanově, někdy až do okrově oranžova. Hymenium, kde se tvoří výtrusy, mají síťovitě žilnaté. Na silně zetlelém dřevě listnáčů i jehličnanů lze často nalézt kornatec sírožlutý (Phlebiella vaga = Trechispora sulphurea) s rozlitými, na okraji třásnitými sírožlutě zbarvenými plodnicemi.

Obr. 2: Plodnice kornatce okrouhlého (Basidioradulum radula) mají na povrchu rozlitých plodnic hrboly až tupé ostny. Na ležící větvi dubu letního v Průhonickém parku – Oboře, prosinec 2016
Obr. 3: Dřevokaz kožový (Byssomerulius corium) je dosti častý na mrtvých větvích listnáčů. Na odumřelých větévkách topolu osiky na Soběslavských blatech, duben 1990

Velice hojnou větvovku obecnou (Vuilleminia comedens, obr. 4 a 5) lze sice nalézt na trčících mrtvých větvích listnáčů (především dubů) po celý rok, avšak nejnápadnější je na jaře, kdy stromy ještě nejsou olistěné; plodnice má na dřevě tence rozlité, v mládí vodnatě bělavé, později bílé až světle okrové.

Obr. 4: Mladé plodnice velice hojné větvovky obecné (Vuilleminia comedens) jsou tence rozlité a mají vodnatě bělošedavé zbarvení. Na mrtvé větvi dubu letního v Průhonickém parku – Oboře, únor 2017
Obr. 5: Starší plodnice větvovky obecné (Vuilleminia comedens) tvoří rozsáhlé bělavé povlaky na suchých větvích hlavně dubů. Na odumřelé větvi dubu letního v Průhonickém parku – Oboře, únor 2017

V Průhonickém parku jsme zjistili také několik druhů kornatců z rodu Dendrothele, které lze až na několik málo výjimek určit do druhu pouze pomocí mikroskopu. Nejhojnější z nich je kornatec babykový (Dendrothele acerina, obr. 6 a 7), který v početných skupinkách tenkých bílých plodniček pokrývá leckdy kmeny a větve zejména javoru babyky v délce až několika metrů; je cítit jakoby nějakou chemikálií. Dosti hojný kornatec pórkový (Dendrothele alliacea) má zase za vlhka jemnou vůni po póru zahradním a vyskytuje se zejména na jilmech; další druhy tohoto rodu nemají žádnou význačnou vůni. Plodničky kornatce šedohnědého (Dendrothele griseocana) se vyznačují našedlou barvou a pod silnou lupou z hymenia vyčnívajícími krátkými štětinkami.

Obr. 6: Velmi hojný kornatec babykový (Dendrothele acerina) pokrývá někdy stovkami plodniček celé části kmenů, zejména javoru babyky. Průhonice, Velké nádvoří zámku, únor 2017
Obr. 7: Kornatec babykový (Dendrothele acerina) tvoří na borce živých kmenů, nejčastěji javoru babyky, drobné bílé rozlité plodničky. Nádvoří zámku v Průhonicích, únor 2017

Pórnovitka různopórá (Schizopora paradoxa, obr. 8) byla dříve řazena mezi choroše, neboť její rozlité plodnice mají v mládí póry, které se ale později roztrhávají v krátké lištny až ostny; roste na odumřelém dřevě především listnáčů. Kromě tohoto méně hojného druhu jsme v parku zjistili i další dva, a to hojné druhy rodu pórnovitka. Plodnice struháku blanitého (Radulomyces molaris, obr. 9) jsou též zcela rozlité, bělookrové až okrové, s řídkými válcovitými krátkými ostny; vyskytuje se hojně na odumřelém dřevě výhradně listnáčů.

Obr. 8: Krémově až bělookrově zbarvené rozlité plodnice pórnovitky různopóré (Schizopora paradoxa) mají v dospělosti roztrhané hymenium. Na ležící větvi habru obecného v Průhonickém parku – Oboře, září 2016
Obr. 9: Struhák blanitý (Radulomyces molaris) je nápadný rozlitými, do okrova zbarvenými plodnicemi s tupými ostny. Na odumřelé větvi lísky obecné v lese Svákov u Soběslavi, srpen 2005

Vatovky (druhy rodu Tomentella s. l.) tvoří tenké vatovité, většinou šedé nebo hnědé povlaky na tlejícím dřevě a detritu. V Průhonickém parku byly zjištěny tři druhy, avšak blíže se jim nevěnujeme, neboť žádný druh nelze určit pouhým okem, nýbrž pouze za použití dobrého mikroskopu. Vatovkám příbuzný plesňák zemní (Thelephora terrestris, obr. 10) tvoří na zemi a detritu tence rozlité i kloboučkaté plodnice nápadné rezavě hnědé barvy; v Průhonickém parku se vyskytuje pořídku. V lesních školkách může živelně rostoucími plodnicemi poškozovat malé semenáčky, které obrůstá nebo přerůstá.

Autoři:
RNDr. František Kotlaba, CSc. a prom. biol. Zdeněk Pouzar, CSc.
(emeritní pracovníci taxonomického oddělení Botanického ústavu AV ČR; frantisek.kotlaba@ibot.cas.cz
)

Autor fotografií: F. Kotlaba

• • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • •