BOTANICKÉ DRUHY DENIVEK V PRŮHONICKÉ BOTANICKÉ ZAHRADĚ


Obr. 1: Hemerocallis fulva

Obr. 2: Hemerocallis lilioasphodelus

Denivky neboli latinsky Hemerocallis zná většina zahradních nadšenců jako velmi odolné a výrazně barevné okrasné rostliny kvetoucí uprostřed léta. Za jejich působivým vzhledem se ovšem skrývají dekády cílené šlechtitelské práce či indukce tetraploidie a především úsilí pěstitelů vytvořit něco zcela úchvatného.

Všechno ale začalo u několika botanických druhů, které jsou srovnatelně půvabné a kterými vás provede následujících pár řádek.

Denivky patří do čeledi Xanthorrhoeaceae, podčeledi Hemerocallidaceae, a jejich prapůvodním areálem je východní Asie. Latinské jméno Hemerocallis publikoval Carl Linné ve svém díle Species plantarum (1753).

V současné době je podle The Plant List uznáváno 18 platných druhů rodu Hemerocallis, které můžeme podle původu rozdělit do tří hlavních skupin (denivky korejské, japonské a čínské), jež se svým areálem značně překrývají (viz rámeček vpravo). Nutno podotknout, že v systematice druhu se stále používá hojné množství synonym, jako například H. littorea = H. fulva var. littorea, která navíc roste v Japonsku i v Koreji. Podobně najdeme většinu čínských druhů i jinde.

V Průhonické botanické zahradě jsou k vidění pouze některé ze zmiňovaných druhů denivek. Představují se v 77 položkách různých taxonů a zastoupeny jsou zde i rostliny dovezené z expedice Botanického ústavu v Koreji roku 1986.

V létě 2017 jsme pro návštěvníky vytvořili zcela novou výstavní plochu věnovanou pouze botanickým denivkám, která má výměru 125 m2 a je umístěna v části zahrady zvané Arboretum I. (mapa zahrady je k vidění na našich stránkách).

Pojďme tedy zjistit více o hrstce vybraných druhů pěstovaných u nás v Průhonicích:

H. hakuunensis je ve své korejské domovině běžně k vidění nejen v zahradách, ale i v kuchyni. Vypadá jako drobnější denivka s oranžovými květy, které se otevírají v druhé půlce července. V expozici botanické zahrady je tento druh zastoupen několika jedinci, kteří ukazují svou morfologickou variabilitu.

H. littorea je rostlina, kterou velmi snadno poznáte, protože v době, kdy ostatní denivky překypují květy, ona ještě stále vyčkává. Kvete až na konci sezony v září a její květy mají červenooranžovou barvu.

Naproti tomu notoricky známá denivka žlutá (H. lilioasphodelus, obr. 2), která zdomácněla i v Evropě, začíná kvést už v červnu. Kvete světle žlutě a slabě voní.

Z dalších rarit jmenujme H. multiflora (obr. 3), která se vyznačuje tím, že na jednom větveném stvolu může mít i přes stovku bledě žlutých květů.

Dále tu máme H. citrina (obr. 4), která své citronově žluté květy otevírá večer a v noci, krásně voní a je pěstována hlavně kvůli svým poupatům, která se často používají v asijské kuchyni.

Asi všichni už někdy spatřili v zahrádkách denivku plavou (H. fulva, obr. 1). Tato rostlina je dnes rozšířena zcela kosmopolitně. Mohutné trsy kvetoucí oranžovočerveně sice netvoří semena, ale dokáží se rychle rozšiřovat podzemními výběžky. A to mnohdy s takovou vervou, že je u amerického ministerstva zemědělství (USDA) vedena jako plevelný až invazní druh. Jako jediná botanická denivka tvoří plné květy (H. fulva var. Kwanso, obr. 5) a může mít i panašované listy.

Z dalších druhů denivek můžete v botanické zahradě obdivovat H. dumortieri, H. middendorfii (obr. 6), H. minor (obr. 7), H. yezoensis a také zajímavé křížence z volného sprášení, na kterých lze sledovat kombinaci znaků obou rodičovských rostlin.

Obr. 3: Hemerocallis multiflora
Obr. 4: Hemerocallis citrina
Obr. 5: Hemerocallis fulva var. Kwanso
Obr. 6: Hemerocallis middendorfii, poupata
Obr. 7: Hemerocallis minor
Obr. 8: Hemerocallis altissima

Velmi zajímavým úhlem pohledu na přírodní druhy denivek je jejich využití. V asijských zemích je mnoho druhů pěstováno pro okrasné účely, ale některé z nich slouží také zcela jiným způsobem. Například Hemerocallis fulva se v Číně používá jako léčivá rostlina, přičemž tuto rostlinu znal již Konfucius (551–479 př. n. l.). Kdysi se používala pro zklidnění pozůstalých při smutečních obřadech a k tišení bolesti při porodu. Extrakt z květů může sloužit k čištění krve, oddenky pomáhají v boji s parazitickým hlístem vlasovcem a jejich šťáva se používá jako protijed při otravě arsenem. Korejci kořeny používají např. jako diuretikum a laxativum, proti žloutence a zápalu plic. V lidovém léčitelství je extrakt z kořene znám díky své údajné schopnosti potlačovat růst nádorů. Konvenční západní medicína zatím nevěnuje tomuto druhu pozornost, přestože již proběhlo několik studií na zvířatech, které zkoumaly farmakologické účinky denivek.

Významnou funkci zastávají denivky i v asijské gastronomii. Jak již bylo řečeno, konzumovat se dá v podstatě celá rostlina. Ale pozor! Požití většího množství syrové listové hmoty může způsobovat halucinace, tomu se však dá předejít tepelnou úpravou (více informací viz Botanika 2016/1).

Autorka:
Ing. Markéta Macháčková
(Oddělení genofondových sbírek; Botanický ústav AV ČR, marketa.machackova@ibot.cas.cz
)

• • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • •