PRŮHONICKÝ PARK Z POHLEDU MYKOLOGA – 5. DÍL


Obr. 1: Náš nejhojnější pevník chlupatý (Stereum hirsutum) má povrch kloboučků někdy barevně nápadně pásovaný. Na ležící větvi jírovce maďalu v Průhonickém parku – Oboře, březen 2016.

Toto páté pokračování o vybraných druzích hub Průhonického parku zahrnuje pro praktické houbaře zcela nepřitažlivé druhy – jde totiž o pevníky a kornatcovité houby, tj. houby tvořící kloboučkaté, polorozlité nebo nejčastěji rozlité plodnice, které mají hladké, hrbolkaté až ostnité hymenium. Nelze je však opomenout, neboť i ty mají v koloběhu látek v přírodě své místo – spolu s jinými houbami a bakteriemi totiž patří k významným rozkladačům odumřelé rostlinné hmoty, zejména dřeva. Žádný z níže uvedených druhů se k jídlu nehodí, ale také není jedovatý.

Rod pevník (Stereum) v dnešním úzkém pojetí zahrnuje řadu druhů, z nichž pět je známých i v Průhonickém parku. Velmi hojný pevník chlupatý (Stereum hirsutum, obr. 1) s nápadně žlutým, později žlutookrovým zbarvením spodní hladké strany plodnice a s kloboučky na povrchu chlupatými se těmito znaky liší od podobného, drobnějšího a méně hojného pevníku bledookrového (Stereum rameale někdy nazývaný též S. ochraceoflavum, obr. 2).

Ten je na spodu kloboučků zbarvený světle okrově a jejich povrch je jemněji chlupatý. Oba tyto druhy rostou nejčastěji na mrtvém dřevě, zejména listnáčů (první z nich vzácně i na dřevě jehličnanů). Tři následující druhy pevníků se vyznačují nápadným červenáním spodní části plodnice a jejích okrajů po poranění. Nejhojnější z nich jsou pevník korkovitý (Stereum rugosum, obr. 3, 4) s víceletými, na řezu vrstevnatými, většinou rozlitými plodnicemi, a pevník krvavějící (Stereum sanguinolentum, obr. 5); první z nich roste pouze na listnáčích, zatímco druhý výhradně na jehličnanech. Poněkud méně hojný je pevník dubový (Stereum gausapatum, obr. 6), rostoucí nejčastěji na odumřelých větvích, kmenech a pařezech dubů, méně často i na jiných listnáčích.


Obr. 2: Nehojný pevník bledookrový (Stereum rameale) má menší nepásované chlupaté kloboučky, naspodu bledookrové. Na mrtvé větvi vrby popelavé u Borkovic sz. od Veselí nad Lužncí, říjen 2001.


Obr. 5: Hojný pevník krvavějící (Stereum sanguinolentum) tvoří polorozlité plodnice a roste pouze na dřevě jehličnanů. Na mrtvé větvi borovice lesní na Soběslavských blatech, březen 1995.


Obr. 3: Velmi hojný pevník korkovitý (Stereum rugosum) roste výhradně na dřevě listnáčů a poraněním červená. Na odumřelé větvi lísky obecné v Průhonickém parku pod „Glorietem“, listopad 1980.


Obr. 6: Plodnice pevníku dubového (Stereum gausapatum) stejně jako p. korkovitého a krvavějícího po poranění krvaví. Na dubovém pařezu na hrázi rybníku „Polný“ v. od Vlastiboře u Soběslavi, říjen 1996.

V moderních systémech bylo několik druhů pevníků v dřívějším pojetí zařazeno do jiných rodů, z nichž čtyři druhy jsou známé též v Průhonickém parku. V ČR nehojný pevník rozpraskaný (Xylobolus frustulatus, obr. 7) tvoří převážně zcela rozlité plodnice, které záhy rozpraskávají v nepravidelné mnohoúhelníky; roste na mrtvém dřevě dubů a v Průhonickém parku jsme jej zjistili pouze na starém odumřelém dubu na Alpinu. Naproti tomu pevník ztlustlý (Amylostereum areolatum, obr. 8) je celkem hojný; tvoří polorozlité plodnice s tmavohnědými kloboučky a vyskytuje se zejména na smrkových pařezech. Barevně nápadný pevník nachový (Chondrostereum purpureum, obr. 9) má též polorozlité plodnice a roste celkem hojně jak na odumřelých, tak i živých listnatých dřevinách. Díky svému zbarvení je rovněž nápadný pevník dvoubarvý (Laxitextum bicolor, obr. 10) s polorozlitými plodnicemi, jejichž kloboučky jsou tmavohnědé, zatímco spodní strana je kontrastně bílá; roste nehojně na odumřelých částech listnatých dřevin.


Obr. 9: Barevně nápadný pevník nachový (Chondrostereum purpureum) roste jak na odumřelých, tak živých listnáčích. Na pařezu olše lepkavé u Únětického potoka, Roztoky u Prahy, prosinec 1992.


Obr. 10: Méně hojný pevník dvoubarvý (Laxitextum bicolor) s hnědým povrchem klobouku a bílou spodní stranou. Na pařízku dubu letního „V Starém“ sz. od Nedvědic u Soběslavi, červenec 2012.


Obr. 11: Šedorůžové plodnice hojné kornatky dubové (Peniophora quercina) suchem rozpraskávají a na okrajích se lehce zkrucují vzhůru. Na mrtvé větvi duhu letního v Průhonickém parku – Oboře, září 2016.

K dalším kornatcovitým houbám patří na druhy bohatý rod kornatka (Peniophora); v Průhonickém parku byla zjištěna řada kornatek, z nichž vybíráme čtyři. Na odumřelých větvích dubů lze často vidět kornatku dubovou (Peniophora quercina, obr. 11), jejíž rozlité tenké šedorůžové plodnice za sucha nepravidelně rozpraskávají a na okrajích se lehce zkrucují vzhůru. Velmi hojná je též kornatka popelavá (P. cinerea) s tenkými, světle šedými rozlitými plodnicemi; roste na odumřelých větvích různých listnatých stromů a zejména keřů. K barevně nápadným kornatkám náleží dva další druhy, kornatka masová (Peniophora incarnata, obr. 12) a lošákovitá (P. laeta, obr. 13). Obě jsou většinou světle žlutooranžově zbarvené a rostou na odumřelých listnáčích; kornatka lošákovitá se liší od ostatních druhů řídkými osténkatými výrůstky na plodnicích, zatímco ostatní kornatky mají plodnice víceméně hladké.

Obr. 12: Barevně pěkná kornatka masová (Peniophora incarnata) roste na dřevě odumřelých listnáčů. Břeh rybníku „Hejtman“ u Plané nad Lužnicí, na mrtvém kmínku olše lepkavé, březen 2004.

Obr. 13: Hojná kornatka lošákovitá (Peniophora laeta) s výrůstky na žlutooranžových plodnicích. Na mrtvé větvi habru obecného v údolí Bubovického potoka sv. od Srbska u Berouna, listopad 1991.

Asi k malé radosti houbařů se v příštím pokračování seriálu budeme ještě věnovat dalším kornatcovitým houbám.

Autoři:
RNDr. František Kotlaba, CSc. a prom. biol. Zdeněk Pouzar, CSc. (emeritní pracovníci taxonomického oddělení BÚ; frantisek.kotlaba@ibot.cas.cz)

Autor fotografií: František Kotlaba

• • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • •