KARBONSKÉ PRALESY V ČECHÁCH


Obr. 1: Ovčín – rekonstrukce karbonské vegetace (J. Svoboda)

Po období převážně suššího klimatu došlo na zeměkouli v mladších prvohorách k zásadní změně podnebí. Již ve svrchním devonu se zvýšil objem srážek natolik, že suchozemské rostliny mohly dosáhnout stromovitého vzrůstu. Tento trend pokračoval i v průběhu karbonu, kdy následkem celosvětového ochlazení došlo k ohromnému zvýšení humidity a k rozšíření močálových lesů zejména v tropickém pásmu, které tehdy zahrnovalo střední část dnešní Severní Ameriky a Evropy spojené v jeden kontinent. Společně tak tvořily tyto části souše tzv. euramerickou floristickou provincii. Její dominantou se staly uhlotvorné dřeviny patřící ke kapraďorostům a nově vzniklým kapraďosemenným rostlinám.

Naše území se stalo kolébkou jejich výzkumu díky nálezům z oblasti středočeských černouhelných pánví. Tyto nálezy byly shromážděny českým paleobotanikem hrabětem Kašparem Maria ze Šternberka (1761–1838), jehož monumentální dílo Versuch einer botanischen Darstellung der Flora der Vorwelt se stalo výchozím materiálem k jejich vědeckému zpracování a také základem k nomenklatuře všech ostatních fosilních rostlin.


Obr. 2: Lepidedodendron část koruny stromovité plavuně odkryté ve výkopu na lokalitě Ovčín

Hlavním dodavatelem rostlinné hmoty pro vznik slojí černého uhlí se staly stromovité plavuně a přesličky (obr. 2–4). Jejich zuhelnatělé kmeny, celé koruny a další části rostlinných těl byly pohřbeny v pánevních usazeninách, jejichž součástí jsou i vrstvy sopečného popela – tzv. tufy. O složení tehdejších porostů se přesvědčujeme z nálezů zkamenělin z rozsáhlých výkopů tufů na lokalitě Ovčín z okolí Radnic na Plzeňsku. Plošným odkrytím těchto vrstev se podařilo získat podrobný obraz o složení a struktuře karbonského lesa, zakonzervovaného sopečným popelem podobně, jako se stalo s krajinou v historické době v případě antických Pompejí.

Obr. 3: Lepidofloyos – stojící část kmene stromovité plavuně na lokalitě Ovčín

Obr. 4: Asterophyllites – část větve vymřelé přesličky

Obr. 5: Rekonstrukce kapraďosemenné rostliny rodu Medulosa

Součást uhlotvorných močálů tvořily i stromovité kapradiny (obr. 5) a starobylé nahosemenné rostliny. Nejhojnější z nich patří ke skupině kapraďosemenných rostlin s dužnatými semeny (obr. 6) umístěnými nepravidelně na vějířích. Zvláště jejich olistění (obr. 7) je důkazem o prudkém rozvoji suchozemského rostlinstva tohoto období zvaného mladší paleofytikum. Jsou cenným vodítkem k určení posloupnosti vrstev (stratigrafii) černouhelných pánví.


Obr. 6: Trigonocarpus – odpadlé semeno kapraďosemenné rostliny


Obr. 7: Neuropterisolistění kapraďosemenné rostliny

Část pánevní vegetace tvořily stromovité kordaity, předchůdci jehličnanů. U nich se vytvořily šištice odděleného pohlaví a celistvé kopisťovité listy (obr. 8). Jejich zralá tlustostěnná semena měla srdcovitý tvar a nacházejí se obvykle odděleně od mateřské rostliny.


Obr. 9: Noeggerathiačást olistěné větve prvosemenné rostliny

V Čechách se místy uchovaly i vzácné zbytky mimopánevní vegetace, která navazuje na svrchnodevonské prvosemenné rostliny. Jejich zástupci tvoří význačnou skupinu typizovanou rodem Noeggerathia Sternberg (obr. 9). Mají listové vějíře s výraznou hustou vidličnatou žilnatinou a válcovité výtrusnicové šištice. Výtrusy jsou rozlišeného pohlaví.

Ochlazení v průběhu karbonu vedlo k zvýšení kontrastu mezi klimatickými pásmy a tím k výraznému rozlišení původně jednotného rostlinstva v závislosti na zeměpisné šířce a konfiguraci kontinentů na několik odlišných provincií.

Kromě zmíněné euramerické floristické provincie tropického pásma se ve stejné klimatické zóně nacházela provincie katasijská v oblasti dnešní Číny, jejíž vegetace je velmi podobná euramerické. Naopak ve vyšších zeměpisných šířkách severní i jižní polokoule se v chladnějším podnebí dařilo především semenným rostlinám. Koncem karbonu však množství srážek v blízkosti rovníku výrazně ubývá a tvorba uhelných slojí se postupně přesouvá z tropů do chladnějších pásem vyšších zeměpisných šířek.

Autoři:
prof. RNDr. Zlatko Kvaček, DrSc.
(Přírodovědecká fakulta Univerzity Karlovy;
kvacek@natur.cuni.cz),
doc. RNDr. Stanislav Opluštil, Ph.D. (Přírodovědecká fakulta Univerzity Karlovy;
stanislav.oplustil@natur.cuni.cz),
Mgr. Milan Libertín, Ph.D. (Národní muzeum;
milan_libertin@nm.cz)

Více v:
Košťák M., Mazuch M. Putování naším pravěkem. Granit, Praha, 2011.

• • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • •