POBŘEŽNICE JEDNOKVĚTÁ – ZAJÍMAVOSTI Z EKOLOGIE JEDNOHO KRITICKY OHROŽENÉHO DRUHU


Obr. 1: Porosty pobřežnice najdeme často i v blízkosti menších písčitých pláží využívaných v létě ke koupání (rybník Osika).

Pro účinnou ochranu kriticky ohrožených druhů naší flóry potřebujeme znát co nejvíce informací nejenom o jejich historickém a stávajícím rozšíření, ale také o jejich ekologii. Dobrá znalost ekologických nároků těchto druhů je předpokladem pro vytváření případných záchranných programů pro nejohroženější druhy. To je i případ pobřežnice jednokvěté (Littorella uniflora (L.) Aschers.) z čeledi jitrocelovitých (Plantaginaceae), drobné obojživelné rostliny, kterou můžeme v současnosti v České republice vidět už jen na osmi přirozených lokalitách.

Pobřežnice patří ekologicky mezi tzv. isoetidy, tedy ponořené nebo obojživelné vytrvalé vodní rostliny specializované na pomalý růst v živinami chudých vodách (např. v severských jezerech nebo našich oligotrofních rybnících) na písčitých nebo štěrkovitých substrátech.

Všechny tyto druhy vypadají podobně – jsou poměrně drobné a vytvářejí růžice úzkých čárkovitých listů.

Pobřežnice jednokvětá osídluje mělká, periodicky obnažovaná písčitá pobřeží vodních ploch (obr. 1). Musí se proto dobře adaptovat jak na podmínky hlubšího vodního sloupce, tak umět růst „na vzduchu“.

Ponořené (submerzní) rostliny mají delší listy bez průduchů, s větším podílem vzdušného pletiva (aerenchymu) tak, aby mohla probíhat výměna plynů mezi kořeny a listy. Pobřežnice může totiž získávat CO2 nejen z vody celým povrchem listů jako většina vodních rostlin, ale i kořeny přímo ze dna, kde CO2 vzniká při rozkladu organických látek. Pomocí vzdušných kanálků se potom tento plyn, nezbytný pro fotosyntézu, dostává do chloroplastů. Navíc podobně jako tzv. CAM rostliny umí získávat CO2 i v noci a na světle jej pak využít při fotosyntéze.

Vynořené (emerzní) rostliny jsou celkově menší, kompaktnější a na jejich listech se vyvíjejí průduchy, díky kterým může rostlina regulovat ztrátu vody z listů. Kvetou jen vynořené rostliny, květy jsou jednopohlavné. Nápadné jsou především samčí květy, které se objevují cca 3–4 týdny po poklesu hladiny vody na úroveň rostliny a připomínají květy jitrocele (obr. 2). Samičí květy jsou naopak velmi nenápadné. Ukrývají se na bázi rostliny a jejich přítomnost prozradí pouze dlouhá bílá blizna vyčnívající z listové růžice (obr. 3). Pokud má rostlina vhodné podmínky, tj. je vynořená a má dostatečnou vlhkost, kvete od května až do září a během této doby může na jedné rostlině vzniknout až 20 plodů. Plodem je tvrdá elipsoidní nažka hnědavé barvy, obvykle 2–2,5 mm velká, obalená zaschlou korunou a kalichem (obr. 4). Semena mohou klíčit hned v následujícím roce, klíčivost si však udržují i po 30 letech. Klíčení podporuje krátké vyschnutí semen, semena klíčí na světle a v režimu střídání teplot (8 °C v noci, 20–25 °C ve dne), tj. v podmínkách, které jsou typické pro obnažená dna na jaře a v pozdním létě. Semena pohřbená pod necelými 3 cm písku už ale neklíčí vůbec. Jak vynořené, tak ponořené rostliny se šíří i vegetativně četnými povrchovými výběžky (obr. 5). Rostliny uprostřed kompaktních porostů vytvářejí dceřiné rostliny na dlouhých výběžcích splývajících volně ve vodě. Tito „plaváčci“ jsou zřejmě schopni po utržení, např. při silnějším vlnobití, kolonizovat vzdálenější břehy jezer nebo rybníků, případně se dostávat vodou na další lokality v povodí.


Obr. 2: Samčí květy pobřežnice připomínají květy jitrocele.
Obr. 3: Samičí květy jsou velmi nenápadné, na bázi listové růžice je prozrazuje jen dlouhá bílá blizna.

Pobřežnice má krátký, poměrně silný oddenek, ze kterého vyrůstají četné kořeny (obr. 5), na kterých byla potvrzena přítomnost mykorhizních hub (blíže k mykorhize Botanika 2013/1). Rostlina je díky tomu schopná ze sedimentů přijímat fosfor, který je jinak pro rostliny v těchto typech vod špatně dostupný.

V Evropě se pobřežnice vyskytuje od Arktidy až po Středomoří, hojnější je především ve skandinávských jezerech, ale i v západní Evropě. V kontinentálním klimatu zřejmě může na obnažených březích trpět vymrzáním.

U nás ji najdeme už jen vzácně na šesti extenzivně využívaných rybnících (často rekreačních) a ve dvou vodárenských nádržích. Většina historických i současných lokalit leží v jižních Čechách a na Českomoravské vrchovině, ojediněle v Brdech; v 19. století rostla i na Dokesku. Porosty pobřežnice mohou u nás zasahovat až do hloubky 2 m. Častěji se však vyskytuje pouze při pobřeží, v hloubce 40 až 60 cm. Pobřežnice totiž ke svému růstu potřebuje především vysokou průhlednost vody, která je v našich podmínkách podmíněna nízkou úživností (trofií) vody. Nejlépe však prosperuje při kombinaci vysoké průhlednosti vody a občasného vynoření porostů, buď díky letnění rybníka, nebo při snížení hladiny při dlouhodobém přísušku během léta.

Právě výrazné snížení průhlednosti vody v našich rybnících ve druhé polovině 20. století, které způsobily hlavně změny v obhospodařování rybníků (viz také další článek v tomto čísle), ale i celková eutrofizace krajiny, vedlo k vymizení pobřežnice z mnoha dřívějších lokalit, např. zcela zanikly populace v Českobudějovické pánvi. Negativně se projevuje i nepoužívání pravidelného letnění rybníků (rostliny nemohou vykvést), vysoká rychlost ukládání sedimentů a hromadění opadu na pobřeží, kdy dochází k zanášení a zastínění porostů. Vhodná stanoviště navíc při zvýšené úživnosti vody obsazují rychle rostoucí vysoké rostliny, jako jsou některé ostřice, orobince nebo rákos. K podobnému poklesu počtu lokalit došlo i v západní Evropě, jak se stoupající koncentrací živin ve vodách, tak i následkem výraznějšího okyselení vod z atmosférické depozice. Při snížení pH vody pod 4,5 pobřežnici rychle přerůstají porosty rašeliníků a sítiny cibulkaté (Juncus bulbosus).


Obr. 6: Porosty pobřežnice na vodní nádrži Láz zasahují až do hloubky 2 m pod maximální úrovní hladiny. Vzhledem k velkému kolísání hladiny během roku se řada porostů dostává pravidelně mimo vodní sloupec.

Územní ochrana je nyní zajištěna v přírodních památkách Králek a Horní Mrzatec, kde se nasazuje nižší obsádka dravých ryb a pravidelně se snižuje hladina. Dvě další lokality jsou ve vodárenských nádržích se speciálním režimem na ochranu pitné vody. Ochrana lokalit s pobřežnicí je ale velmi problematická, protože se tu střetává řada zájmů (rybáři, sportovní rybáři, rekreanti), kvalita vody je navíc silně závislá na zemědělském, ale i lesním hospodaření v celém povodí. V posledních 20 letech tak pobřežnice vymizela na rybníce Hejtman a na dalších dvou lokalitách došlo k velkému poklesu počtu rostlin (vodní nádrž Karhov a Staňkovský rybník). Překvapivě se podařilo objevit tři nové lokality, z nichž populace na vodní nádrži Láz (Příbramsko) je v současnosti vůbec nejpočetnější a nejperspektivnější (obr. 6). Podle našich výsledků na všech stávajících lokalitách existuje semenná banka, díky které může v případě náhlého vymizení populace dojít k její obnově, např. při letnění rybníka. Pobřežnice je také jedna z mála vodních rostlin, které vyhovují teplá suchá léta – následkem nedostatku vody dochází k častějšímu poklesu hladiny rybníků a vodárenských nádrží, tím k obnažení pobřežních mělčin a častějšímu vynoření pobřežnice, která potom může jak vykvést, tak se obnovit ze semenné banky (obr. 7).

Autoři:
Ing. Jan Kolář, DiS. (Fakulta životního prostředí České zemědělské univerzity),
Mgr. Andrea Kučerová, PhD. (Oddělení funkční ekologie; andrea.kucerova@ibot.cas.cz
)

Více v:
Arts G., Leuven R. Freshwater Biol. 20: 97–111, 1988;
Arts G., van der Heijden R. Aquat Bot. 37: 139–151, 1990;
Farmer A. M. Aquat Bot. 21: 245–249, 1985;
Wigand C. et al. Limnol Oceanogr. 43: 508–515, 1998.