ČESKÝ STŘEDNÍ DEVON – SVĚTOZNÁMÉ NALEZIŠTĚ STAROBYLÝCH KAPRAĎOROSTŮ


Obr. 1: Protopteridium hostimense, lokalita Srbsko (zářez cesty u Hostimi)

Během období tzv. staršího paleofytika (pozdní ordovik, silur až devon) se uskutečnil výstup rostlin na souš. V tomto období převládalo sušší klima. Zpočátku se tvořily lemové porosty bylin a nízkých keřů. Naše území se stalo pro poznání vývoje tehdejších rostlin světoznámým díky nálezům z oblasti Barrandienu. Vedle skupin bylinného vzrůstu, jako byly tehdejší zástupci psilofytních (Psilophyton) a plavuňovitých (Protolepidodendron, obr. 2) rostlin, se zde objevily ve větším měřítku také nízké dřeviny. K nim patří především předchůdci kapradin, jako je Pseudosporochnus (obr. 3 a 4), a jim podobné rostliny prozatím nejistého postavení, např. Barrandiena (obr. 5). Ty ještě neměly celistvé listové vějíře a jejich výtrusnice nasedaly na konci (Pseudosporochnus) nebo v paždí úkrojků (Barrandiena) v rámci celé listové soustavy. Ukazovaly cestu vzniku makrofylního typu olistění, jehož vějíře se vytvořily pozdějším srůstem rozčleněných úkrojků. Posledně jmenovaná rostlina byla omylem zaměněna za vzrostlejšího zástupce plavuňovitých čeledi Protolepidodendraceae, z jehož šištic byly získány spory typu plavuňovitých rostlin.

Jiná zcela vymřelá skupina devonských rostlin zvaná prvosemenné (Progymnospermophyta) se odlišila druhotným tloustnutím stonku za vzniku sekundárního dřeva. Nejznámějším a také nejhojnějším zástupcem je Protopteridium (obr. 6), často nesprávně nazývané Relimia. Větve tohoto keře byly většinou vidličnaté a rovné, jen v případě, že nesly výtrusnice, měly tvar měsíčkovitě svinutých koncových vějířků (obr. 1). Anatomická stavba této rostliny byla prokázána na mineralizovaných nálezech v Německu. První z badatelů, který o ní pojednával, byl otec české geologie, prof. Jan Krejčí (1825–1887). Celá tato skupina při zvýšení globální humidity podnebí během vyššího devonu umožnila vznik stromovitým porostům. Dlouho však pro badatele zůstávala záhadou, neboť její kmeny ukazovaly strukturu dřeva nahosemenných rostlin, zatímco koncové větve nesly výtrusnice. Rekonstrukce celé dřeviny nazývané Archaeopteris, která je typická pro svrchní devon, se podařila až americkému profesorovi Charlesu B. Beckovi v roce 1960.


Obr. 2: Protolepidodendron scharianum, lokalita Srbsko (zářez cesty u Hostimi)
Obr. 3: Pseudosporochnus krejcii – celek, lokalita Srbsko (zářez cesty u Hostimi)

Obr. 5: Barrandiena dusliana, lokalita Srbsko (zářez cesty u Hostimi)
Obr. 4: Pseudosporochnus krejcii – detail, lokalita Srbsko (zářez cesty u Hostimi)

Obr. 6: Protopteridium hostimense, lokalita Srbsko (zářez cesty u Hostimi)

Barrandien je oblast uloženin starších prvohor (kambrium až devon), která se nachází ve středních a jihozápadních Čechách. Oblast byla pojmenována po francouzském vědci Joachimovi Barrandovi (1799–1883), který se věnoval studiu této oblasti většinu života. Ve svém monumentálním díle Système silurien du centre de la Bohême, čítajícím 22 svazků (a 1 160 litografických tabulí), popsal Barrande více než 4 000 druhů fosilií, jež tehdejší vědě nebyly dosud známy. Barrande tak zajistil celosvětovou proslulost středočeského paleozoika. Jedinečná sbírka zkamenělin je spolu s rozsáhlou Barrandovou knihovnou uložena ve sbírkách Národního muzea v Praze.

Autoři:
prof. RNDr. Zlatko Kvaček, DrSc. (Přírodovědecká fakulta Univerzity Karlovy; kvacek@natur.cuni.cz),
Mgr. Milan Libertín, Ph.D.
(Národní muzeum; milan_libertin@nm.cz
)

Více v:
Obrhel J. Sborník ÚÚG, řada paleontologie, 26: 7–46, 1961;
Schweitzer H.-J. Pflanzen erobern das Land. Kleine Senckenberg-Reihe. 18: 1–75, 1990;
Gensel P. G., Edwards D. (eds.) Plants invade the land. Evolutionary & environmental perspectives. Columbia University Press, New York, 2001;
Jurina A. L. Paleontol J. 43: 1253–1361, 2009;
Wang Q., Xue J.-Z. Novon St Louis. 22: 240–243, 2012.